Šťastné konce: Každý si zaslouží dostat šanci a být milován

Badyho životní příběh začal, když ho jako štěně s řetězem uvázaným okolo krku našel zaměstnanec jisté firmy. Vedení podniku se rozhodlo Badyho ponechat v areálu jako psa hlídacího s tím, že ho zavřeli do kotce. A tam zůstal dalších šest let. Hlady nestrádal, naopak. Jídla bylo až moc. A pozornost měl alespoň od hlídače a jeho dcery, kteří Badyho naučili základní povely.

A tak Bady stárl, tloustl, a když k němu jednou vběhl jorkšír jednoho z klientů, Bady s ním udělal „krátký proces“. Pes nepřežil, firma zkrachovala a Badyho čekala jakožto agresivního psa smrtící injekce. Záchrana přišla za minutu dvanáct. A Bady putoval do útulku AniDef u Teplic. V době svého příjezdu vážil 55 kilogramů – což bylo minimálně o pětadvacet kilo víc, než by měl mít. Veterinář u něj navíc zjistil problém se štítnou žlázou, což znamená doživotní užívání léků.

Starého psa novým kouskům nenaučíš?

Uteklo pět měsíců a Bady se mezitím dostal v útulku zpátky do formy. Tou dobou se jeho fotky dostaly až ke Kláře a její rodině. „Byla to láska na první pohled. Nikdy jsme psa neměli, a ještě k tomu bydlíme v bytě. Hodně jsme to zvažovali, ale nakonec jsme si pro něj jeli. Byli jsme upozorňováni, že Bady si může nějaký čas značkovat teritorium. Čekala jsem to nejhorší, ale nic se nedělo. Přivezli jsme ho domů, a jako kdyby s námi byl odjakživa. Byl prostě DOMA. Z ‚kotcového‘ psa se stal pes gaučový a polštářový,“ vypráví Klára.

„Starého psa novým kouskům nenaučíš,“ říká jedno české pořekadlo. A někteří lidé také říkají, že adopce psa z útulku je vabank. Což je do jisté míry pravda – pokud podceníte přístup a své schopnosti. To se ale u Bada nestalo. „Na cvičáku nám bylo řečeno, že je Bady nesmírně šikovný a na to, jak je starý, tak se učí velice rychle. Umí toho na starého ‚kotcového‘ psa hodně. Už se nemusíme bát pustit ho na poli na volno. Na přivolání hned přijde, i když lítá jako raketa s klackem v tlamě. Dnes už je tolerantní k jiným psům a s fenkami by nejraději proběhal celý den,“ popisuje Klára.

„Řekla bych, že Báďa si k nám ani cestu nehledal. Prostě věděl, že jsme jeho rodina od samého začátku a naše rodina to cítí stejně. Na to, že byl Báďa lidmi nejen překrmovaný a „vězněný“ v kotci, ale i týraný, miluje lidi a nás nadevše. Nejraději by se mazlil s každým člověkem a při nejmenším náznaku smutku, či nesnáze ukáže, jak empatický a citlivý přítel to je. V mžiku se stane vaší oporou a začne vás olizovat a snaží se vás svou hravostí rozveselit.“

Adopce psího seniora mnohé zájemce odradí. Bojí se brzkého odchodu zvířete, jeho minulosti a zdravotních problémů. Jenže I takový pes či kočka mohou člověku ještě hodně dát. „Báďa není žádná výjimka. V útulcích je plno takových psů. Jen potřebují dát šanci ukázat, že i přes zmařené osudy dokáží milovat. Nebojte se adoptovat i starého psa z útulku. Každý si přeci zaslouží žít milován.“

Má příběh vašeho chlupáče také šťastný konec? Pošlete nám ho i s fotografiemi na primamazlicek@iprima.cz. Každý šťastný konec totiž může být inspirací pro ty, kteří ho teprve hledají.