Tenisová muka Francouzů. Roland Garros se pro ně stalo noční můrou, nemají komu fandit

Mon Dieu, ulevil si po čtvrtku leckterý francouzský tenisový fanoušek. V Paříži probíhá jeden ze čtyř největších turnajů v kalendáři – grandslam Roland Garros. A domácí pozorovatelé slavného turnaje trpí, zažívají něco, co nemá obdoby. Minimálně v takzvané otevřené éře. Žádný hráč ani žádná hráčka z Francie totiž není ve třetím kole. Tedy ve fázi, která je považovaná teprve za start turnaje.

Titulní strana pátečního vydání francouzského sportovního deníku L'Equipe hovořila jasně. „Roland Garros: Žádní Francouzi už nefigurují ve 2. týdnu.“ Číslovka 2 byla červeně přeškrtnuta a pod ní napsána jednička.

Co to má znamenat? Pařížský grandslam se jako zbylé tři turnaje stejné kategorie hraje dva týdny. A je zvykem – možná spíše povinností – že některý z francouzských hráčů pronikne do pokročilé fáze antukové akce, tedy druhého týdnu. Titulek má symbolizovat, jak velký průšvih je, že žádný z domácích tenistů nepostoupil ani do třetího kola a už v prvním týdnu je vynulováno. Na webu L'Equipe je pak nevídaný nezdar prezentovaný slovy „Francie bez dechu“.

První ročník Roland Garros se konal v roce 1891, ale důležitý je rok 1925, kdy se turnaj otevřel i mezinárodním hráčům. I tak si v dalších osmi letech vítězství ve dvouhře mezi muži připsali domácí tenisté. Postupem času francouzských triumfů ubývalo. Od roku 1946 si museli Francouzi počkat na další získanou trofej až do sezony 1967, kdy v Paříži vyhrála Françoise Dürrová. Pak opět nastaly netitulové časy, které utnul roku 1983 Yannick Noah. Následně přišlo 17 let dlouhá mezera a celkové vítězství Mary Pierceové.

Od té doby nic.

Domácí fanoušci už možná v trofej v současnosti ani nedoufají, ale rozhodně by nečekali, že letošní Roland Garros přinese takové zklamání. Nikdy v otevřené éře – tedy od roku 1968, kdy došlo k rázné profesionalizaci tenisu – se nestalo, že by všechna singlová domácí želízka nevydržela žár prvního a druhého kola.

Poslední dny byly sypáním soli do rány.

Pochmurný čtvrtek

Web Sports.fr píše, že nejhorší na celém faktu je to, že podobné vyhoření bylo předvídatelné. Celkem se do třetího kola probojovali tenisté a tenistky ze 24 zemí, ale Francie mezi nimi kupodivu zastoupena není. Přitom na startovní čáře včetně kvalifikace stálo 29 francouzských profesionálů.

„Nejzávažnější věcí v tomto příběhu je, že můžeme okamžitě zavrhnout tezi náhody. Již v loňském roce byli ve druhém kole v mužské pavouku pouze čtyři Francouzi a pouze Hugo Gaston (loni prošel překvapivě do 4. kola, pozn. red.) zázračně nabídl aspoň okamžik štěstí. Ale to, že u žen je nula účastnic ve třetím kole, se stalo podruhé v průběhu tří let,“ uvádí Sports.fr.

Vůbec poslední francouzskou nadějí byl matador Richard Gasquet. Ve čtvrtečním večerním zápase na kurtu Philippa Chatriera však čelil soupeři z kategorie „vůbec nejtěžší“. K překvapení nedošlo, třináctinásobný šampion Roland Garros Rafael Nadal si v poklidu došel do dalšího kola.

Dříve během čtvrtka na oranžové drti překvapivě skončil nejvýše postavený Francouz v žebříčku ATP Gael Monfils, kterého ve čtyřech setech zaskočil Švéd Mikael Ymer až z druhé stovky rankingu. Mezi ženami pak ve stejný den neuspěla Fiona Ferrová, loučila se rovněž Kristina Mladenovicová, čtvrtfinalistka French Open z roku 2017.

Temná éra francouzského tenisu je v plném proudu, těžko říct, jestli existuje světlo na konci tunelu. Podle Jo-Wilfrieda Tsongy, výsledkově nejvýraznějšího hráče ze země galského kohouta za poslední roky, však talenti ve Francii jsou. „Musíme z nich vyždímat maximum, pořádně se jim věnovat. Pomáhat jim, aby věřili sami v sebe, aby byli pozitivní,“ vzkázal 36letý rodák z Le Mans, čtyřnásobný semifinalista na grandslamech.

Tagy:
Francie Paříž Rafael Nadal tenis sport Roland Garros Gaël Monfils Richard Gasquet Kristina Mladenovicová Jo-Wilfried Tsonga Fiona Ferrová