Hodinar
Možná sto let se nenašel nikdo, kdo by dokázal zprovoznit vzácné věžní hodiny v kostele na jihlavském náměstí. Řada lidí si ani nevšimla, že zaseklé rafičky nefungují. Patnáctiletému konstruktérovi Vojtovi Blažkovi to ale nedalo a strojek už díky němu opět funguje. Jeho dílo představil pořad Prima Česko.
Žák deváté třídy základní školy běžně nenosí po kapsách klíč od jedné z nejvýznamnějších jihlavských památek. Vojta je ale výjimka. Když se do věže kostela sv. Ignáce vyšplhal po sto čtyřiceti schodech amatérský mistr hodinář poprvé, nevěřil vlastním očím. Na unikátní stroj se tu dlouhé desítky let jenom prášilo.
„Je zajímavé, že se tady dochoval takhle starý stroj v takové podobě, protože většinou se ty stroje vyměňovaly a nahrazovaly zásluhou toho, že se o těch hodinách moc nevědělo. To je opravdu ten původní barokní stroj,“ podivuje se patnáctiletý Vojtěch Blažek.
Stačilo se prý poradit se zkušenými hodináři, promazat kolečka a vyčistit stroj i zvon od holubího trusu. Složitý systém ozubených kol a řetízků doplnil školák tím, co je mu nejbližší – dílky z legendární stavebnice. „Jsou tady dodané mechanismy z Merkuru jenom pro automatický chod, automatické natahování a vlastně pro seřizování přesnosti mechanických hodin,“ upřesňuje amatérský hodinář.
Talentovaný Vojta se ale na obrazovkách neukázal poprvé. Slyšet už jste o něm mohli před třemi lety – když mu bylo 12, sestavil u dědy na půdě z Merkuru orloj. „Vojta prostě od mala montoval a montoval,“ vypráví s úsměvem jeho otec František Blažek.
Místnosti se starými budíky a hodinami byly a jsou doteď jeho královstvím. Po ruce má neustále šroubovák a olejničku. A od začátku také věřil, že i v jihlavské věži uslyší ono klapání a odbíjení. To je prý ten nejlepší pocit. „Rozchodit tak starý hodinový stroj v jeho věku, já smekám,“ oceňuje jeho práci jihlavský mluvčí Radovan Daněk. A sám Vojta dodává: „Teď se nám bude zprovozňovat odbíjení radnice, tak na to se těším.“
