Simona Zábržová
Syndrom vyhoření doprovází lidskou práci nejspíše odjakživa, poslední dobou se ale týká stále více profesí. Simona Zábržová ho zažila dvakrát. Prošla si stovkami terapeutických hodin, sezení a seminářů a přivedlo ji to k nápadu založit vlastní startup nabízející prevenci psychického zdraví ve firmách.
O syndromu vyhoření slyšela spousta z nás, ne každý ale chápe, co to znamená. Co si pod tím máme konkrétně představit?
Je to důsledek dlouhodobého pracovního stresu, který vede k naprostému vyčerpání a ztrátě motivace k práci. Člověk je fyzicky i psychicky vyčerpaný, nic ho nebaví, nevidí smysl života a často se cítí sám, přestože je obklopen rodinou nebo přáteli. Má pocit, jako by kompletně ztratil sám sebe. Určitými signály, které člověk na sobě může pozorovat, jsou zhoršený spánek, nechutenství, pocity prázdnoty, neschopnost uvolnit se, zhoršení paměti, zhoršení vidění, únava, depresivní nálada a úzkosti, případně panické ataky.
Syndrom vyhoření bývá označován jako pracovní problém. Týká se tedy jen těch, kteří pracují? A koho nejvíc?
Nejohroženější je určitě skupina profesí, která vyžaduje denní práci a kontakt s lidmi. Častý je syndrom vyhoření u zdravotních sester a sociálních pracovnic, protože tam je to spojeno s tím, že člověk víc dává, než dostává. Pak se to týká obvykle manažerů, právníků, učitelů, doktorů nebo třeba pracovníků call center. Netýká se to však jen práce, vyhoření se může dotknout i maminek na mateřské.
Doba se stále zrychluje, jsme pod stále větším tlakem. Je syndrom vyhoření záležitostí posledních let, nebo se objevoval už dříve?
Dalo by se říct, že se v současné době objevuje ve větší míře než dřív, je ale potřeba zmínit dva důležité aspekty. Prvním je fakt, že dříve bylo samotné mluvení o čemkoli takovém považováno veřejností za bláznovství potřebující okamžitou ústavní péči. Dnes je společnost tomuto tématu více otevřená. Druhým důležitým bodem je, že celá společnost je pod výrazně větším tlakem.
Dříve byla generací triáda dcera, matka, babička, potažmo syn, otec, dědeček. Lidé si předávali své know-how, zdědili po sobě byty, domy, majetky, zkušenosti. Nyní ale můžeme generace rozčlenit po zhruba deseti letech, tzn. v dnešním světě se můžeme potkat až se sedmi generacemi. Dnešní dědeček už svému vnukovi nerozumí. Nezná jeho pojetí světa, naplňování potřeb, nedokáže proniknout do jeho pocitů či prožitků a nedokáže s ním sdílet svoje zkušenosti tak, aby byly přenosné pro jeho fungování. Doba se výrazně zrychlila, konzumujeme obrovské množství obsahu, máme názor na všechno, jsou nám podprahově podbízeny různé vzory, jak máme a nemáme fungovat, a nemáme čas na své nitro. Chybí nám třeba chůze z práce domů pěšky. Bez telefonu, hudby v uších, jen sami se sebou. Vyčistit si hlavu například tím, že se projdu kolem řeky.
Máte pravdu. Stále se mluví o tom, jak pečovat o fyzické zdraví, ale na to duševní se trochu zapomíná. Člověk se možná musí nejdřív spálit, aby k tomu dospěl. Vy jste syndrom vyhoření zažila dvakrát. Máte nějakou radu, jak ho včas poznat a jak se mu dá předejít?
Ano, poslouchat sám sebe. Poslouchat svou intuici a své tělo. Obecně máme v tomto směru tendence podceňovat signály vyčerpání, varování okolí a neuposlechnutí vnitřních i vnějších projevů vypětí. Je těžké si to přiznat, avšak čím dříve se k tomu postavíte čelem, tím dříve se vyléčíte. Já sama jsem si musela srovnat sebehodnotu, odpustit si, že jsem tento stav vůbec dopustila a dodnes se sama sobě 10–15 minut každý den věnuji. Prodýchávám se, soustředím se jen na sebe, jezdím na kole, medituji a spojuji se sama se sebou. Všechno, co potřebujeme k psychickému zdraví, máme uloženo v nás, jen je potřeba naslouchat našim individuálním biorytmům.
Jak se syndrom vyhoření léčí? Předpokládám, že léčba je velmi zdlouhavá.
Světová zdravotnická organizace přidala v květnu 2019 syndrom vyhoření na seznam nemocí. Vyskytují se při něm úzkosti, depresivní stavy a panické ataky. Každopádně nedoporučuji léčbu návykovými látkami, což je takový první obvyklý krok, který lidé dělají. Začnou víc pít alkohol a snaží se tím bolest duše překonat. Tyto návykové látky jsou zneužívány právě kvůli tomu, že člověku pomohou se do toho stavu dostat, jakoby to tím „přebít“, dostat se do rauše a vykompenzovat tím tu běžně žitou realitu.
K tématu
Obecně platí, že na syndrom vyhoření je nejlepší odpočinek a psychoterapie. Doporučuji, aby člověk s příznaky syndromu vyhoření vyhledal odbornou terapeutickou pomoc. Sama jsem nemoc delší dobu podceňovala a z úzkostí se staly potom mnohem horší stavy. Osobně mi pomohla kombinace psychoterapeuta a kouče. První léčba trvala čtyři měsíce. Druhá léčba téměř sedm měsíců. Chodila jsem k terapeutovi dvakrát měsíčně. K tomu jsem se denně věnovala sama sobě, odpočívala a snažila se pustit veškerou minulost a obavy o budoucnost. Zkušenost s touto nemocí mě naučila žít v přítomnosti a přestat se snažit plnit očekávání ostatních.
Vy jste se o téma duševního zdraví začala zajímat po svém prvním vyhoření a loni jste založila vlastní firmu, která se jako jedna z mála komplexně zaměřuje na prevenci psychického zdraví. Je o vaše služby zájem?
Ano. Vidím, jak se tomu doslova každý měsíc otevírá víc a víc firem. Poptávky na náš program chodí lokálně i globálně. Na komplexním programu jsem pracovala necelý rok a bylo velmi těžké ho postavit na zelené louce tak, aby měl globální potenciál a zasáhl co nejvíce lidí ve firmě. Chtěla jsem, aby tato péče byla dostupná za rozumné peníze a pro kohokoliv. Někdo preferuje on-line individuální sezení, někdo virtuální anonymní sezení, jiný zase vzdělávání formou videa či článků a někdo se chce jen diagnostikovat na své pracovní kompetence. Škála služeb je opravdu rozsáhlá.
Máte pocit, že se firmy začínají více zajímat o to, jestli jsou jejich zaměstnanci v pohodě? Změnilo se něco i díky tomu, že spousta lidí zůstala v době pandemie na home office?
Rozhodně se situace hodně změnila za poslední rok. V říjnu loňského roku, kdy jsem začala dávat dohromady celý program a ptát se firem, byl téměř zázrak, že se o tématu psychické pohody chce vůbec někdo bavit. Ty nejosvícenější firmy měly vlastního psychologa, ale byl to jeden člověk například na 1 000 lidí, což žádnou prevenci či hlubokou práci jednotlivce nevyřeší. Dnes se firmy stále více otevírají tomuto tématu, zajímají se o možnosti, přichází s nápady a hledají, jak to nejlépe efektivně uchopit. Padlo tím tabu, že jít k psychologovi rovná se být blázen. Lidé v terapiích začali vidět i možnost prevence, což je zásadní změna ke kvalitnějšímu životu, a to jak v osobní, tak v pracovní rovině.
Letos v dubnu jste dělali průzkum duševního zdraví mezi zaměstnanci různých firem. Co z něj vyplynulo? Jaké problémy lidi v práci nejvíce trápí?
Musím říct, že některá čísla, která z průzkumu vyplynula, jsou hodně alarmující. 54 % lidí někdy zažilo úzkosti a 40 % lidí se setkalo s vyhořením. Každý pátý člověk zažil panickou ataku. Co se týče přímo firemní psychologie, tak by 44 % lidí ocenilo jasnější komunikaci vize firmy. Každý třetí člověk by se cítil lépe, pokud by fungovala transparentní komunikace mezi zaměstnanci a vedením. Průzkum jsme dělali mezi 203 zaměstnanci napříč různými firmami a ze 78 % odpovídaly ženy. Jako benefit v oblasti zdraví lidé nejčastěji uvádějí školení podporující myšlenku work life balance, nebo workshopy time managementu, kratší pracovní týden, dny mentálního zdraví přímo ve firmě, případně zvýhodněné ceny na terapie.
Co všechno komplexní program péče o duševní zdraví, prevenci vyhoření a mentální rozvoj osobnosti zahrnuje?
Myšlenka komplexního firemního programu stojí na čtyřech pilířích: Psychologická online poradna, psychodiagnostika, program mental wellness a navazující offline workshopy. V on-line poradně si zájemce vybere odborníka, který je mu sympatický, a s ním se může spojit a online svoje téma konzultovat. Psychodiagnostika poslouží v případě, kdy chci získat nezávislý pohled psychologa, jak je moje osobnost vnímána, dále v případech kdy se chci někam posunout ve firemní hierarchii, ale nevím, zda na to mám kompetence, nebo si chci nezávisle ověřit, jaké jsou mé přednosti a kde mám prostor pro zlepšení. Diagnostika je v rámci programu využívána také pro nábory. Třetím pilířem je mentální wellness. Pod tímto termínem se skrývá vše, co se týká prevence: vzdělávací zábavná videa s psychologem, široká škála článků, pravidelná online anonymní virtuální sezení a spousta dalšího obsahu s tématy, která mají člověku dopomoci, aby se cítil v pohodě. Posledním blokem jsou online a off-line workshopy, které navazují na celý mental wellness a jsou vedené zkušeným psychologem.
Simona Zábržová
V byznysu se pohybuje více než 15 let. Po dokončení brněnského gymnázia vedla její cesta do USA, kde sbírala zahraniční zkušenosti. V 21 letech spoluzaložila IT firmu, která vyvíjí vlastní redakční systém pro tvorbu webových stránek. Firmu v 28 letech prodala. Dále její kroky následovaly do ecommerce agentury, kde pomáhala s akvizicemi eshopů. V roce 2015 pracovala 2,5 roku na CEO pozici a v roce 2018 krátce vedla další známou firmu. Do startupového prostředí se dostala jako nezávislý byznys konzultant a pomáhala s marketingem a byznysem. Nápad na vlastní startup v oblasti mental health vznikl již v roce 2016, kdy se Simona poprvé setkala s vyhořením a sama si prošla stovkami terapeutických hodin, sezení a seminářů. V roce 2019 dotáhla myšlenku programu pro firmy. Letos v květnu ve spolupráci s odborníky uvedla na trh unikátní komplexní program péče o duševní zdraví, prevenci vyhoření a mentální rozvoje osobnosti. V srpnu 2020 byl organizací Medical Startups zařazen mezi 61 mental health startupů na světě, které stojí za to sledovat.
