Srnčata nejsou opuštěná. Ohrožujete je až tím, že je seberete, apelují ochránci

Právě květen a červen jsou měsíce, kdy lze na srnčí mláďata v přírodě narazit nejčastěji. Obvykle leží schoulená ve vysoké trávě. „Lidem připadá, že jsou opuštěná, ale nejsou. Matka je opodál a má o svém mláděti dobrý přehled. Je to proto, že je velká a je vidět – nechce svou blízkostí na mládě upozornit predátory. Proto si ho odloží stranou a chodí ho několikrát denně krmit, vysvětluje Ivana Hancvenclová, vedoucí liberecké Záchranné stanice Archa.

Tady mají aktuálně tři srnčata, která lidé donesli. „Ty příběhy se opakují stále dokola, buď je najdou děti a vezmou je domů, nebo se lidem zdá, že je venku zima a srnčata by jistě kvůli chladu zahynula. Pokaždé přicházejí s dobrým pocitem, že se jim podařilo zachránit bezmocné zvířátko a neradi slyší, že mu vlastně svou přehnanou starostlivostí ublížili,“ říká Ivana Hancvenclová.

„Jsou to každý rok stovky srnčích mláďat, která končí v záchranných stanicích naprosto zbytečně,“ říká Petr Stýblo, koordinátor národní sítě záchranných stanic pro zvířata. „Pokud už se lidé bojí, že je mládě v nějakém ohrožení, vždycky je dobré nejprve zavolat do záchrannné stanice. Víc než polovina zvířat se podaří zachránit jen po telefonu, třeba jen tím, že se lidem řekne, aby nic nedělali,“ vysvětluje ochránce přírody. Stačí znát číslo 774 155 155, což je národní dispečink sítě záchranných stanic. Na téhle lince už vám poradí nebo vás spojí s nejbližší záchrannou stanicí.

Jsou samozřejmě i případy, kdy mláďata pomoc potřebují, to když třeba někam zapadnou nebo se někde zaseknou v plotě. I tehdy je ale nutné kontakt omezit na naprosté minimum. „Opět je ideální řešení volat záchrannou stanici a nechat záchranu na nás. Pokud není čas, pak je důležité sahat na mládě co nejmíň, použít rukavice, pokud je to možné, můžete ho pak třeba ještě potřít čerstvě natrhanou trávou. V takovém případě ještě je šance, že matka mládě přijme,“ radí Hancvenclová.

Z mláděte nebezpečným zvířetem

Pokud srnče jen leží v trávě, platí jasné zásady: nepřibližovat se, rychle se vzdálit, nehladit ani nenechat psy mládě očuchávat. Pokud už se srnče do záchranné stanice dostane, jeho osud je předem daný. Do volné přírody už se nevrátí. „Ta zvířata jsou ochočená, zvyklá na lidi a to je velký problém. Nemají tu přirozenou plachost, která je jejich ochranou. Přibližují se k lidským obydlím, vystavují se riziku útoku psů nebo sražení autem,“ tvrdí Petr Stýblo.

Ochočení srnci jsou naopak nebezpeční pro lidi. V dospělosti jim narůstají parůžky a oni si rádi s lidmi poměřují síly, protože se jich nebojí. „To se stává velmi často, zvlášť u zvířat odchovaných v laické péči. Jednu chvíli je to mláďátko a pak najednou nebezpečné zvíře, které může i zabít,“ upozorňuje Hancvenclová. Srnčata odchovaná v záchranných stanicích proto obvykle končí v oborách. O tom, na jak dlouho, pak rozhodují myslivci, kteří obory spravují.