Zámek v Tachově
Historický zámek v centru Tachova byl ještě v roce 1968 určený k demolici. Nakonec se plány změnily a památka se díky partě šikovných řemeslníků dočkala rozsáhlé rekonstrukce. A tak dnes můžete nahlédnout například do prostor bývalé hradní věže nebo si projít trasu s exponáty, které připomínají rod Windischgrätzů.
Zámek v Tachově vznikl v 17. století přestavbou gotického hradu, který původně vyrostl na místě středověkého hradiště o necelých 400 let dříve. „Stál tady velký středověký královský hrad a můžeme vidět pozůstatky hradní věže. Válcová věž dosahovala výšky kolem 30 metrů, zajímavostí je, že základy měla hranaté. Návštěvníci zámku si mohou prohlédnout, co se z ní dochovalo, a díky modelu zjistit podobu ve středověku,“ vypráví v pořadu Prima Česko Pavel Voltr, zdejší kastelán. A dodává: „Víme, jak vypadal severní i východní palác a mohutná hradní věž, a vidíme, že v okolí bylo i hospodářské zázemí.“
Ze zámku vojenskou základnou i zemědělským skladem
V roce 1770 zámek vyhořel a o 14 let později ho nechal opravit kníže ze slavného rodu Windischgrätzů. „Na začátku 19. století ho přestavěl do klasicistní podoby Josef Mikuláš Windischgrätz a potom tady žily další tři generace – Alfréd I., Alfréd II. a Alfréd III. Šlechtická rodina tady sídlila až do roku 1936,“ vykládá kastelán.
Za druhé světové války ji vystřídali němečtí vojáci. V 50. a 60. letech minulého století se tu skladovalo obilí. Budova chátrala a hrozila jí demolice. „Zásadní pro záchranu tachovského zámku bylo, co se dělo po roce 1969. Tehdy se parta šikovných starších řemeslníků, kterým se říkalo Dědkostroj, rozhodla, že ho zachrání, a vlastníma rukama ho sami Tachováci dostali do podoby, v jaké je dnes,“ vypráví místostarosta Jan Straka. A pokračuje: „Dveře se pro turisty otevřely v roce 2014. Do té doby sloužil jako sídlo městského úřadu a předtím městského národního výboru.“
Dnes je oblíbeným cílem turistů, i těch malých
V prvním patře zámku se nachází okruh evokující dobové sídlo a život Windischgrätzů. „Určitě tomu pomohlo, že jsme byli schopní dát dohromady vybavení, které v prohlídkové expozici máme. A tady bych chtěl velice poděkovat Národnímu památkovému ústavu za to, že nám byl velmi nápomocný v tom, abychom ho sem dostali,“ vykládá Jan Straka.
Jak se žilo na zámku, kde dodnes straší
„Dětský pokojík sloužil pro děti na hraní, je tady celá řada hraček. Ale děti tady mohly spát, pokojík sloužil i pro vzdělávání, takže je tu psací stůl, kresby a dobové dopisy. A právě dětští návštěvníci se mohou těšit nejen na pouhou prohlídku zdejšího zázemí pro nejmenší,“ zmiňuje kastelán další zajímavost. „Když jsou děti při prohlídce hodné, tak jim potom představíme i naši hrací skříňku.“
Součástí okruhu je takzvaný dámský salon, vyvedený ve žluté barvě. „Tady mohli muzicírovat. Je tady fortepiano, řada knih, je tady sekretář ze začátku 19. století, fotografie a hlavně mnoho původních velkých portrétů,“ vyjmenovává Pavel Voltr, který při svém výkladu nevynechává ani pověst pocházející ze 17. století, kdy sídlo patřilo Janu Husmanovi: „Říká se, že ukrutný Jan ani po smrti nenašel pokoje a že tady dodnes straší.“
V zámecké kapli jsou pak k vidění speciální modlitební stoličky, na kterých se dalo sedět anebo klečet.
Už devět let je zdejším zámeckým kastelánem Pavel Voltr, jehož pokaždé potěší, když se sem podaří vrátit původní exponáty. Jako příklad jmenoval sochu světice z lipového dřeva, která po dlouhých desetiletích opět zdobí zdejší kapli.
