Už v pondělí se bude rozdělovat první sada medailí na letošním mistrovství světa ve sjezdovém lyžování. Do 21. února hostí známé italské středisko šampionát, během kterého mohou pořadatelé otestovat své silné a slabé stránky. V roce 2026 totiž šestitisícové městečko přivítá ještě významnější akci.
Cortina d´Ampezzo leží v provincii Belluno v severoitalském Benátsku. Od malebného města, jež dalo celé oblasti název, se Cortina nachází asi 150 kilometrů severně. Město, v němž žije kolem šesti tisíc obyvatel, obklopuje pohoří Dolomity, které nabízí rozmanité lyžařské terény na asi 130 kilometrech sjezdovek. Na svahy je možné se dostat šesti kabinkovými a více než 30 sedačkovými lanovkami a sedmi vleky, které za hodinu umí přepravit bezmála 60 tisíc osob. Lanovka vás vyveze až do nadmořské výšky 2 940 metrů.
Letošní mistrovství světa není první velkou akcí, kterou Cortina d´Ampezzo pořádá. Centrem sportovního světa se město stalo v roce 1956, kdy se zde konaly sedmé zimní olympijské hry. Klání se tehdy zúčastnilo 821 sportovců ze 32 zemí, kteří o cenné kovy bojovali ve 24 různých sportovních disciplínách. Olympijský oheň měl nad střediskem vzplát už v roce 1944, kvůli druhé světové válce ale byly hry zrušeny. Na Cortinu se tedy dostalo o dvanáct let později po norském Oslu.
Dominující Sověti
Cortinská olympiáda přinesla hned několik zajímavostí. Byly to poslední hry, kde se krasobruslařské soutěže konaly na otevřeném stadionu. Poprvé v historii odříkala olympijský slib žena, Giuliana Chenal Minuzzoová, bronzová olympijská medailistka ve sjezdu z předchozích her. Poprvé se zimních her zúčastnili sportovci ze Sovětského svazu a finští skokani na lyžích představili nový styl – ve vzduchu drželi ruce podél těla, s rukama nad hlavou tak byl prakticky konec.
Nejúspěšnějším sportovcem se stal rakouský sjezdař Toni Sailer, který si z Itálie odvezl tři zlata, hokejový turnaj ovládla sovětská sborná před týmem USA a Kanadou. Přestože už bylo Německo tou dobou téměř sedm let rozděleno, hokejisté NDR i NSR tvořili společné družstvo, které v Cortině obsadilo šestou příčku za týmem Československa. Sovětský svaz se stal také nejúspěšnější výpravou se ziskem 7 zlatých, 3 stříbrných a 6 bronzových medailí. Druzí skončili Rakušané, třetí Finové. Čechoslováci vyšli medailově naprázdno.
Znovu pod pěti kruhy
Olympijský oheň se nad Cortinou d´Ampezzo znovu rozhoří v roce 2026, tedy po 70 letech. Původně se o pořadatelství ucházelo sedm měst, ale okruh potenciálních pořadatelů se postupně zužoval. Ve hře bylo mimo jiné japonské Sapporo nebo kanadské Calgary. Ve finálovém výběru nakonec zbyla dvě města (přesněji dvojice měst), mezi nimiž delegáti Mezinárodního olympijského výboru volili: Stockholm a Åre na straně jedné a Milán a Cortina d´Ampezzo na straně druhé. Italské pořadatelství nakonec získalo 47, Švédové 34 hlasů.
Cortina d´Ampezzo se také vyskytuje v kalendáři Světového poháru alpských lyžařů a lyžařek, byť ne tak pravidelně, jako jiná věhlasná střediska. Nadcházející mistrovství světa ve sjezdových a slalomových disciplínách se do Itálie vrací po 16 letech. Naposledy ho spolupořádaly Bormio a Santa Caterina. V samotné Cortině se světový šampionát koná podruhé. Ten první zde proběhl v roce 1932, trval pouhé tři dny a soutěžilo se pouze ve sjezdu, slalomu a kombinaci. Alpské lyžování tehdy ještě nepatřilo do rodiny olympijských sportů, kam přibylo až pro olympiádu v Garmisch-Partenkirchenu v roce 1936.
