Zemřel režisér David Lynch
Enigmatická, surrealistická a nonkonformní. Tak mnozí filmoví kritici i nadšenci do filmů popisují tvorbu neobvyklé režisérské osobnosti Davida Lynche. Od podivného puzení, které mladý výtvarník vnímal při malbě temných výjevů, jež chtěl rozpohybovat, až po televizní seriál, který mnohé diváky s esencí mlhavého snu děsil na obrazovkách. Právě kontakt s převráceným světem, něčím, co se dříve vyznačovalo racionálním bezpečím, tvoří podle odborníků podstatu filmové tvorby tohoto amerického mága kinematografie. Tvůrce zemřel ve věku 78 let, zprávu oznámili jeho blízcí.
K filmu neměl Lynch zpočátku své tvorby blízko – kulturní schéma mladíka hltajícího kinematografii se v jeho případě rozpadá. Během studia na pensylvánské akademii pracoval především na svých výtvarných dovednostech, shrnuje web CNN.
ČTĚTE TAKÉ: Zasáhne LA po ničivých požárech „epidemie“? Prožité hrůzy se mohou odrazit na duševním zdraví
Poté, co se usadil ve Filadelfii a založil rodinu, začal do jeho kreseb a obrazů pronikat zvláštní záměr. „Maloval jsem, často šlo opravdu o temné výjevy. Najednou jsem si všiml, že některé malé části postav se začaly hýbat. Slyšel jsem také vítr,“ popsal později své začátky.
Své obrazy chtěl rozpohybovat a k jejich mechanice přidat i akustickou stopu. „Tak začala má práce na animovaném filmu, který měl základ v nutkání uvést do pohybu malby a kresby. Nic víc, nic míň,“ podotkl.
V krátkometrážním filmu Six Men Getting Sick (Six Times) se v roce 1967 pustil naplno do své experimentální metody – za zvuku sirény několik figur různého detailu zvrací. Záhadného světa se držel i nadále, svůj rukopis čerpající z pudových a temných pater vědomí nezradil. Zlom však přišel v roce 1977, kdy se dostal do kin černobílý snímek Eraserhead.
Film skoro předjímající estetikou toho, co se dnes označuje jako body horror, se postupem času stal kultovní záležitostí. V příběhu rezonuje nepříjemná otázka komplikovaného vztahu dítěte a rodiče – znovu se dere na povrch motiv náležící hlubinám lidské psychiky.
Po divácky úspěšném filmu The Elephant Man stoupala Lynchova kariéra vzhůru. Následovala adaptace Duny, kterou diváci znají ze současného zpracování, a další snímky, které se temným písmem zapsaly do historie kinematografie. I když se filmový experimentátor stal respektovanou osobností v uměleckém odvětví, svůj unikátní přístup si zachoval. Co stojí za tímto uhrančivým světem snových vizí a tajemných sdělení?
Známé, a přesto neuchopitelné
Najít klíč k Lynchově tvorbě je podle analýzy webu Cinemasters možné skrze pojem „tísnivosti“, který teoreticky rozpracoval nejdříve německý psychiatr Ernst Jentsch a následně podrobněji popsal otec psychoanalýzy Sigmund Freud. Německé „Das Unheimliche“ odkazuje k něčemu, co je člověku povědomě známé, ovšem přesto prošlo nenávratným a nepochopitelným procesem odcizení.
Tento pocit je základním předpokladem hororů. „Zlo dřímající v lidstvu se projevuje v obráceném zrcadlovém obraze. To, co bývalo bezpečné, je podivně infikované. Je nutné zjistit, proč a kdy jsme toto mohli dopustit. To je jádro Lynchovy tvorby. Od Eraserhead po Blue Velvet tento pocit tísnivosti definuje příběh,“ interpretují odborníci.
Ilustrovat tento jev je možné například na filmu Lost Highway. Ten splňuje předpoklady známého detektivního žánru noir – osudová blonďatá kráska, vražda, temné figury a osudové zamotávání složité zápletky. Jenže s tímto „noirově orientovaným DNA filmu“ není něco v pořádku.
Snímek je rozdělen na dvě poloviny, které jsou na první pohled nepropustné, ovšem děj vyústí v jejich spletení. Objevují se děsivé výjevy, které popírají pravidla logiky a které jako by byly střiženy z nočních můr. Na místě hlavního protagonisty se náhle probudí někdo jiný, jakýsi dvojník, hrdina se následně potkává s děsivě vypadajícím mužem, který působí, jako by stál nad příběhem a jeho časoprostorem.
Lynch divákovi nezprostředkovává možnost uniknout do světa filmů před zlem a nepříjemnými stránkami lidstva. Naopak na plátně předkládá klasické žánry a jejich typické znaky, ovšem vždy nám „připomíná zlé a pudové tendence, kterým se nevyhneme“. Jeho filmy interpretovala řada významných filmových kritiků, ale i filozofů, jako například známý filozofický bouřlivák současnosti Slavoj Žižek.
Inspirace ve výtvarném umění
Režisérovy začátky ve výtvarném umění se vepsaly i do jeho filmové tvorby. Například divácký hit Twin Peaks, který zůstává záhadou i po desetiletích, obsahuje řadu odkazů k osobnostem světového malířství, upozorňuje web Artland Magazine.
Není náhodou, že některé záběry na mrtvou Lauru Palmerovou připomínají svými odstíny a proporcemi obrazy francouzského impresionisty Claudea Moneta, na nichž zvěčnil svou zesnulou ženu Camille. Lynch se hlásí i ke klasikovi realistického a civilního směru v USA Edwardu Hopperovi nebo k britskému malíři řady hrozivých psychoanalytických úkazů Francisu Baconovi.
Množství scén má nápadnou podobnost s obrazy těchto výtvarníků. Všem divákům seriálu například utkvěla v paměti zlověstná místnost s červenými závěsy a černobílou podlahou. Právě ta má velmi blízko ke kulisám Baconovy malby Seated Figure z roku 1961. Nabízí se i surrealistické motivy a podivná atmosféra belgického malíře Reného Magritta.
Zprávu o úmrtí Davida Lynche zveřejnili jeho blízcí ve čtvrtek. Americký režisér odešel ze světa jen několik dní před svými 79. narozeninami. Příčina jeho skonu zatím není veřejně známa, ovšem agentura AP připomněla, že umělec v minulosti veřejně informoval o své rozedmě plic.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Chci, aby se lidi smáli až do konce, řekl Pohl o filmu Na plech. Čím ho inspirovaly Pelíšky?
