Společnosti platí miliony za ochranu svých děl na internetu. Soudní cesta není efektivní

Na začátku šetření jsme zjišťovali, ke kolika chráněným dílům společnosti vykonávají práva dle autorského zákona. Výrazná většina respondentů (87 %) spravuje práva k chráněným dílům. Více než čtvrtina (26,2 %) společností vykonává práva pouze k jednotkám děl. 13 % společností vykonává práva k desítkám děl, 17,4 % ke stovkám děl. Přibližně jedna pětina respondentů (21,7 %) vykonává práva k tisícům děl. Nejčastěji se jedná o filmy, seriály, knihy a hudbu.

Graf č. 1 Počet chráněných děl, ke kterým společnosti vykonávají práva dle autorského zákona

Všechny společnosti uvedly, že díla, ke kterým mají autorská práva, jsou nelegálně zpřístupňována na internetu a porušování autorských práv se proto jeví jako významný a rozšířený problém. Ačkoliv se společnosti věnují monitoringu případů porušení autorských práv, ne všechny společnosti tuto skutečnost nahlašují. Porušování autorských práv však monitoruje a nahlašuje výrazná většina firem (88,9 %). Zbylých 11,1 % společností porušování autorských práv sice monitoruje, ale nenahlašuje. Důvodem proč společnosti nenahlašují porušení autorských práv může být nedůvěra v to, že nahlášení zamezí šíření obsahu nebo jakkoliv postihne jedince, kteří obsah protiprávně šíří. Monitorování a následné řešení porušení práv (často dlouhotrvající a nákladnou soudní cestou), proto představuje pro některé z firem vysoké náklady s velmi nejistým výsledkem.

Graf č. 2 Způsob realizace monitoringu a nahlašování chráněných děl

Pozn. Otázka umožňovala zvolit více možností, proto součet procent v grafu není roven 100

Firem, které monitorují a nahlašují porušování autorských práv, jsme se ptali, jakým způsobem tuto činnost vykonávají. Pověřený zaměstnanec sleduje a nahlašuje porušení autorských práv v 83,3 % společností, 38,9 % firem uvedlo, že si na tuto činnost najímají externí společnosti. Přes jednu čtvrtinu společností používá na monitoring software, 16,7 % firem využívá software dostupný na trhu, zatímco 11,1 % firem si vytvořilo software vlastní. V kategorii jiné je uvedeno například namátkové periodické monitorování s tím, že individuálně jsou sledovány pouze bestsellery.

Mezi nejčastěji monitorované platformy patří platformy pro sdílení souborů (88,9 %), 61,1 % společností analyzuje platformu pro sdílení videí YouTube. Bezmála dvě pětiny firem (38,9 %) uvedly, že předmětem monitoringu je také platforma Facebook. Zbylé platformy zobrazuje graf č. 3.

Graf č. 3 Monitorované platformy

Pozn. Otázka umožňovala zvolit více možností, proto součet procent v grafu není roven 100

Další otázka šetření byla zaměřena na konkretizaci platforem či subjektů, jejichž hlavním účelem je provozovat či usnadňovat internetové pirátství chráněného obsahu. Respondenti nejčastěji uváděli nejrozsáhlejší českou stránku uloz.to. Jako další platformy uváděli například edisk.cz, sdilej.cz, webshare.cz, prehraj.to, sledujte.to, fastshare.cz a datoid.cz. V kategorii jiné byla nejčastěji uváděna platforma Discord a již výše zmíněné platformy. Podle jednoho z respondentů se jedná o „platformy pro sdílení obsahů, které vytváří prostředí pro snadné a masivní šíření pirátských kopií, které není možné ani přes opakované nahlašování z naší strany zastavit“. I přes opětovné snahy společností bránit nelegálně šířenému obsahu na těchto platformách se jejich díla do pár hodin/dnů znovu objeví. Nahlašování porušení autorských práv na těchto platformách představuje stále se opakující koloběh, který nevede k dlouhodobé a trvalé nápravě.

Jednou z možností jak předcházet nelegálnímu šíření chráněných děl je aplikace technologických opatření (typu vodoznak, ochrana před nahráváním obrazovky apod.) Respondentů jsme se ptali, zda tato opatření aplikovali nebo je hodlají v horizontu jednoho roku aplikovat. Aplikaci technologických opatření potvrdila více než polovina respondentů (55,6 %), technologická opatření neaplikuje a ani nehodlá do jednoho roku zavést 38,9 % společností. Zbylých 5,6 % uvedlo, že neví či nechce odpovídat. Poměrně vysoké procento firem, které neaplikovaly a ani nehodlají aplikovat technologická opatření, může souviset s výše uvedeným, že i přes jakoukoliv ochranu se díla opakovaně objevují na některých platformách. Technologická opatření se proto mohou jevit jako neefektivní a nákladné řešení problému. Jiná než technologická opatření využívá naprostá většina firem. Firmy uváděly, že se snaží chránit svá díla prostřednictvím podávání žalob, trestních oznámení a písemných výzev. Dochází také ke kontaktování jednotlivých platforem se žádostí o stažení chráněných děl.

Graf č. 4 Náklady vynaložené na monitoring chráněných děl

Společnosti uváděly, že se na internetu nelegálně objevuje většina – a někdy i všechna – chráněných děl, k nimž jsou vykonavateli práva dle autorského zákona. Více než čtyři pětiny firem (83,4 %) vynakládají prostředky na monitoring chráněných děl. Především díky nákladům na něj jsou schopni odhalit, že se chráněná díla nelegálně objevují na internetu. Více než pětina firem (22,2 %) uvedla, že jejich měsíční náklady spojené s monitoringem chráněných děl nepřesahují částku 10 tisíc korun.

Částku od 10 do 30 tisíc korun měsíčně vynaloží na monitoring 16,7 % firem. Nejmenší část (5,6 %) tvoří společnosti, které měsíčně na něj vynaloží 30 až 50 tisíc korun. Měsíční náklady mezi 50 až 75 tisíci korun uvádí 16,7 % firem. Více než 100 tisíc měsíčně na analyzování vynaloží 22,2 % firem. Žádné náklady v souvislosti s monitoringem nevznikají 5,6 % firem. Zbylých 11 % uvedlo, že nevědí či nechtějí odpovídat.

V další otázce jsme se respondentů ptali na očekávané náklady spojené s monitoringem chráněných děl v roce 2023. V tomto smyslu snížení nákladů v roce 2023 neočekává nikdo z dotázaných. Naopak, zvýšení nákladů očekává 50 % respondentů, 27,8 % firem neočekává žádnou změnu nákladů. Zbylým 22,2 % respondentů nevznikají náklady nebo si netroufají jejich výši odhadovat. Očekávané zvýšení nákladů je způsobeno především rozšířením počtu děl, jež je potřeba sledovat nebo zvýšením cen externích společností, které monitorování provádějí, a také výše soudních poplatků.

Následující otázka měla za cíl zjistit, zda respondenti vedou soudní spory s provozovateli služeb a jakých nároků se v rámci nich domáhají. Soudní spor v současné době vede 35,3 % respondentů. V rámci těchto sporů se domáhají smazání děl z daných platforem nebo uhrazení ušlých zisků. Většina respondentů se však shoduje, že cesta soudních sporů je zdlouhavá, neefektivní, nákladná a s nejistým výsledkem, na což poukazují respondenti v otevřených otázkách například takto: „Soudní spory jsou časově a finančně velmi nákladné a důvěra ve výsledek, tj. dopad výsledku soudního sporu na ‚scénu nelegálního sdílení‘, je malá. Prokázání újmy a ušlého zisku je velmi náročné. Soudní spor s jednotlivcem porušujícím zákon k ničemu bohužel v současné době nepovede“.

Další otázka směřovala na vedení soudních sporů s uživateli služeb. Soudní spor s uživateli služeb vede jen malá část respondentů (11,8 %). Důvodem jsou právě výše zmíněné problémy s množstvím uživatelů, časová a finanční náročnost a nejistý výsledek. Hlavní důvod pro nevedení soudních sporů je ten, že náklady vynaložené na daný soudní spor ve většině případů neodpovídají dosaženému výsledku.

Graf č. 5 Náklady vynaložené na soudní spory v posledních 3 letech

Se soudními spory úzce souvisí i vynaložené náklady na jejich vedení. Do nákladů jsou započteny soudní poplatky, prostředky vynaložené na získání soudních důkazů a také například výdaje na právní zastoupení. Přibližně třetina respondentů (37,4 %) vynaložila na soudní spory za poslední 3 roky méně než 100 tisíc korun. Od 100 do 500 tisíc vydalo za soudní spory 6,3 % firem, 25 % vynaložilo pro tyto účely za poslední 3 roky více než půl milionu korun, 31,3 % respondentů si není jisto, zda a kolik prostředků vynakládají na soudní spory. Z výsledků šetření jednoznačně vyplývá, že i přes veškeré snahy a zavedená opatření společnostmi, které vlastní autorská práva k chráněným dílům, se tato chráněná díla stále objevují na internetových platformách. K zamezení nelegálního šíření chráněných děl nepomáhají trestní oznámení ani vedení časově a finančně náročných soudních sporů s často nejistým výsledkem.

V případech, že soudní spor dopadne pro společnost vlastnící autorská práva pozitivně, bývá obvyklé, že náklady vynaložené na vedení soudního sporu neodpovídají dosaženému výsledku. Je však zcela legitimní, že i přesto firmy na dovolání se svých práv nechtějí rezignovat. Společnosti nemají účinné a funkční prostředky k zastavení neoprávněného šíření chráněných děl, přestože jim toto nelegální šíření chráněných děl způsobuje částečnou ztrátu příjmů a narušuje jejich ekonomickou efektivitu. Tématu by proto měla být v budoucnu věnována zvýšená pozornost. Význam této problematiky bude v čase pravděpodobně narůstat s tím, jak se (legální i nelegální) šíření obsahu na internetu stává stále častějším, protože s rostoucí nabídkou legálního obsahu paradoxně roste i nelegální sdílení.

S ohledem na výše uvedené a také proto, že v případě ochrany autorských práv na internetu je zcela zásadní rychlost zásahu, ukazuje se, že soudní ochrana prostřednictvím civilního a trestního procesu je v České republice příliš pomalá a zdlouhavá, a jako taková nedokáže zabránit škodám a znehodnocování chráněných děl. Efektivním řešením by bylo zřízení jednoduchého mimosoudního mechanismu, který by nositelům autorských práv pomohl ochránit jejich díla a investice, které do nich vložili. Příklady efektivního řešení lze najít v zahraničí, například u italského úřadu AGCOM, francouzskho ARCOM či u řecké komise EDPPI, které na návrh majitele práv mohou nařídit stažení či znepřístupnění určitého obsahu, a v závažných a opakujících se případech i znemožnit uživatelům přístup na webové stránky, na kterých k porušování práv dochází.