Rozhovor moderátorky Terezie Tománkové s prezidentem Milošem Zemanem Zdroj: CNN Prima NEWS
Má za sebou asi nejtěžší víkend ve své moderátorské kariéře. Na výkon Terezie Tománkové v Partii s Milošem Zemanem má názor prakticky každý Čech. Prezident moderátorce v sobotu mimo jiné řekl, že si „sedí na uších“ a že „není ve formě“. „Nechtěla jsem tu situaci ani vyhrotit, ani eskalovat,“ vysvětluje moderátorka Terezie Tománková v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
„Jste půvabná, ale stejně byste to nepochopila.“ I tohle vám řekl pan prezident. Lidé na sociálních sítích píšou: Já bych po deseti minutách rozhovoru odešla… Co vy na to?
To vůbec nepřipadalo v úvahu. Pro mě je zásadní, aby diváci dostali odpovědi na otázky, které považuje celé Česko za důležité. Přede mnou seděl prezident republiky, kterého zvolily téměř tři miliony lidí. A takto k tomu přistupuji. Nechtěla jsem tu situaci ani vyhrotit, ani eskalovat. Rozhodla jsem se, že ten rozhovor jednoduše dokončím.
Miloše Zemana jako respondenta znáte a zpovídáte ho dlouhá léta. V čem byl tenhle rozhovor jiný?
Byl to určitě nejtěžší rozhovor za dobu, co dělám Partii. Byl naplánovaný dlouho dopředu, přibližně měsíc. A v sobotu, tedy týden před prezidentskou Partií, přišla třeskutá zpráva, že byli ruští agenti zapojeni do kauzy Vrbětice. Celý týden všichni čekali na vyjádření prezidenta. Připravovala jsem se na všechny možnosti, nevěděla jsem, jaký názor bude Miloš Zeman zastávat. Tlak byl obrovský. A stupňoval se. Každých pět minut slyšíte ve zprávách, že všichni čekají na vyjádření prezidenta, které bude extrémně důležité – a to vyjádření bude ve vašem pořadu. Člověku to samozřejmě na klidu nepřidá, ale s tím se musím vyrovnat já sama. Jak čas běžel, začaly kritické hlasy sílit. I premiér Babiš říkal, že by bylo lepší, kdyby se pan prezident vyjádřil dřív. Ta příprava prostě byla extrémně náročná, měla vyvrcholit v zámku v Lánech.
Pohled Pavla Štrunce (šéfredaktora zpravodajství CNN Prima NEWS)
Terezii bych rád poděkoval za její přístup a profesionalitu při vedení moderace Partie s prezidentem Milošem Zemanem. Zachovat si chladnou hlavu a eleganci i v nekomfortních chvílích, které k moderování občas patří, není častokrát vůbec jednoduché. Sám mám s moderováním zkušenosti – a ptal bych se stejně jako Terezie. A kdo vyšel z této Partie jako vítěz či poražený? To nechme s dovolením posoudit naše diváky.
Byla v něčem specifická?
Vše se změnilo v sobotu v půl jedné. Tedy půl hodiny předtím, než se mělo konat natáčení samotného rozhovoru. Dozvěděli jsme se, že si pan prezident přeje přednést projev. To jsme nečekali. Pořad Partie není určený k politickým projevům. Je to diskusní pořad, tak jsou na něj diváci zvyklí, na tom není co měnit. A proto jsme projev v rámci Partie nezařadili. A okamžitě jsme ho nabídli i ostatním televizím a dalším médiím, což je takové nepsané pravidlo, jakýsi televizní úzus.
Vy jste o tom projevu dopředu vůbec nevěděla. Jak jste na to zareagovala?
Úplně nám to zbořilo přípravu. Víte, že všechno bude jinak. Cítíte, že rozhovor musí navazovat na projev. Ale nebyl čas. Pan prezident trval na tom, že rozhovor budeme dělat bezprostředně poté, co projev dokončí.
Redakce je zavalená květinami, lidé píšou dopisy, aby vám vyjádřili podporu. Potěšilo vás to?
Velmi… A šokovalo mě to. Nikdy v životě jsem nedostala tolik vzkazů, mailů a esemesek. Včera jsem na ně odpovídala do noci, na každý zvlášť. Považuji to za slušnost.
Moderátorka Partie Terezie Tománková dostala po rozhovoru s prezidentem několik kytic od diváků. Zdroj: CNN Prima NEWS
Na druhou stranu se objevily i názory, že jste měla být důraznější. Měla jste něco udělat jinak?
Samozřejmě. Po každé takové situaci sama vím, co jsem měla říct a neříct, udělat a neudělat. Jsem k sobě extrémně kritická. Jenže po bitvě je každý generál. Byla to mimořádná situace. A já jsem jednala tak, jako se snažím vždy – tedy s maximální profesionalitou.
Je vlastně neuvěřitelné, že v době zpravodajských multiplatforem a sociálních sítí ještě existuje něco takového – že celý národ čeká na prohlášení politika, který bude až za týden v televizi. To bylo naposledy snad v devadesátých letech. Existuje vůbec možnost, jak se připravit na takový rozhovor – a jak ho „vyhrát“?
Je pravda, že tohle je opravdu mimořádná zkušenost. Myslím, že jsem byla připravená dobře, ale ten neplánovaný projev výrazně zamíchal kartami… Celé to vznikalo ve specifických podmínkách. Teď už vím, že to je jedna z variant, které mohou nastat. Člověk se pořád učí.
