Špičatý klobouk a hůl. Město na Novém Zélandu si platí vlastního čaroděje

Jeden z obyvatel novozélandského města Christchurch už několik dekád oficiálně pracuje jako čaroděj. Ian Brackenbury Channell ovšem místo experimentování s magií hraje spíše roli městského taškáře. Za svou práci dostává plat v přepočtu 220 tisíc korun ročně.

Ian (který shodou náhod nosí stejné křestní jméno jako filmový čaroděj z Pána prstenů) vystudoval univerzitu UNSW v Sydney, kde v sedmdesátých letech začal pracovat jako asistent pedagoga. Jenže o místo zakrátko přišel, proto ho napadlo, že si další pracovní pozici stvoří sám – požádal vedení školy, aby dostal práci čaroděje.

„Vymyslel jsem si čaroděje úplně z ničeho. Do té doby byli kouzelníci jen v knížkách,“ popsal pro americkou CNN muž, který se do své role natolik vžil, že má řidičský průkaz i pas vydaný na jméno Čaroděj.

A tak začal Ian, který se narodil ve Velké Británii, s novým živobytím. Práce čaroděje podle něj nespočívá v metání kouzel, ale v roli jistého provokatéra – někoho, kdo na svět přináší zábavu, ale také kritizuje systém. Člověk, který si umí udělat legraci sám ze sebe, popisuje Ian. „Tento svět je den ode dne více vážný, zábava je ta nejmocnější věc, kterou máme k dispozici,“ dodává.

Stěhování do Christchurch

Ne všichni ale měli a mají pro Ianovy vtipy pochopení. Z univerzity musel odejít kvůli akademikům, kteří nemají rádi „hloupé věci“. Na čarodějnické cestě ho také opustila žena a přátelé. Nakonec po několika kouzelnických štacích zakotvil ve městě Christchurch, které mu konečně nabídlo všechno, co roky hledal.

Když koně léčí a pomáhají: „To, co mohou lidem dát, nás okouzlilo.“

Píše se rok 2007 a u Českých Budějovic právě vzniká Vladykův dvůr. Organizace, která začíná se stádem pěti koní a poníků zachráněných z nevhodných podmínek, se chce zaměřit na výchovu dětí. „Na začátku byla touha spojit naše zkušenosti s koňmi s výchovou dalších generací, které se budou na koně dívat jako na živé bytosti,“ vzpomíná Markéta Schestauberová z Vladykova dvora. Tehdy ještě s kolegy netušila, kam je tato myšlenka za pár let zavede.

„Stal jsem se nejpopulárnějším mužem v Christchurch. A také nejvíce byrokraty nenáviděným mužem,“ říká Ian.

Po několika letech si ale okolí na Ianovy výstřelky zvyklo a město formálně uznalo jeho čarodějnický status. Úřady ho oficiálně zaměstnaly jako muže, který „vykonává čarodějnické služby v rámci propagační práce pro město Christchurch“.

V novém bydlišti si Ian našel novou ženu, která jeho životní dráhu plně podporuje. Ve svých 87 letech už ale pomalu pomýšlí na čarodějnický důchod. Hledá proto svého nástupce. A s jedním potenciálním uchazečem už dokonce započal pracovní pohovory – jmenuje se Ari Freeman a vousy mu rostou skoro až po pás.

Tagy: