Šťastné konce: Cesty malých bojovníků k velkým srdcím

„Krutost ke zvířatům, ba již jen lhostejnost k jejich utrpení, je podle mého názoru jedním z nejtěžších hříchů lidského rodu a základem lidské zkaženosti.“ Tato slova měl pronést francouzský spisovatel  Romain Rolland. Možná mluvil o milionech příběhů, které se dnes a denně odehrávají na celém světě. Příběhů, kdy lidská krutost vítězí. Všichni nějaké známe. Ty, které vám přinášíme my, však mají kromě lidské krutosti ještě jedno společné – šťastný konec.

Když byl fence Gábině jeden měsíc, našla ji její jmenovkyně u bezdomovců na nádraží. Byla zima a štěně leželo na zemi – bez feny, bez deky, bez péče. Její jmenovkyně ji od lidí bez domova odkoupila a Gábině tak začal nový život v azylu pro týraná zvířata v Omici u Brna. Vzhledem k tomu, že štěně má být u matky minimálně jednou tak dlouho (alespoň 8 týdnů), odnesla si Gábi z brzkého odebrání zdravotní i psychické problémy.

Malý bojovník

„Začalo to inzerátem s výzvou o pomoc a nabídkou možné adopce. Vzhledem k tomu, že tou dobou jsme poprvé přišli o dítě, chtěli jsme tu mezeru vyplnit někým, komu i pomůžeme,“ vzpomíná Dominika na to, jak jim Gábi vešla do života. Kontaktovala vedoucí azylu a pomalu se začala dozvídat příběh mladé fenky. „Až později se přišlo na to, že v době nálezu měla Gábi sotva měsíc, byla delší dobu bez mléka a to se podepsalo na jejích kloubech. „Po několika telefonátech začalo ‚výběrové řízení‘. Provozovatelku azylu jsme ujistili, že o Gábi stojíme, i když to bude znamenat pár horších měsíců hned ze startu.“

Gábi se však projevila jako bojovník. Dominika s manželem se postarali o doplňky stravy a cviky, které konzultovali s veterinářem, a po třech měsících mohla být fenka znovu štěnětem se vším, co k tomu patří. „Pro Gábi to byla znatelná úleva. Začala běhat a dovádět jako ostatní štěňata,“ vzpomíná Dominika. „Po absolvování základního výcviku a poctivé socializace se stal z Gábiny úžasný parťák do nepohody. Po čase jsme se rozhodli, že bychom mohli pomoci ještě jednomu pejskovi…“

Parťáci až do konce

V té době si Dominika všimla dalšího inzerátu. Jednalo se o fenu v pokročilé fázi březosti, kterou někdo uvázal ke stromu v lese u Olomouce. Dominika s manželem proto kontaktovali nálezce a nabídli mu pomoc s péčí. „Po veterinární kontrole se zjistilo, že fenka čeká šest štěňátek. Tou dobou si ji osvojil pan Petr a postaral se o hladký průběh konce březosti i porod. Po čase jsme se jeli podívat na štěňátka a ve finále s jedním odjeli,“ popisuje Dominika. „My se zamilovali na první pohled a Loki se od nás nechtěl hnout ani na krok.“

Jeho seznámení s Gábi proběhlo bez komplikací, i když dala jasně najevo, že na takové neplánované adopce má svůj vlastní názor. „První den chodila okolo s výrazem ‚co jste si to jako dovolili‘, ale druhý den už si spolu hráli a dokonce jí nevadilo, že jí Loki bere plyšáky.“ Páníčci byli nadšení. Všechno fungovalo a šlapalo jako po drátkách. Jenže pak se na jasné obloze objevil mrak. „Socializace probíhala ze začátku skvěle. Jenže pak byl Loki napaden psem, a byť nebyl zraněný, šrámy na duši si z tohoto incidentu nese do dnes.“

U Lokiho byla diagnostikována reaktivita. Přehnaně reaguje na hlasité zvuky nebo cokoliv, co vybočuje z denní rutiny. Nesnese žádného jiného psa a jakékoliv seznamování s cizími ho děsí. „Výcvik reaktivního pejska není nejsnazší. Je to zdlouhavý proces, kdy je potřeba, aby si pejsek byl na sto procent jistý a nestresoval se. Ale díky šikovné paní vycvikářce se nám daří čím dál víc nabrat sebevědomí,“ popisuje Dominika. A jak to poznamenalo vztah s nalezenou fenkou? „I přesto všechno jsou Gábina a Loki skvělá  dvojka. Parťáci až do konce.“

Má příběh vašeho chlupáče také šťastný konec? Pošlete nám ho i s fotografiemi na primamazlicek@iprima.cz. Každý šťastný konec totiž může být inspirací pro ty, kteří ho teprve hledají.