I ODS řeší, jak přitáhnout voliče. Hlavně z nás nesmějí být levičáci, zaznívá ve straně
šťastné konce
Výpis příspěvků ke štítku „šťastné konce“
Šťastné konce: Každý si zaslouží dostat šanci a být milován
Osmiletý kříženec bull plemene, kterého majitelé chtěli nechat utratit kvůli údajné agresivitě, navíc trpící nadváhou – to je balíček, který psovi prakticky zaručí, že si v útulku pobude. Pokud ne do konce života, pak mnohem déle, než jiní psi. S touhle výbavou přišel do útulku i Bady. A i když to vypadlo spíše na konec jeho příběhu, všechno nakonec dopadlo úplně jinak.
Šťastné konce: Když náhody mění životy lidí i zvířat
„Zvířata mluví očima často rozumněji, než člověk ústy,“ měl prohlásit francouzský romanopisec a dramatik Ludovic Halévy. Dívali jste se v poslední době zvířeti do očí? Co jste viděli? Zvíře nejen, že dokáže očima mluvit, ale dokáže si také snadno podmanit lidské srdce. To se stalo Katce, když k ní jednoho dne přišlo malé, usoplené kotě.
Šťastné konce: Z ukrajinského pekla do českého ráje
Ukrajina je mezi lidmi pracujícími ve zvířecích organizacích známá svým vztahem ke zvířatům. Bohužel ne zrovna v pozitivním smyslu slova. Lidé tam mají příliš mnoho starostí s vlastním přežitím, než aby se starali o nemocná a opuštěná zvířata. Až na několik organizací tam nemají příliš velké zastání. Mnoho z nich poznalo, co je to lidská krutost. Mezi nimi i Julia.
Šťastné konce: Cesty malých bojovníků k velkým srdcím
„Krutost ke zvířatům, ba již jen lhostejnost k jejich utrpení, je podle mého názoru jedním z nejtěžších hříchů lidského rodu a základem lidské zkaženosti.“ Tato slova měl pronést francouzský spisovatel Romain Rolland. Možná mluvil o milionech příběhů, které se dnes a denně odehrávají na celém světě. Příběhů, kdy lidská krutost vítězí. Všichni nějaké známe. Ty, které vám přinášíme my, však mají kromě lidské krutosti ještě jedno společné – šťastný konec.
Šťastné konce: Z množírny přes útulek až do vyhřátého pelíšku
Množírna – peklo na zemi pro psy, kočky i kterékoliv jiné domácí mazlíčky. Může jít o pár jedinců, ale také o několik desítek až stovek zvířat zavřených v malých klecích bez nároku na šťastný život. Jejich úkol je z pohledu množitele jediný – vydělat peníze.
Šťastné konce: Lidským rukám nevěří, přesto našel své „doma“
Tohle je Wolfie. Jeho život bylo všechno možné, jen ne procházka růžovým sadem. Narodil se na Slovensku v romském ghettu, odkud si odnesl množství špatných a kousavých návyků. To byl důvod, proč měl být utracen – dostal totiž nálepku „nezvladatelný agresor“.