reklama

PŘEHLEDNĚ: Čeští olympionici zažili v Tokiu nejlepší hry. Kdo ze sportovců získal medaili?

Česká olympijská výprava se loučí s hrami v Tokiu a opět se ukazuje, že Japonsko je tuzemským sportovcům zaslíbené. S celkově 11 cennými kovy totiž vyrovnali nejvyšší získané množství medailí, které samostatná česká výprava na hrách pod pěti kruhy získala. Vzhledem k zisku hodnotnějších medailí než dříve jde navíc o ty nejúspěšnější olympijské hry v historii Česka. Podívejte se, kdo z českých olympioniků dokázal v Tokiu získat cenný kov.

Zlato

Jiří Lipták

Začněme zlatými medailisty a hlavně tím, kdo plejádu nejcennějších kovů pro Čechy odstartoval. Sportovní střelec na trap Jiří Lipták byl v Londýně 2012 až osmnáctý a v brazilském Riu de Janeiru před pěti lety ani nestartoval. V Tokiu si ovšem v napínavém finále dokázal vystřílet zlatou medaili. Největším konkurentem mu přitom byl paradoxně kamarád a kolega z české výpravy David Kostelecký. Společně totiž v medailovém klání vyřadili střelce z ostatních zemí a následně si to v rozstřelu rozdali o to, kdo bude zlatý a kdo stříbrný. V sedmé sérii náhlé smrti bylo rozhodnuto, když Lipták svůj terč sestřelil, zatímco Kostelecký jej minul.

Jiří Prskavec

Den po Liptákovi uspěl vodní slalomář Jiří Prskavec. Ten na olympijských hrách v Riu de Janeiru získal bronz a tentokrát mířil ještě výše. Favorit kajakářského závodu K1 tuto roli skutečně potvrdil. Ovládl již semifinále a ve finále zajel ještě lepší čas. S poměrně velkým náskokem a zcela bezpečně si tak dopádloval pro zaslouženou zlatou medaili. Nezapomenutelným momentem bylo, když pak v cíli okamžitě objal svého tatínka, který jej zároveň trénuje, a hned nato telefonoval mamince.

Lukáš Krpálek

Jen pár hodin po Prskavcovi se ze zlata radoval i jeho kamarád Lukáš Krpálek. Známý judista triumfoval už v brazilském Riu, ovšem v nižší váhové kategorii. Tentokrát startoval mezi největšími judistickými kolohnáty a sám proti nim mnohdy působil skoro jako drobeček. Krpálek ale předvedl nejen to, že se svým větším konkurentům vyrovná fyzicky, ale především ukázal skvělou taktickou vyspělost. Nejprve dokázal své soky unavit a následně je cílenými chvaty překvapil a často doslova porazil na lopatky. Jeho vítězný ryk po finálovém duelu s Gruzíncem Guramem Tušišvilim je jedním z nejemotivnějších obrázků tokijských her.

Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková

Do olympijského turnaje čtyřhry vstupovaly české tenistky jako první nasazené, a tudíž jako favoritky. Duo Krejčíková–Siniaková nakonec ukázalo, že toto označení nebylo náhodné a české reprezentantky ovládly všechny své zápasy v Tokiu. V některých z nich sice chvílemi tahaly za kratší konec pomyslného provazu, ale vždy se dokázaly zkoncentrovat a soupeřky vyprovodit z kurtu. I ve finále se Švýcarkami po většinu prvního setu pouze doháněly a vyrovnávaly své soupeřky, ale k jeho konci převzaly iniciativu. Druhý set pak jasně ovládly a zlaté medaile byly jejich.

Stříbro

Lukáš Rohan

Nyní se přesouváme ke stříbrným medailistům. Tuto medaili jako první v Tokiu vybojoval Lukáš Rohan, který tím zahájil českou medailovou sbírku. I když na turnaji pod pěti kruhy debutoval, nervy na sobě nedal znát. V medailovém závodu nestačil pouze na Slovince Benjamina Savčeka. Český kanoista se navíc potatil, neboť jeho otec Jiří Rohan je dvojnásobný stříbrný medailista z olympijských her z Barcelony 1992 a Atlanty 1996.

David Kostelecký

O Davidu Kosteleckém již byla trochu řeč. Brokař už olympiádu jednou vyhrál, konkrétně v Pekingu v roce 2008, a k celkovému prvenství měl našlápnuto i tentokrát. Ve finále se od začátku držel v popředí a posléze i zcela přebral iniciativu, když sestřeloval jeden letící terč za druhým, zatímco jeho soupeři postupně odpadávali. Jediný, kdo s ním dokázal držet krok, byl jeho kamarád a kolega z české výpravy Jiří Lipták. Společně si pak v olympijské soutěži v podstatě otevřeli českou střelnici a rozdali si to mezi sebou o zlato. Tuzemským olympijským divákům se pak naskytl úsměvný, ale moc krásný pohled, kdy se dvojice Čechů z medailí radovala již během střelby a už se pouze rozhodovalo, jak si je rozdělí. Ve střeleckém klání byl nakonec lepší Lipták.

Markéta Vondroušová

Do Tokia letěla talentovaná tenistka s pošramocenou pověstí kvůli své účasti a naopak absenci Karolíny Muchové, ale po její spanilé jízdě je u českých fanoušků nejspíš vše zapomenuto. Vondroušová se dokázala prokousat až do finále dvouhry, a to jako nenasazená outsiderka, která si klestila cestu již od prvního kola. Ve třetím pak šokovala takřka všechny, když vyřadila domácí favoritku Naomi Ósakaovou. Nestačila pouze na zlatou Švýcarku se slovenskými kořeny Belindu Bencicovou v samotném finále. Stříbro je pro Vondroušovou ovšem fantastický úspěch.

Jakub Vadlejch

Společně s Vítězslavem Veselým zajistil poslední medaile pro českou výpravu oštěpař Jakub Vadlejch. V posledních letech sice neměl výrazné úspěchy, ale ve finále olympijského hodu oštěpem se zaskvěl hodem dlouhým 86,67 metru a dostal se až na druhé místo za indického vítěze Níradže Čopru. Nikdo z dalších atletů ho už nepřehodil a Vadlejch si tak mohl pověsit na krk stříbrnou medaili. Následně přišla ještě jedna pocta. Byl totiž vybrán jako vlajkonoš české výpravy pro závěrečný ceremoniál olympijských her.

Bronz

Alexander Choupenitch

Bronzové medaile jsou sice nejméně cenné, ale pro mnohé mají cenu zlata. Jednoznačně to musí platit u českého šermíře s běloruskými kořeny Alexandera Choupenitche. Ten získal bronz ve fleretu poté, co v duelu o třetí místo udolal domácího Takahira Šikineho. Medaili v šermu česká výprava dosud nezískala. Před Choupenitchem to dokázal pouze Vilém Goppold z Lobsdorfu před 113 lety. Tento český šermíř, který na hrách v Londýně v roce 1908 získal dva bronzy, však tehdy reprezentoval Rakousko-Uhersko, neboť Československo dosud nebylo samostatné.

Josef Dostál a Radek Šlouf

Čeští fanoušci byli zklamaní, když kanoistický obr Josef Dostál nedokázal uspět v závodu singlů na 1000 metrů, kdy dojel pátý. Největší smutek nejspíš panoval právě u českého reprezentanta, který byl po tomto závodě zcela vyčerpaný a z kánoe jej musela tahat početná skupina japonských pořadatelů. Dostál si ovšem dokázal spravit chuť na deblkánoi. S parťákem Radkem Šloufem totiž v závodě rovněž na 1000 metrů dojeli na třetím místě a mohli tak slavit bronz. Dostál se v cíli neubránil slzám a samou radostí kánoi převrhl i se svým parťákem.

Vítězslav Veselý

Ve finále oštěpařů byl 38letý reprezentant nejstarší ze všech účastníků. Svým výkonem ale ukázal, že do starého železa nepatří. Zprvu se mu hody příliš nedařily a končily jen u hranic 80 metrů. Veselého třetí hod ovšem doletěl až do vzdálenosti 85,44 m a tím se znenadání dostal až na druhou pozici. Tak dlouhý hod přitom Veselému nevyšel pět let. Z druhého místa jej dokázal sesadit pouze týmový parťák Jakub Vadlejch. Veselý tak sice klesnul na bronz, který již měl z olympijských her v Londýně 2012, ale tohoto si bezpochyby bude cenit více. Londýnskou medaili totiž dostal až dodatečně kvůli vyloučení jiného medailisty pro doping. V Tokiu si přímo vybojoval stupně vítězů a mohl si tak konečně užít medailový ceremoniál.