záchranná stanice

Každoročně přijmou ornitologové i záchranné stanice několik oznámení o labutích s plechovkou či rybářským odpadem na krku. V drtivé většině se však jedná o límce – značení, které se používá po celém světě. Podle odborníků sehrálo právě límcování labutí významnou roli při jejich ochraně před vybitím kvůli ptačí chřipce. Tím však přínosy límců nekončí. Přesto se u části veřejnosti nesetkávají s pochopením.

Případ oseckých čápů, kdy se matka rozhodla zabít jedno z mláďat, poukázal na celou řadu velmi důležitých věcí. Že část veřejnosti není ochotna akceptovat to, co se v přírodě běžně děje většinou mimo kamery. Že spousta lidí neví, jaká je skutečná funkce záchranných stanic. Že zjitřené emoce jsou více než vědomosti a zkušenosti doplněné o mnohaletou praxi. A že se potýkáme s mnohem závažnějším problémem, který může ohrozit ne jedno čapí mládě, ale nepřeberné množství všech živočišných druhů.

Záchranné stanice po celé republice v těchto dnech plní srnčata, která lidé nacházejí v trávě zdánlivě opuštěná. Ve skutečnosti ale dospělá srna bývá opodál a do opravdového ohrožení se mláďata dostávají až tím, že je lidé seberou. Jejich matka je už zpátky nepřijme kvůli lidskému pachu a srnčata jsou odsouzená k životu v zajetí.

Srnec s vytřeštěnýma očima a nataženýma nohama ležící na podlaze záchranné stanice ilustruje dění v českých lesích nejen v posledních dnech, ale i letech. Následky nekontrolovaného pohybu psů v přírodě pak řeší právě záchranné stanice.

Posláním záchranných stanic je pomoci zraněným nebo jinak handicapovaným volně žijícím živočichům, a pokud je to možné, následně je navrátit do volné přírody. Pracovníci a dobrovolníci v záchranných stanicích bojují o zvířecí životy ve dne v noci. Proto jsou vděční za každou pomoc, kterou jim veřejnost nabídne.

Láska hory přenáší a platí to i o té mateřské. Tři kachňátka by o tom mohla vyprávět. Vůbec jim nevadí, že jejich nová slepičí maminka neumí plavat a vlastně ani moc létat, důležité je, že o ně pečuje, jako by byly její vlastní.

Pokud máte zahradu, moc dobře víte, že je plná obyvatel – a většina z nich nám může být skutečně prospěšná. Přitom je ale vystavujeme mnoha nebezpečím. Proto pro vás máme hned několik tipů, které mohou zachránit životy.

Odborníkům z texaské zoo se podařilo navrátit schopnost letu káni rudoocasé, která během požáru přišla o drtivou většinu peří. Přirozená obnova peří by ale mohla trvat i déle než rok. Díky dechberoucí operaci se káně mohla do volné přírody vrátit již za dva dny.

Už od února se plní záchranné stanice malými zajíčky, kteří byli v drtivé většině z přírody odebráni úplně zbytečně. Teď v dubnu ale můžeme během procházky narazit na mnohem více mláďat volně žijících živočichů. Jak se v takovou chvíli zachovat a jak poznat, že skutečně potřebují naši pomoc?

Tulení mládě, které se v únoru usadilo pod mostem Hammersmith, muselo být uspáno veterináři poté, co ho napadl volně pobíhající pes. Těžká zranění nebyla slučitelná se životem ve volné přírodě.

Na Sokolovsku už dvanáct let funguje záchranná stanice pro handicapovaná zvířata. Většinou se do ní dostávají draví ptáci. Teď má ale nového obyvatele, kterého by na horách čekal jen málokdo.

„Přibližně 200 metrů od hejna směrem k nám sedí jeřáb a nervózně sleduje naše stojící auto. Říkám Radkovi: ‚Ten pták nelétá a má nějaký problém.‘ Beru do ruky dalekohled a vystupuji z auta. Radek bere foťák a vyráží za mnou,“ líčí Karel Makoň záchranu jeřába popelavého, která se neobešla bez mimořádných běžeckých výkonů. A není to rozhodně poprvé, co tým plzeňské záchranné stanice napnul všechny síly, aby pomohl zvířeti v nouzi.