Návrat modelu Bronco prodeje firmy s modrým oválem sice minimálně v Evropě nespasí, pro image značky je ale nesmírně důležitý. Po boku dalších dvou legend, kterými jsou Land Rover Defender a zejména Jeep Wrangler, jde o specifický model auta, jehož styl i schopnosti v terénu převyšují denní použitelnost a pohodlí.
Recenze jednoho modelu auta by rozhodně neměla začínat tím, že máte rádi jeho přímého konkurenta. Ale co. Ano, líbí se mi Jeep Wrangler. Moc se mi líbí koncept opravdového offroadu postaveného na ocelovém rámu, vybaveného skutečným pohonem 4×4, s možností sundání střechy. Taky se mi líbí, když nové modely stylisticky odkazují na své předchůdce, a to i desítky let staré. A přesně to nabízí Ford Bronco, který v mnohém připomíná Jeep Wrangler, byť zároveň odkazuje na model Bronco z 60. a 70. let. Řeči o tom, že je Bronco Jeep Wrangler vyrobený Fordem, by ale byly krajně nespravedlivé. Nový Ford totiž svého amerického soka v mnohém převyšuje.
Relativně malá délka s minimálními převisy lecos napovídá o vynikajících jízdních schopnostech v terénu. Zdroj: Jan Markovič
ČTĚTE TAKÉ: Ford Ranger Raptor si u nás koupí jen movití extroverti, jezdí ale kouzelně
Originál každým coulem
Bronco není na trhu žádnou novinkou, jen si mezi posledními dvěma generacemi dal 27 let pauzu... Své typicky hranaté tvary poprvé ukázal už v roce 1965 a přes různě povedené generace se dopravcoval až do té šesté. Přes 4,8 metru dlouhé auto působí jako obří kostka na kolech, kterou jen tak něco nezastaví.
Námi testovaný kousek v modrém laku a drsňácké výbavě Badlands má 17" lité disky obuté do pneumatik 285/70 s tak hrubým vzorkem, že by na nich šlo za minutu nastrouhat celé kolo parmezánu. Jeden kousek si mohou dobře prohlédnout i kolemjdoucí, protože je vystaven jako rezerva tradičně připíchnutá na dveře kufru.
Ty jsou dvoudílné s doprava vyklápěnou spodní příčkou a vzhůru výklopným sklem. Ano, je to děsně nepraktické, ale to je fuk. Hlavně že na přídi jsou masivní oka, ke kterým lze třeba přivázat čerstvě uloveného kance.
Na stylu a retru u Fordu rozhodně nešetřili. Zdroj: Jan Markovič
Podobně jako u Jeepu Wrangler se i z Bronca dá udělat něco na způsob kabrioletu. Snadno můžete sundat střešní panely a dopřát si opravdu hodně větru (a všecho ostatního) ve vlasech. S dobrou předpovědí doplněnou o pomoc kamaráda se dvěma šroubováky lze odstranit i zbytek střechy s boky zádě a všemi dveřmi. Výborná jsou také bezrámová okna dveří. Výsledkem je otevřená kostra na plážové radovánky. Je to nesmyslné, ale svým způsobem boží. Otázka je, co vám na auto bez dveří poví policejní hlidka.
Broncem jsme se vypravili do opravdu děsivého terénu. Zdroj: Foto: Ford, Jan Markovič
Omyvatelný interiér
Vzhledem ke světlé výšce verze Badlands s hodnotu 261 mm je evidentní, že do kabiny se je potřeba vyšplhat jako na posed. Nabízí se ještě „změkčilejší“ výbava Outer Banks s nižšími zdvihy neprogresívních tlumičů, jednodušším systémem 4×4 a neodpojitelnými stabilizátory.
S nastupováním vám pomůže pořádné pogumované madlo na rohu palubní desky, které je jakousi předzvěstí provedení zbytku interiéru. Žádný okázalý luxus tu nečekejte, vše je řešeno utilitárně plastem nebo gumou, vtipné jsou třeba kapsy ve dveřích, které nejsou ničím jiným než obyčejnou síťkou. Na druhou stranu se tady nemusíte bát, že byste nóbl interiér pošpinili svou zablácenou botou nebo rukama od krve z jelena. Tohle je auto, jehož kabinu lze vystříkat wapkou.
Posed za volantem je pro poctivý offorad typický – trochu stísněný a s výborným výhledem. Z kormidelny vidíte zvýšené rohy přídě karoserie, což je velmi praktické. Tlustý volant padne do ruky a vše se ovládá pořádnými tlačítky. Ne jako v novém Amaroku, kde musíte zmateně ohmatávat displej zábavního systému v touze nastavit klimatizaci.
Také vnitřek je mimořádně vydařený. Potěší spousta klasických tlačítek. Zdroj: Jan Markovič
Trochu zvláštní je u Bronca kombinace velkého displeje a menšího klasického budíku rychloměru. Je to takový odkaz na minulost, ale trochu se zdá, jako by vlastně designéři nevěděli, co s tím. Palubce vévodí obří displej systému SYNC s přehledným menu, zrcadlením chytrých telefonů a dostatkem podrobných informací včetně navigace.
Někomu by mohlo připadat jako ergonomický přešlap ovládání oken na středovém tunelu, osobně jsem ale zvyklý ze svého Saabu 9000. Velmi zajímavý je ovšem vrchol palubky, kde najdete závit pro našroubování držáku akční kamery. Co bychom pro Instagram neudělali, že...
Kousek od něj jsou pěkně velká pogumovaná tlačítka na ovládání uzávěrek diferenciálu nebo speciálních jízdních režimů, o kterých si ještě povíme. Podobně jako u Raptoru nechybí řádka pěti ovladačů s označením AUX, které slouží k aktivaci dalších doplňků, jako může být třeba přídavný světelný panel nebo naviják.
Sedí se vysoko a trošku stísněně. Zdroj: Jan Markovič
Jediný, za to pořádný pohon
Ford Bronco se zatím na českém trhu prodává s jediným motorem. Jde o přeplňovaný benzinový šestiválec 2.7 EcoBoost, který je opravdovou lahůdkou. Disponuje výkonem 246 kW, točivým momentem 563 Nm, a když ho nastartujete, jen příjemně bublá. Pod plným plynem rozkvete, ale jen decentně, abyste věděli, že má hodně síly, ale zase nerušil. Navíc jeho reakce na plyn jsou na dnešní dobu až překvapivě svižné, neváhá a nenechává řidiči ještě moment na rozmyšlenou, jestli opravdu potřebuje kvůli svému zrychlení plýtvat palivem. Tak, jako to uměla evropská auta před lety. Není ani snad třeba říkat, že žádné pomocné elektromotory zde nemají co dělat.
Pozor ale na fakt, že Bronco má jednak aerodynamiku americké ledničky, jednak hmotnost jen lehce pod 2,3 tuny. Naštěstí je tu hodně točivého momentu, a tak auto zvládá poměrně slušně akcelerovat z nuly na stovku za 7,3 sekundy, což doprovodí patrným zhoupnutím v bocích. Je dobré ale počítat s vyšší spotřebou, která v terénu bez problémů atakuje dvacetilitrovou hranici. My jsme v kombinaci okresek, města a dálnice jezdili za 13,2 litru, což je mírně pod udávanou tabulkovou hodnotou. Ano, na dnešní dobu to je hodně. Ale s tím se tak nějak počítá. Emise jsou ale skoro 340 gramů CO2 na kilometr a Greta pláče. Inu, co se dá dělat!?
Bez komentáře: Šestiválec s turbem a bez elektřiny. Zdroj: Jan Markovič
Udržet spotřebu alespoň na takové hodnotě pomáhá ještě 10 stupňová automatická převodovka, která řadí docela hladce, a tak vás za volantem Bronca nemusí zajímat, v jakém stupni právě je. I když ale při dálničním tempu nechává motor jen mírně převalovat v nízkých hodnotách, vysoký cestovní komfort nečekejte. Tvary vozu stojí za vysokou aerodynamickou hlučností. Opět jde ale o něco, s čím se u takového off-roadu prostě počítá.
Desetistupňový automat funguje ve Fordech bezchybně. S manuálem Bronco nekoupíte. Zdroj: Jan Markovič
Přeborník všech lesů a strání
Bronco stojí na klasickém bytelném rámu s nezávislou přední a tuhou zadní nápravou. Když k tomu přidáme vysokou světlou výšku, je jasné, že na běžné silnici nebude jízda stejná jako v kdejakém SUV. Bronco se víc naklání a má tendence poskakovat, na druhou stranu ale můžete zvesela zapomenout na nástrahy městské džungle, jako jsou retardéry nebo rozbité kočičí hlavy. Bronco prostě jede přes všechno, jako by se nechumelilo.
Ostatně, tlumiče jsou docela příjemně nastavené, nejsou tvrdé ani vyměklé a i když se auto občas zakymácí (kvůli svým rozměrům), celkově dostanete pocit řidičské jistoty. A to i přesto, že vás o něj tak trochu obere řízení, které má opravdu dlouhý převod. V garážích se hodně naručkujete, v terénu ale zase oceníte to, že máte pohyb předních kol jemněji pod kontrolou.
Konfigurace uzávěrek diferenciálu a vůbec terénních pomůcek se přepínají velkými tlačítky na vrcholu přístrojové desky. Zdroj: Jan Markovič
Standardně jsou poháněna zadní kola, ale pomocí systému G.O.A.T. (ne, to není koza, ale znamená to, „Goes Over All Terrain“) si pak můžete volit jednotlivé jízdní režimy pro určitý terén. Pohon všech kol lze snadno připojit, stejně tak pohodlně tlačítkem zapnout uzávěru diferenciálu, a to nejen zadního a mezinápravového, ale dokonce i předního, což je u sériových offroadů unikátní.
Bronco má i zajímavé elektronické vychytávky, třeba asistent pro otočení v úzkém prostoru. Stačí zastavit, zapnout ho, volant otočit kýženým směrem a pořádně sešlápnout plyn – zadní vnitřní kolo se zabrzdí a vy se efektně otočíte skoro na pětníku. Pozor ale na časté používání, my jsme ho vyzkoušeli asi třikrát za sebou a pak se nám začal odpojovat jeden systém za druhým. Asi přehřátí...
Díky funkci pro rychlé otočení na malém prostoru, kdy je brzděno vniřní zadní kolo můžete i takto pěkně kroužit na místě. Zdroj: Jan Markovič
V terénu jako doma
Když chce nějaká automobilka odprezentovat schopnosti svého offroadu v terénu, většinou nažene novináře na známe polygony, kde s nimi projedou tři kaluže, vyjedou čtyři kopečky a tím to končí. U Fordu se však rozhodli zariskovat a pro představení svého nejterénnějšího auta v nabídce zvolili Pístovské mokřady. Tohle místo je pro běžná SUV i off-roady noční můrou. Tady se běžně pohybují jen tanky, trialové speciály nebo motorky. Číhají tu totiž bahnité cesty, hluboké brody a hlavně extrémně, ale opravdu extrémně strmé kopce plné ostrých kamenů.
Ale nač stahovat kalhoty, i když brod je proklatě blízko. Pokud jsme se pohybovali po blátivých cestách s hlubokými rigoly, bohatě stačilo jen zapnout pohon všech čtyř kol a redukci. Provedení Badlands si s tím hravě poradilo. Jakmile už šlo do tuhého, aktivovali jsme systém Trail One-Pedal Drive, který umožňuje zrychlovat a zpomalovat pouze prostřednictvím plynového pedálu. Díky tomu je pohyb v terénu ladnější a hlavně jednoduší.
Aktivovali jsme také uzávěrky předního i zadního diferenciálu. S takto nastaveným autem vyjdete, sjedete, přejedete i přebrodíte vlastně úplně všechno, však se mrkněte do galerie. Věřte mi, že dříve než na limit auta se dostanete na ten svůj. Vyjížděli jsme 30procentní stoupání, brodili se hlubokými kalužemi, přejížděli obrovské kameny a Ford Bronco jel nezastavitelně jako tank kupředu. A pokud už jsme zapadli nebo něco nevyjeli, nebyla to chyba auta, ale řidiče, který třeba zbytečně ubral na plynu. Tak jako u jiných zdatných teréňáků jsou pro průchodnost terénem rozhodující rozměry, nájezdové úhly a především dobré obutí – bez pořádných „drapáků“ můžete mít v hlubokém bahně uzávěrek, kolik chcete, a auto se ze záhrabu ani nehne, jak jsme se mohli názorně přesvědčit.
Ani terénní výbava není všemocná, když nemáte pořádné pneumatiky a odvážnou nohu na plynu. Zdroj: Jan Markovič
Kratochvíle pro náročné
Podobně jako pick-up Raptor není Bronco z modelů, které by se prodávaly po desítkách – vzhledem k monstróznímu množství vypouštěných emisí by to automobilka ani nechtěla, protože by jí to kazilo flotilový průměr. Ano, je pravda, že takto výkonný off-road je v českém prostředí naprosto zbytečným autem. Pokud vám nepatří půlka Šumavy, jen stěží se podíváte někam, kde byste jeho schopnosti využili na maximum. Jenže supersporty si lidé také pořizují, ačkoliv mohou po silnicích v Česku uhánět legálně jen 130 km/h! Kupují si je proto, že jezdí parádně, vypadají skvěle a jsou oproti šedi každodenního provozu výjimečné. A to všechno Ford Bronco bezesporu splňuje.
Z tohoto pohledu naprosto stojí za ty necelé dva miliony, které za něj v Česku Ford chce. Stylu a všemožných vychytávek má totiž na rozdávání. Více najdete v ceníku, který se skrývá pod tímto odkazem. Ford Bronco nemá mnoho konkurentů. Brzy se objeví třeba nová hranatá Toyota Land Cruiser. Než se ale tak stane, porovnali jsme ho s jeho nejbližšími, kterými jsou Jeep Wrangler (bohužel dnes už jen plug-in hybridní) a třeba Land Rover Defender, který zase s příchodem nové generace zamířil z off-roadové kategorie k nóbl SUV. Výsledek najdete zde.
