reklama

Skuhravého jsme „uklidnili“, neměl šanci, říká v exkluzivním rozhovoru Jürgen Kohler

Souboj o semifinále na mistrovství světa 1990 mezi NSR a Československem (zleva Andreas Brehme, Jürgen Kohler a Tomáš Skuhravý) zdroj: Kicker - archiv
Foto:

Třicet let přemýšlejí českoslovenští fotbaloví reprezentanti, co měli udělat jinak v památném čtvrtfinále mistrovství světa 1990 v Itálii proti Německu. Hrálo se 1. července na milánském stadionu Guiseppe Meazza. Kapitán německé reprezentace Lothar Matthäus proměnil penaltu a Čechoslováci posílení čtvrtfinálovou výhrou 4:1 nad Kostarikou jeli domů.

reklama

Tým trenéra Jozefa Vengloše překvapil tehdy nápaditou hrou, v základní skupině si již po dvou výhrách 5:1 nad USA a 1:0 nad Rakouskem zajistil postup do play-off. Tomáš Skuhravý v osmifinále proti Kostarice vstřelil tři branky, celkově s pěti se stal nejlepším střelcem turnaje. A přišlo čtvrtfinále proti Německu. Zápas desetiletí, spíš dvacetiletí. Poslední společný česko-slovenský výběr před rozpadem federace si věřil i na favorizované Němce. Sehrál s nimi otevřený souboj, který rozhodla jediná chyba. Po ní přišel pokutový kop, gól do československé sítě. A přestože Venglošova družina dohrávala o deseti bez vyloučeného Lubomíra Moravčíka, Němce zatlačila do defenzívy a…

„Měli jsme tehdy i štěstí a posledních 20 minut dost starostí, abychom výsledek udrželi a postoupili do semifinále,“ vzpomíná v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS obránce německé reprezentace Jürgen Kohler. Vypráví také o tom, jaké to bylo bránit český „tank“ Tomáše Skuhravého a přiznává, že vítězství nad Československem nastartovalo německý celek ke zlatým medailím.

K tématu

Je možné udržet v hlavě vzpomínky na zápasy, které jste odehrál před třiceti roky? Zvlášť když jste za německé reprezentace odehrál 105 utkání.
Ale ano. Samozřejmě nejvíce tam zůstává z Itálie 1990 finále proti Argentině, na které se i po letech krásně vzpomíná. Zvlášť poté, co jsme ho vyhráli, zaslouženě vyhráli, protože jsme byli v tom roce 1990 prostě nejlepším mužstvem.

Vy jste v základní skupině mistrovství světa neodehrál ani zápas, protože jste doléčoval zranění z přípravy proti Dánsku. Pak vás trenér Franz Beckenbauer postavil v osmifinále proti Nizozemsku. Tušil jste, že nastoupíte také ve čtvrtfinále proti Československu?
Přiznám se, že ano. Především poté, co jsem odehrál velmi dobrý zápas proti Nizozemsku, po něm jsem byl se svým výkonem spokojený. Takže jsem nejen tušil, ale bylo jasné, že už zůstanu součástí týmu a nastoupím v základní sestavě.

Vzpomínám si, že jsme dobře začali, měli převahu, ale vy jste se pak tzv. chytili a byli jste nám vyrovnanými soupeři.

Beckenbauer zvolil proti Nizozemsku překvapivě obrannou taktiku. Nechal vás v sestavě proto, že chtěl hrát podobně i proti Československu?
Ne tak úplně, chtěli hrát útočně, ale… Nakonec byla taktika podobná jako proti Nizozemsku. Speciálně poté, co jsme věděli, že Československo vyhrálo v osmifinále 4:1 nad Kostarikou. Čekali jsme velmi těžký zápas. Vzpomínám si, že jsme dobře začali, měli převahu, ale vy jste se pak tzv. chytili a byli jste nám vyrovnanými soupeři. Samozřejmě si vybavuji, že jsme vyhráli a postoupili díky penaltě, kterou proměnil Lothar Matthäus. A jestli si dobře pamatuji, tak jste měli vyloučeného hráče. Ale přesto jsme měli posledních 20 minut dost starostí, abychom výsledek udrželi a postoupili do semifinále.

Pomohlo vašemu týmu, že jste s Československem odehráli předposlední přípravný zápas před šampionátem? Měsíc a pár dnů před čtvrtfinále?
Ano, samozřejmě. Věděli jsme, co od vás můžeme čekat, jak pravděpodobně budete hrát. Ale přesto všechno to bylo těžší, než jsme čekali. České – pardon, československé – mužstvo bylo skvěle technicky vybavené, měli jste výborně připravený systém, hráli jste velmi organizovaně.

Co jste tehdy vy osobně věděl o československém fotbalu, tedy z čerstvě postsocialistické země za tzv. železnou oponou?
To byste se divil. Roky jsem věděl, že českoslovenští fotbalisté jsou skvělí technici, že jste měli excelentní výchovu mladých talentů. A to i zůstalo, což je vidět také v současnosti. Pozoroval jsem to loni na podzim při zápasech Slavie Praha v Lize mistrů. Také Sparta a Baník Ostrava měly a mají v Německu jméno a přicházelo z nich do bundesligy dost zajímavých šikovných hráčů.

V nedávných rozhovorech pro německá média jste mluvil hodně o Nizozemci Marku van Bastenovi a Gary Linekerovi z anglické reprezentace. Řekne vám ještě něco jméno Tomáš Skuhravý?
Ano, ano. Samozřejmě mi to něco říká. (smích) Bylo jasné, že náš vzájemný zápas ve čtvrtfinále bude hlavně soubojem s Tomášem Skuhravým, který měl tehdy mimořádnou formu. Také proto se stal na tom šampionátu králem střelců a shodou okolností akorát v den vzájemného zápasu se objevilo, že přestoupil ze Sparty Praha do FC Janov. Okamžitě si ho vybavím, byl mohutný, robustní, ale velmi pohyblivý, přestože měřil skoro dva metry.

Bylo jasné, že náš vzájemný zápas ve čtvrtfinále bude hlavně soubojem s Tomášem Skuhravým, který měl tehdy mimořádnou formu.

Měli jste právě z něj největší obavy? Zvlášť poté, co v předchozím zápase nastřílel tři góly Kostarice?
Asi ano, i když bych to nenazval obavami. Měli jsme respekt, věděli jsme, s kým budeme mít tu čest. Výborný střední útočník, talent na střílení gólů. Bylo velmi těžké proti němu hrát, protože měl skvělou fyzičku a díky své výšce byl samozřejmě výborným hlavičkářem. Dobře jsme věděli, co nás čeká a také jsme se na něj připravovali. A myslím, že právě v tomto utkání se nám ho podařilo „uklidnit“, že se mu tolik nedařilo, nedostával se do šancí. Vzpomínám si, že jsme pak proti sobě několikrát hráli v italské lize. Nastřílel za FC Janov hodně gólů a udělal si tam skvělé jméno.

Tomáš Skuhravý je o měsíc starší než vy, o sedm centimetrů vyšší. Prožil jste dlouhou kariéru. Dbalo se na jejím začátku na přípravu tak, jako na jejím konci. Znal jste Skuhravého z videa, ze statistik?
Ale ano. Toto všechno už tehdy v Německu fungovalo, takže jsme se mohli dobře připravit. Vlastně většinou jsem o všech protihráčích věděl, jak hrají, co je jejich specialita, jak se pohybují, kde mají slabiny, nebo naopak v čem jsou dobří. A tak jsem „znal“ i Tomáše Skuhravého. Ale samozřejmě, když jsem v roce 2002 končil kariéru, byly technické podmínky daleko lepší než v osmdesátých nebo devadesátých letech minulého století.

Vybavíte si ještě po těch letech, co tehdy to vzájemné čtvrtfinále Československo–Německo v Itálii rozhodlo?
Jediný gól. (smích) Ale vážně, byli jste skvělí fyzicky i běžecky, k tomu jste přidali skvělou techniku. Přiznám, že nám pomohla trochu přísnější penalta proti vám, kterou Lothar proměnil. A také jsme měli skutečně štěstí. Ale přece jen rozhodla šíře našeho kádru a to, že jsme tehdy měli o trochu lepší hráče. I když jen o kousek.

Bylo vítězství nad Československem úlevou a tzv. odrazovým můstkem ke zlatu?
Jasně, v každém případě. Věděli jsme, že to bude těžký zápas, možná někteří nečekali, že až tak těžký. A pokud jsme překonali tak obtížného soupeře, dodalo nám to sílu dál a věděli jsme, že můžeme dojít v turnaji hodně daleko. Což se naštěstí potvrdilo.

Věděli jsme, že to bude těžký zápas, možná někteří nečekali, že až tak těžký.

Ano, váš tým postoupil po penaltovém rozstřelu v semifinále přes Anglii, ve finále porazil gólem z penalty Argentinu se slavným Diegem Maradonou…
To bylo něco. Myslím, že každý, kdo vyhrál mistrovství světa, řekne, že finále bylo to nekrásnější. Ale já mám dodnes v hlavě celý turnaj. Od prvního dne, kdy jsme do Itálie dorazili, tak v týmu i kolem něj vládla skvělá atmosféra. Slušně jsme odehráli skupinu se dvěma výraznými výhrami, v posledním zápase jsme se trochu „protrápili“ s Kolumbií, ale poté, co jsme v osmifinále vyřadili silné Nizozemsko a vrátili jim porážku z domácího mistrovství Evropy 1988, tak jsme všichni věděli, že naším cílem musí být titul a že na něj můžeme dosáhnout. To byl klíčový okamžik. Ten pak podpořilo vítězství proti velmi dobrému a silnému československému týmu. Tím jsme se definitivně nastartovali a konec už všichni známe.

Prožil jste zajímavou fotbalovou kariéru a během ní odehrál za národní mužstva tehdejšího Západního Německa a následně znovusjednoceného Německa 105 utkání. Dá se vůbec určit, které bylo to nejlepší, nejkrásnější?
To první! V Dánsku jsme v září 1986 vyhráli 2:0. (smích) Na něj mám nejkrásnější vzpomínky a navždy zůstane v mé hlavě.

Vybavíte si, kolikrát jste ještě po mistrovství světa 1990 v Itálii hrál proti Československu?
Wow, tak to je těžké. Myslím, že ne příliš často.

Ani jednou. Československo se na konci roku 1992 rozpadlo a proti nástupnické české reprezentaci jste nastoupil k jedinému utkání. V zahajovacím na mistrovství Evropy 1996 v Anglii. A po 14 minutách pro vás skončil nejen tento zápas, ale celý turnaj. Vzpomenete si, co se tehdy stalo?
Ale ano. Po nezaviněném souboji s Pavlem Kukou jsem tehdy skončil na zemi a přivodil jsem si zranění vnitřních vazů v koleni. Dodnes vím, že Pavel za to tehdy nemohl, nebyla to jeho vina. Byl to prostě nešťastný střet.

Jürgen Kohler (54)

Byl profesionální německý fotbalista, který hrál na klubové úrovni za Waldhof Mannheim, 1. FC Kolín nad Rýnem, Bayern Mnichov, Juventus Turín a Borussii Dortmund. Největšího úspěchu v kariéře dosáhl v roce 1990, když s německou reprezentací vyhrál mistrovství světa v Itálii. Ve čtvrtfinále porazil německý tým 1:0 Československo gólem z penalty. Stejný scénář se opakoval také ve finále proti Argentině. Při svém angažmá v Borussii Dortmund se Kohler setkal se třemi českými fotbalisty – Patrikem Bergerem, Janem Kollerem a Tomášem Rosickým. Po aktivní kariéře působil jako trenér či funkcionář u více klubů. Je také televizním expertem.

Tagy: Německo Československo mistrovství světa Itálie fotbal Jürgen Kohler Tomáš Skuhravý 1990 čtvrtfinále
reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Rozhovor

Myslet si, že se klient nevrátí k drogám, je utopie, říká terapeut Karel Chodil

Myslet si, že se klient nevrátí k drogám, je utopie, říká terapeut Karel Chodil

Příběhy drogových závislostí jsou často drsné a emotivní. Zvlášť, když se týkají v podstatě ještě dětí. Terapeut Karel Chodil se s takovými osudy setkává denně už deset let. V Terapeutické komunitě Karlov u Písku začínal jako řadový člen týmu a před dvěma lety se vypracoval na pozici jejího ředitele. Komunita Karlov léčí lidi od 16 do 25 let a matky s dětmi. Je jedinou komunitou v Česku, která dává matkám možnost léčit se za přítomnosti svých dětí. V rozhovoru pro magazín Generace 20 hovořil Karel Chodil mimo jiné i o těchto příbězích.

reklama
Opilá žena, která smetla policejní vůz, měla ujíždět od jiné nehody
reklama
reklama
Je vaše dovolená ohrožena kvůli koroně? Horníci za to nemůžou. Selhal stát

Názory

Domácí zpravodajství

Opilá a zdrogovaná řidička zabila při nehodě policistu, další dva jsou těžce zranění
Přes týden nás čeká polojasno a teploty do 25 stupňů. V pátek přijdou bouřky
Jana Husa mohl zachránit knihtisk, ten ale přišel až 40 let po jeho upálení
Další články
reklama
reklama