Slovácko udivuje ligu. Za málo peněz nabízíme hodně muziky, užívá si jízdu Kadlec

„Třeba za 20 let budeme vzpomínat na tuto sezónu jako na něco neuvěřitelného. Byla by škoda to zahodit,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS kapitán a bývalý český reprezentant.

Před sezonou 2020/2021 vedení 1. FC Slovácko ani nevypsalo hráčům odměny za případný postup do předkola Evropské ligy. Svoji roli v tom mohla sehrát i koronavirová situace. Spíš ale nikdo nečekal, že Slovácko vyletí v tabulce tak vysoko a bude hlasitě dýchat na záda pražským „S“. I po dvaceti kolech. V neděli je před partou z východní Moravy velká výzva v podobě domácího zápasu s vedoucí Slavií Praha.

Klub z Uherského Hradiště není za poslední roky jediným překvapivým týmem, který atakoval přední příčky. Jenže ostatním vždy zhruba v polovině sezony došla „šťáva“. Slovácko mezi tyto odpadlíky nepatří. Se čtyřbodovým náskokem drží třetí pozici před Jabloncem. Ten mimochodem tým kouče Martina Svědíka ve středu porazil hladce 3:0 na jeho hřišti.

„Slovácko nikdy nemělo ambice hrát evropské poháry. Na prvním místě vždy byla záchrana, pokud možno hrát klidný střed tabulky. O to více nás současné postavení těší,“ popisuje 36letý Kadlec, který díky otci a bývalému československému i českému reprezentantovi Miroslavovi vyrůstal v německém Kaiserslauternu, pozdější hráč Sparty Praha, německého Bayeru Leverkusen nebo tureckého Fenerbahce Istanbul.

Když jste se na Slovácko před dvěma a půl lety vracel, asi jste si chtěl jen užít poslední fotbalové roky. Nyní to skoro vypadá, že byste ještě mohl zahrát v Evropě. Zajímavý vývoj, že?
Vracel jsem se tam, kde to všechno začalo, kde jsem doma. Chtěl jsem si to udělat takzvaně do klidu. Na druhou stranu jsem typ člověka, který nerad prohrává. Ať už jde o jakýkoliv zápas či jen trénink. Ambice nebyly pohárové, ale zase jsme nechtěli vždy vyhrát jen jedno utkání, pak zase prohrát. Stalo se nám v minulosti, že jsme zvládli dva zápasy, ale třetí už nám nevyšel. Teď jsme to pěkně natáhli, což nás těší (Slovácko získalo 25 z 27 možných bodů v posledních devíti zápasech, pozn. red.).

Domů se necelý rok po vás vrátil také záložník Milan Petržela po dlouhém angažmá ve Viktorii Plzeň. Nebavíte se spolu v kabině o tom, jak se vám návrat ke kořenům pěkně vydařil?
Když měl Milan odejít z Plzně, bavil se o tom se mnou i s klubem. Říkali jsme, že by bylo dobré to „ukončit na místě, kde jsme fotbalově vyrůstali“. Jako klub jsme usilovali o to, aby přišel. Oba jsme znali příjemné prostředí, už ne tolik kabinu. Přece jen uteklo mnoho let od té doby, co jsme ze Slovácka odcházeli. Ale vždy to zde bylo postavené na dobré partě, rodinné atmosféře, a to nejen v kabině. Platilo to pro všechny lidi okolo. Bez těchto věcí by to tady nešlo. Přátelské nastavení dost pomáhá a konečně jsme ho dokázali přetavit v úspěchy na hřišti. Aspoň to všem, kteří v klubu pracují, vracíme.

Trenér Svědík je přísný, chvíli trvalo, než jsme ho pochopili

V čem podle vás spočívá aktuální kouzlo týmu?
To je složitá otázka. Nikomu nechci radit, jak to děláme, aby se inspirovali. (úsměv) Každopádně základem úspěšného týmu je parta a dobře fungující klub. V našem případě je to za málo peněz hodně muziky. Podmínky jsou v jiných klubech daleko lepší, to se týká i platů hráčů. Ale i tak makáme, všichni se chtějí někam posunout. Navíc jsme už nějaký pátek pohromadě, nejsme nově poskládaní, tudíž víme, co jeden od druhého můžeme čekat. To ale automaticky neznamená výsledek na hřišti, chce to, aby vyšlo mnoho dalších věcí. Na Slovácku teď všechno krásně zapadá do sebe. Musím přiznat, že jsme měli kolikrát kliku, pomohl nám i VAR (videorozhodčí, pozn.). V minulosti to třeba bylo naopak. Teď nesmíme urazit štěstí a dokud se nám daří, musíme udělat co nejvíce bodů. Uvidíme, na co to na konci bude stačit.

Na Slovácku teď všechno krásně zapadá do sebe.

Velké zásluhy lze připsat i trenérovi Martinu Svědíkovi. Co dělá tak dobře?
To se týká i té předchozí otázky. Dost nám pomáhá, jak jsme včetně realizačního týmu dlouho pospolu. Když přišel, také to chtělo nějaký čas, měli jsme výkyvy. Ale to je normální. Trenér Svědík umí seřvat, srovnat nás, dokáže dobře povzbudit. Nezáleží na tom, jestli jste mladý nebo starší hráč. Je přísný, ale to tým postupně přijal. Víme, že to není kvůli tomu, aby někomu ubližoval. Na začátku to možná nemělo všeobecné pochopení, ale teď je to daleko lepší. Chce nám pomoci, aby se nedostatky a chyby neopakovaly. V tom spočívá část jeho kouzla. Zároveň je velmi lidský, umí udělat srandu. Takže je to mix všeho. I lidé z realizačního týmu, byť jich nemáme moc, jsou úžasní kluci.

Teď asi musí být více než kdy jindy radost přicházet ráno do kabiny, nebo...?
To je radost skoro pořád. Ale mnohem příjemnější jsou třeba dlouhé cesty z venkovních zápasů. Jako třeba teď naposledy pět hodin z Jablonce. Hned se jede domů lépe, když se takto daří. Lépe se trénuje, regeneruje... Je to něco úplně jiného, než když jsme v minulé sezoně dostali v Jablonci 0:6. To následující dny nebyly úplně příjemné. Atmosféru zkrátka dost vnímáte. Vždyť tým je druhá rodina, vidíte se skoro neustále, prakticky více než s vlastní rodinou. Pokud máte fazonu, na tréninku trenéři občas i něco odpustí, běháte s úsměvem na tváři. Ale je důležité nedosáhnout nějakého uspokojení.

Ve Spartě Praha nebo Fenerbahce Istanbul byla výhra povinností, to částečně platilo i pro Bayer Leverkusen, který hrál v bundeslize mezi prvními šesti týmy.

Hrál jste ve velkých klubech, velké zápasy, ale také pod obrovským tlakem. Užíváte si současnou situaci ještě o to víc, že máte na práci větší klid?
Je to tak. Například ve Spartě nebo Fenerbahce Istanbul byla výhra povinností, to částečně platilo i pro Bayer Leverkusen, který hrál v bundeslize mezi prvními šesti týmy. Hlavně ve Spartě a v Turecku byl tlak opravdu velký. Druhé místo bylo zklamáním. Jakmile se jen trochu nedařilo, hned se hledaly problémy. Samozřejmě i fanoušci mají velká očekávání. Bylo to něco úplně jiného než teď na Slovácku. Je dobré, že tu máme na fotbal klid, nikdo na vás zvenčí netlačí. Nevnímáte z okolí takové to klasické „musíte“. Na druhou stranu, já si na sebe v zápase kladu ty nejvyšší nároky. Proto i tak jdu do utkání trochu nervózní, diskutuji sem tam s rozhodčím. Musím se do toho vtáhnout. Nemohu si přijít zápas jen tak odehrát. A to je možná chyba u některých kluků, kteří se vracejí ze zahraničí. Stane se, že si myslí, že v klidu dohrají kariéru. Jenže ono to tak není a pak už se nechytnou. To, že jsem byl za hranicemi, svědčí o tom, že fotbal hrát umím. Ale je důležité si udržet správné nastavení.

Ale z hlediska tlaku zvenčí je to jiná písnička…
Samozřejmě, tato forma tlaku tu prakticky není. Jiné by to možná bylo, pokud bychom se Slováckem byli na 16. místě, ale teď máme naštěstí úplně jiné starosti. Takže si současnou vlnu užíváme. Užívat si však neznamená přestat pracovat.

Třetí místo? Škoda, že nejsme na Spartu nalepení ještě víc

Vnímáte na hřišti větší a větší respekt, i třeba nervozitu ze strany soupeřů?
Nevím, jestli je to na trávníku nějak konkrétně znát, je to spíš otázka na soupeře. Ale když si pak přečtete, že trenér Jablonce Petr Rada řekne, že jsme vyhráli zaslouženě a je nepříjemné proti nám hrát, je to hezké slyšet. Ale to vám body neudělá. (smích) Každopádně máme respekt před každým protivníkem, ať už jde o 1. nebo 18. tým tabulky. Především jde o jméno klubu, které najednou figuruje nahoře za Slavií a Spartou. Za námi jsou pak jiné velké kluby. A jsme opět u toho, za málo peněz hodně muziky. Rozpočet u nás není nejmenší v lize, ale pořád nedosahuje výše některých týmů, nad kterými jsme. Ukazuje to, že děláme práci dobře.

Trenér i vaši spoluhráči jsou zatím opatrní s útokem na evropské poháry. Na třetím místě zaručujícím předkolo Evropské ligy máte náskok čtyř bodů. Opravdu to není téma v kabině?
Asi musím použít klasickou frázi, podle které jdeme zápas od zápasu. (smích) Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet, stále je do konce ligy ještě hodně zápasů (14, pozn.). Ale samozřejmě nechceme dopustit, aby se stalo, že začneme najednou prohrávat. Cílem je zůstat na vítězné vlně co nejdéle, udržet správné nastavení hlavy. Hlavně odevzdat na hřišti maximum, abychom si mohli říct, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Za mě je možná škoda některých zápasů, mohli jsme být na Spartu ještě více „nalepení“. (Slovácko ztrácí na druhou Spartu čtyři body, pozn.). Mrzí mě zejména prohra v Brně a domácí remíza právě se Spartou. Každopádně je teď utkání tolik, že není čas přemýšlet nad poháry. Pokud by to vyšlo, byl by to pro Slovácko historický úspěch. Ale proto se hraje fotbal, ne? Přece chcete mít úspěchy a zapsat se do historie. Takže v kabině apeluji na kluky. Třeba za 20 let budeme vzpomínat na tuto sezónu jako na něco neuvěřitelného. Byla by škoda to zahodit. Ale pořád musíme být opatrní.

Vy už jste si ale se Slováckem, tehdejším Synotem, zahrál evropské poháry na začátku tisíciletí v již neexistujícím Poháru Intertoto…
Ano, ale tehdy se do této soutěže postupovalo snad i ze šestého nebo sedmého místa v lize, takže to bylo něco jiného. Tak či tak to byla dobrá zkušenost, hráli jsme třeba i proti německému Wolfsburgu.

Proč hrajete fotbal? Přece chcete mít úspěchy a zapsat se do historie.

Ambice před aktuální sezónou byly jinde než je současná realita. Vedení klubu prý ani nevypsalo žádné odměny za případnou kvalifikaci do předkola Evropské ligy…
… no, to nevypsalo. (smích).

Nebudete tedy teď dodatečně lobovat za tuto finanční motivaci?
To asi ne. Jak jsem řekl, platy na Slovácku nedosahují úrovně jiných klubů v Česku. A u nás to zvlášť teď vypadá, že ani nehrajeme pro peníze. Je to hlavně o radosti z fotbalu. Nejsou tady žádné prémie za umístění nebo výhry, to se případně řeší individuálně. Zvlášť v této době se peníze shání těžko, ale my jsme se semkli a zatím to pěkně šlape.

Takže se nebojíte ani dalšího soupeře? Hrajete s lídrem ligy, pražskou Slavií, která ve čtvrtek vyřadila v Evropské lize anglický Leicester City.
Určitě se nebojíme. Respekt máme, utkání s Leicesterem jsme sledovali. Slavii jsme porazili minulý rok, proč bychom to nezvládli teď. I oni ví, čeho jsme dosáhli v posledních měsících. Uděláme maximum pro to, abychom naši šňůru natáhli.