Překážka číslo čtyři. Postrach, kvůli kterému je nejslavnější český dostih Velká pardubická milován i nenáviděn. Taxis se pravidelně stává pro koně popravčím. Naposledy na jeho obtížnost doplatil osmiletý hnědák Sottovento a je už 25. obětí záludného příkopu. Podle vyjádření ředitele pardubického závodiště Jaroslava Müllera pro CNN Prima NEWS je na čase tolik skloňovaný skok znovu upravit.
Dříve byl Velký Taxisův příkop ještě nebezpečnější součástí populárního dostihu. Původní skok měl délku pět metrů, hloubku dva metry, to vše skryté za metr a půl vysokým plotem. Poté, co v roce 1992 vtrhli na závodiště přímo v průběhu Velké pardubické ochránci zvířat, byla překážka upravena do „bezpečnější“ podoby. I tak ale ukončovala životy.
Těžké chvíle na ní během posledních let hned dvakrát zažil žokej Josef Bartoš. V roce 2018 s Vicodym nedoskočil za hranu příkopu a devítiletý hnědák později zemřel. O čtyři roky dříve jel Bartoš Velkou pardubickou v sedle Zulejky a let přes Taxis skončil stejně tragicky. V neděli měl před sebou mučivé obrázky Jan Kratochvíl. „Jeho“ Sottovento si při dopadu za překážku zlomil vaz a stal se zatím její poslední obětí.
Dohromady může být jen u Velkého Taxisova příkopu 25 pomyslných křížků. Přesně tolik koní po skoku přes záludnou překážku v Pardubicích zemřelo. Je nutno dodat, že pro další desítky se stala osudnými jiná místa na trati.
Ono číslo čtyři velkolepého dostihu je ovšem bezesporu nejnemilosrdnější hrozbou na závodišti. Část veřejnosti ji vidí jako velmi atraktivní, jiná tvrdí, že Taxis – jakožto pohřebiště koní – už měl být dávno z kursu vyřazen.
Nechci říkat, že to k dostihům patří
Smrt Sottoventa, který pocházel ze stáje legendárního Josefa Váni, zajistila hektolitry vody na mlýn lidem odsuzujícím dostihový sport.
„Vnímám to z obou stran. Sám jsem chovatelem a majitelem několika koní. Mám tedy pohled člověka, který s těmito zvířaty tráví každý den a má k nim vztah. Zároveň jsem ale v pozici pořadatele,“ uvádí pro CNN Prima NEWS ředitel pardubického dostihového areálu Jaroslav Müller, kterého nedělní nešťastná událost zasáhla. „Moc mě to mrzí. Nechci říkat, že to k dostihům patří. To je fráze,“ míní a hodlá konat.
„Po posledních letech, kdy jsme zaznamenali několik fatálních pádů, je potřeba udělat analýzu. Jakmile se situace trochu uklidní, vyzvu zástupce stájí a všechny kompetentní osoby, abychom se sešli u jednoho stolu. Chceme z toho posledního období udělat nějaký závěr. Dostihy procházejí ve všech ohledech určitým vývojem,“ doplňuje Müller.
Na konci jednání by podle něj mělo být minimalizování nebezpečí. „To je naším úkolem. Stavíme se k tomu čelem. Iniciativu něco s tím udělat určitě budu vytvářet,“ slibuje.
Taxis je potřeba zachovat
Jak by se měla chystaná diskuze reálně promítnout na podobě Taxisu? Možností je více. „Jestli to bude zasypání příkopu, nebo se upraví odskoková bariéra, to samozřejmě momentálně nejsme schopni říct. Na jednání si řekneme, jaké jsou podmínky a možnosti. Povedeme dialog, ze kterého by mělo vzejít něco, co nás posune v bezpečnosti dál. Abychom si mohli říct: ,Ano, je to pro koně korektní.‘ Chceme mít pocit, že jsme udělali maximum pro to, aby se takovéto pády nestávaly,“ podotýká Müller.
Že by ale překážka, která se v rámci Velké pardubické skákala už na konci 19. století, měla kompletně zmizet z trati, je nereálné. „Tato varianta v opravdu serózních debatách na stole nebyla. Víme, že tu je skupina lidí, která by to uvítala. My jako pořadatelé z historického a tradičního kontextu vnímáme, že je potřeba tento dostih zachovat se vším všudy. To znamená i s pověstným Taxisovým příkopem,“ říká dále Müller. Zkrátka Velká pardubická bez Taxisu by nebyla žádnou Velkou pardubickou.
I přes chystané snížení rizika se dozajista nepodaří potlačit všechny komentáře, které označují Velký Taxisův příkop a i jiné překážky v Pardubicích za smrtící past. „Já těm lidem i rozumím. Nepíšou vlastně nepravdy a ve většině případů ty útoky nejsou neoprávněné. Tak to vnímají. Já zase úplně stejně vnímám negativně jiná odvětví. Nerad se koukám na bojové sporty – tedy na to, když si lidé ubližují sami navzájem. Ale respektuji ty, kterým se to líbí,“ zakončuje Müller.
