Ilustrační koláž. Zdroj: Profimedia.cz
Švýcaři, kteří se kvůli karanténním opatřením ocitli uzavření doma, se nyní více vzájemně špiclují a stále častěji se obracejí na detektivní kanceláře s nevšedními požadavky.
O udávání ve Švýcarsku informovala agentura Reuters, která zmínila například ženu, která kvůli svému astmatickému dítěti požádala o prověření sexuálního života bývalého manžela, nebo seniora, který se cítí být frustrován pozdními a hlasitými konferenčními hovory souseda, či další ženu, kterou zase vyvádí z míry rodina pořádající setkání pro děti ke společnému hraní.
Všechny takové požadavky se za posledních šest týdnů, kdy karanténní opatření v alpské konfederaci platí, sešly v ženevské detektivní kanceláři Seeclop. Její zakladatel Christian Sideris řekl, že taková nestandardní přání dostává maximálně čtyři ročně, ale v době pandemie nemoci COVID-19 jejich počet výrazně narostl.
Všechny případy s výjimkou jednoho Sideris odmítl a zákazníky vyzval, aby našli jiné řešení problému. „Takových případů máme plno, protože lidé jsou uzavřeni doma, kde jsou všichni pospolu,“ uvedl Sideris. Některé zájemce o své služby označil za zoufalé a poznamenal, že jejich požadavky jen dokládají, jak lidé těsné a dlouhodobé sousedské soužití bez možnosti úniku (ne)zvládají.
Nežijeme v normálních časech
Sideris nakonec přijal případ astmatického dítěte. Po týdnu sledování otce zjistil, že muž má řadu přítelkyň a i přes karanténní omezení přijímá řadu návštěv. Toto zjištění může být velmi důležité v soudním sporu o péči o dítě. „V normálních dobách by se nenašel soudce, který by se ptal na to, kolik má milenek a zda ve frontě v obchodech udržuje dostatečný odstup. V normálních časech ale nyní nežijeme,“ dodal Sideris, který je v Ženevě jedním z 468 registrovaných soukromých detektivů.
Se stížnostmi na hluk má v době pandemie plné ruce práce i ženevská policie. Za duben přijala 1 233 oznámení, což je více než dvojnásobek stavu za běžné situace. Lidé se například na policisty obraceli kvůli dětem, které doma jezdí na koloběžkách, nebo na sousedy, kteří pozdě večer prováděli stavební úpravy. Jeden obyvatel si stěžoval i na pěvecké vystoupení, jehož smyslem bylo obyvatele povzbudit.
Autor textu poukázal na to, že Švýcaři jsou všeobecně známí tím, že si na hlasité sousedy stěžují. A nejen to, obyvatelé informují policii, pokud zaznamenají někoho, kdo překračuje povolenou rychlost na silnicích nebo udělá i ne příliš vážný dopravní přestupek.
„Ano, Švýcaři na sebe často žalují a vzájemně se udávají,“ popsal v minulosti František Sedláček, který do země pod Alpami emigroval po okupaci v roce 1968. „Čechům se to může zdát divné, ale pro Švýcary jde o způsob, jak si v zemi udržet pořádek a pravidla,“ doplnil Sedláček.
Pokuta až čtvrt milionu
Ve Švýcarsku platí řada předpisů a vyhlášek proti hlučnému chování. Mimořádně přísně se na klid dohlíží právě v Ženevě na jihozápadě země, kde reformátor poloviny 16. století Jan Kalvín jako někdejší vládce města zakázal hrát na hudební nástroje. Dnes muzicírování a také hlučné kutilské práce omezuje na určité hodiny zákon, který počítá s pokutou až 10 000 franků (257 000 korun). Po 21. hodině je ve městě rovněž kvůli hlučnosti zakázáno napouštět si vanu.
