Tereza H. se na sociálních sítích rozpovídala i o tom, jak se v pákistánském vězení léčily různé nemoci. Na vše prý existoval jeden lék a zpříjemnit si dlouhé chvíle, bývalo občas náročné. Teď už je ale 26letá Češka několik měsíců zpátky doma. Našla si práci, lásku a pokračuje i ve výuce urdštiny.
„Teď jsem zrovna nemocná, mám nějakou chřipku a doufám, že to není covid. Takže jsem doma a léčím se,“ svěřila se před několika dny na svém Instagramu Tereza. Ačkoliv je z pákistánského vězení už nějaký měsíc pryč, dodnes na roky strávené ve vězení vzpomíná. „Pamatuju si, když jsem byla nemocná ve vězení. Nemohla jsem si tu nemoc nijak zpříjemnit. Na všechno dávali Panadol. A mohli jste mít bolest hlavy nebo tuberkulózu,“ sdělila 26letá Češka.
V létě se prý s nemocí dokázala popasovat lépe, v zimě to bylo o něco horší. „V létě to bylo v klidu, vedro jako v sauně, tak jsem tu chřipku brzy vypotila. Ale v zimě? Nezahřála mě ani deka, ani mikina, ani horký čaj. A do toho rýma a kašel. A nemohla jsem si dát horkou vanu, zajít k pořádné doktorce, lehnout si do postele s matrací a teplou peřinou, zavolat na rodiče, že mi není dobře, ať mě jdou uklidnit, že vše bude fajn,“ uvedla na sociálních sítích Tereza s tím, že ačkoliv už se dnes umí spoustě věcem zasmát, některé vzpomínky ji dokáží přeci jen rozesmutnit.
„Někdy se mi stane, že zavřu oči a zase cítím to, co tam. Jak nám bylo hrozně. Bez rodiny, zavření jako zvířátka, ponižování. A takové myšlenky se snažím hned setřást z hlavy, ale někdy to nepřejde hned,“ doplnila dívka. Teď už je prý ale naštěstí šťastná a tak nezbývá nic jiného, než zlé myšlenky zase hodit za hlavu. „Teď se musím nadechnout, vydechnout a pochopit, že už bude jen dobře,“ napsala Tereza.
Bylo mi jasné, že mě pomlouvají
„Konečně jsem šťastná a zdravá, mám skvělou rodinu, lásku a práci. Neříkám, že jsem úplně smazala ta čtyři léta ve vězení, ale snažím se na to moc nemyslet,“ přiznala Tereza. V pákistánském vězení strávila necelé čtyři roky. Tam skončila poté, co ji na letišti v Láhauru v roce 2018 zadrželi celníci, kteří našli v jejím zavazadle velké množství heroinu. Dívka od samého začátku tvrdila, že je nevinná.
Domů se 26letá Češka vrátila před několika měsíci. Během té chvíle si našla práci v pohostinství a snaží se dát svůj život zase do pořádku. Nezanevřela ani na výuku urdštiny. Jazyk, který se začala učit ještě ve vězení. „Když mě zavřeli, bylo to hrozné. Vedoucí, bachařky a spoluvězeňkyně se bavily v urdu, hádám o mně, a smály se. Mně bylo jasné, že mě pomlouvají, ale bránit jsem se nemohla, tak jsem se jen usmívala,“ zavzpomínala Tereza.
„Mluvila jsem anglicky, ale ne plynule. Poté jsem začala číst knihy a zdokonalila se. Ale pořád mi nešlo urdu. Když mi dali trest, přestala jsem komunikovat se soudci, policisty a právníky a byla zavřena dva a půl roku v cele. A v té době to tak nějak přišlo. Spoluvězeňkyně za mnou chodily a vždy to bylo: ‚Víš, co se dnes stalo? Blah, blah, blah‘. Já se jen usmívala, vůbec jsem nechápala, o čem holky mluví, ale tak nějak mi to pomohlo,“ uvedla rodačka z Uherského Hradiště s tím, že postupně se začala sama dorozumívat.
„Dostalo se to až do té fáze, že když přišel kdokoliv na vizitu, anglicky jsme nemluvili,“ pochlubila se. Dojem udělala i na svého otce, který ji navštívil v Pákistánu poté, co ji propustili. Lidé na trhu prý nevěřili, že je Evropanka. „Promluvila jsem urdsky a oni odpadávali. Asi ještě neviděli bílou holku, která takhle válí v jejich jazyce. Někteří nevěřili, že jsem z Evropy a měli mě za Pathanku, což je Pákistánka, která žije na severu Pákistánu,“ uzavřela Tereza.
