Už na sklonku Rakousko-Uherska holdovali Češi alkoholu natolik, že se tím musel zabývat i císař František Josef I. A silní jsme v této disciplíně dodnes. (Ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
Někteří Češi pijí alkohol jen na Silvestra, jiní po celý rok. „Žízeň je následkem včerejší žízně,“ říkal Josef Švejk ve slavném Haškově románu, který se odehrává na sklonku Rakouska-Uherska. Už tehdy jsme alkoholu holdovali natolik, že se kořalečním morem národa českého musel zabývat i císař František Josef I.
„Žízeň je následkem včerejší žízně. Z toho se člověk nedostane tak brzy,“ přemítal dobrý voják Švejk v dialogu s feldkurátem Katzem. „Znal jsem jednoho truhláře, ten se ponejprv opil na Silvestra roku 1910 a prvního ledna ráno měl takovou žízeň a bylo mu tak špatně, že si koupil herynka (slaneček – pozn. red.) a pil znovu, a to tak dělá denně už po čtyry roky a nikdo mu nepomůže, poněvadž si vždycky v sobotu koupí herynky na celej tejden. Je to takovej kolotoč,“ pokračoval Švejk.
Bitva opilců na Karlově náměstí
Češi se aktuálně drží na špici alkoholové „hitparády“ v Evropské unii, konkuruje nám jen Litva. Našinci přitom patřili i k největším pijanům v éře Rakouska-Uherska, takže se takzvaným kořalečním morem v Českém království mnohokrát zaobírat i habsburský císař František Josef I. „Péče o mravní i fyzický rozvoj nynějšího i příštího pokolení ukládá správě státní povinnost, aby nutnými opatřeními omezila opilství všude tam, kde toho jest potřeba,“ vyzval monarcha český národ v roce 1909.
Který národ se nejčastěji v pandemii opíjí alkoholem? Češi to nejsou, ukázal průzkum
O Česku se často mluví jako o národu pijanů. Podle nového průzkumu agentury Global Drug Survey se však během covidové pandemie nejčastěji opíjeli Australané, každý z nich v průměru skoro 27krát za rok. Za Austrálií skončily Dánsko a Finsko.
Noviny v té době přinášely každý den nepřeberné množství zpráv o následcích pijanství, tohle je zpráva z Národních listů z 8. října 1911: „Velká bitva mezi vojáky a civilisty, snad ostřejší než byla v Tripolisu, rozvinula se v noci ze soboty na neděli v hostinci U orla na Karlově náměstí. V naprostém nedostatku kulometů, šrapnelů a jiných pomůcek moderního válečnictví používaly znepřátelené strany jako střeliva sklenic, tácků i židlí, takže místnost hostinská byla záhy proměněna v nepopsatelné smetiště, ve kterém mezi střepinami válela se pohmožděná těla na hlavu poražených válečníků. Z místnosti rozléhal se takový řev, až okna řinčela, a ze všech stran sbíhali se diváci a zvědavci, kteří měli z bitvy nevýslovné potěšení.“
O kořalečním moru jednali i poslanci
Kořaleční mor v českých zemích se také pravidelně propíral v rakouském parlamentu (Říšské radě) i parlamentu českém (Sněm království Českého), a to na základě pravidelných zpráv O rozšíření kořalečního moru v království Českém.
A víme například, co v zemském sněmu v Praze nad touto zprávou prohlásil agrárnický poslanec Hynek Srdínko 12. března 1907, jinak také statkář ze Svobodných Dvorů u Hradce Králové: „Jsou známy okresy, kde jest ustáleným zvykem dávati čeládce kořalku při práci polní, a příliš často nalézáme v závodech a továrnách ty případy, že dělníci celotýdenní mzdy v továrních kantinách z větší části za lihoviny utratí. Proti oběma těmto zjištěným zlům vystupovati dlužno jednak poučováním, jednak úředně,“ konstatoval Srdínko při zasedání v březnu 1907.
Na 8. mezinárodním protialkoholním kongresu v roce 1901 ve Vídni bylo řečeno, že alkoholismus je rozšířen po celém království Českém, byť nerovnoměrně. Nejhorší byla situace na Ostravsku, na kongresu bylo řečeno, že v Ostravě činí spotřeba na jednoho obyvatele včetně nemluvňat průměrně 150 litrů piva a 14 litrů stoprocentního alkoholu ročně (dnes je to 12 litrů na osobu v rámci celé ČR, plus asi 130 litrů piva). Na kongresu vystoupil i T. G. Masaryk, který mimo jiné řekl: „Míval jsem již častěji záchvaty abstinence, v poslední době nepiju už skoro celý rok.“
Ostravské pivo se špekem
V únoru roku 1901 byl do Ostravy vyslán vídeňský lékař Wlassak, aby sepsal důkladnou zprávu právě o kořalečním moru mezi havíři a hutníky. Jeden výtisk jeho zprávy je podnes uložen v Archivu města Ostravy. Podle Wlassakovy zprávy se v Ostravě pilo skutečně v masovém měřítku. Jak uvádí, před noční šichtou kráčelo do výčepů až 25 procent havířů, ale po odfárané noční směně se setkalo nad kořalkou dokonce 50 procent horníků. A v den výplat šli do výčepu prakticky všichni. „Postavíme-li se do blízkosti šachty v den výplat, uvidíme toto: v celých zástupech ubírají se horníci se svými mzdami do okolních výčepů. Často vidíme, jak se do velké sklenky piva vlévají jedna až dvě sklenky rumu. Jak obvyklé to je, vyplývá z toho, že tento smíchaný nápoj má vlastní jméno – pivo se špekem,“ popisoval nemilosrdně Ostravu vídeňský lékař.
Vánoční poselství zavedl Beneš, Gottwald ho zrušil, Zeman obnovil. Co říkali národu?
O první prezidentské vánoční poselství se pokusil už T. G. Masaryk v roce 1933, s pravidelnými vánočními projevy ale začal až o tři roky později prezident Edvard Beneš. Na Beneše navázali Emil Hácha i slovenská hlava státu Jozef Tiso, komunistický prezident Klement Gottwald však zavedl novoroční projevy. K těm vánočním se vrátil až Miloš Zeman v roce 2013, pronáší je každý rok 26. prosince.
A takto dopadla předčasná silvestrovská oslava ostravského havíře Vladislava Purtyky 30. prosince 1900. „V neděli 30. prosince nalezena byla na cestě vedoucí k tiskárně na Polské Ostravě mrtvola mladého muže. V mrtvole zjištěn devatenáctiletý havíř Vladislav Purtyka. Jelikož na mrtvole nebylo viděti žádného násilí, má se za to, že dělník následkem opilosti upadl do bláta a v něm bídně zhynul,“ uvítal týdeník Ostravský obzor 2. ledna 1901 své čtenáře v novém století.
Také následující zpráva z roku 1909 charakteristicky vypovídá, jaké následky měl alkoholismus v Ostravě pro celé rodiny: „Z Moravské Ostravy se sděluje. Včera večer zadržela policie tři malé děti, nejstarší asi pětileté, nejmladší půldruhého roku. Bloudily Ostravou, plakaly. Když se jich strážníci ptali, co hledají v Ostravě, nejstarší sdělilo, že přišly z Michálkovic hledat tatínka, havíře, který v některé z ostravských putyk popíjí,“ informovalo pražské Právo lidu. Četníci vzali děti na stanici, nakrmili je a nechali vyspat. Od nejstaršího z dětí se ještě dozvěděli, že maminka dětem utekla s galánem. A rovnou až do Ameriky.
C. k. vláda se vyzývá, aby zasáhla
Pilo se i v Čechách, obzvláště v Praze, jak dokazuje další zpráva ze stejného čísla Práva lidu: „Mlékař Stanislav Soukup z Holešovic byl v pátek večer z Heroutovy kořalny na Poříčí vyhozen na chodník. Soukup chtěl se dostat do kořalny nazpět, však místo do kořalny vstoupil do vedlejšího pekařského krámu. Zde počal zuřivě řádit. Rozbil velký skleněný příklop a rozházel za 12 korun pečiva.“ A jak příběh holešovického ožralce pokračoval? „Byl odvezen do separace, kde tak řádil, že ho spoutali.“
Císař a český král František Josef I. šel proto Čechům i Moravanům příkladem. Alkoholu se vyhýbal a jeho životospráva byla takřka spartánská, jak dokládá i dobový novinový text: „Císař František žije velmi střídmě. O páté hodině přináší se do pracovny jeho veličenstva káva, kterou dodává dvorní cukrář. O dvanácté hodině pojídá mocnář silnou polévku a jediné masité jídlo. Večeře je o šesté hodině a sestává z polévky, tří masitých jídel a jednoho moučného jídla. Stařičký vládce jídá nejraději hovězí maso se zelím aneb omaštěné nudle. Obě tato jídla si sám častěji napíše na jídelní lístek.“
Český sněm se na již zmiňovaném zasedání z 12. března 1907 usnesl, že vláda musí proti alkoholismu v českých zemích bezprostředně zasáhnout. „C. k. vláda se vyzývá: a) aby předložila osnovu zákona proti kořalečnímu moru na základě dosavadních prací zákonodárných a na základě zásad ve zprávě zemského výboru vyslovených; b) aby použila veškerých osvědčených ochranných prostředků proti šíření se alkoholismu; c) aby zejména pokud možno zostřila příkazy ohledně prodeje pálených lihovin; d) aby se starala o zřízení zemských spolků proti alkoholismu a je hmotně podporovala.“ C. k. vláda ale poslance nevyslyšela a Češi se mocně napájeli alkoholem i v dalších letech. A vlastně se jím napájejí až po dnešní dny.
