Hyundai i20 je zapomenutým ideálem auta na každý den. Dělá jen to, co po něm chcete

V záplavě nabobtnalých crossoverů na vysokém podvozku se vytrácí kdysi dominantní kategorie kompaktních hatchbacků. Stejně jako VW Golf, Mazda 3 nebo i Škoda Fabia přitom Hyundai i20 dokazuje, že do starého železa ještě rozhodně nepatří. Je efektivní, praktický a všude se vejde.

Když se podíváme o deset let zpátky, prodejům nových aut u nás bez výjimky vládly obyčejné pětidveřové modely na čele s Fabií, Golfem či Focusem. Dnes už je situace docela jiná, až na výjimky se v čele žebříčků setkáváme s crossovery a SUV. Lidem připadá vyšší posed bezpečnější, je z nich trochu lépe vidět a méně pohyblivým se do nich snáz nastupuje. Tím ale výhody vesměs končí. „Esúvéčko“ je z principu těžší, méně aerodynamické a tím pádem také méně úsporné.

K TÉMATU: Elektromobil Hyundai Ioniq 5 N nabízí nejlevnějších 650 koní v Česku

Prostorové dispozice jsou přitom obvykle podobné jako u klasických hatchbacků a kombíků. Móda je ale mocná čarodějka a stejně, jako když před časem vyhnala ze scény kdysi tolik populární kategorii MPV, dnes stejnými prostředky pomalu, ale jistě vytlačuje také vozy typu Hyundaie i20. Je to přitom velmi příjemný společník.

Tak akorát

Model i20, který je v nabídce korejské firmy druhý nejmenší, se nedávno dočkal decentní omlazovací kúry. Oproti větším modelům nevypadá tolik „sci-fi“ a „hi-fi“, má ale „chic“ novou limetkovou barvu Lucid Lime, ve které vypadá tak nějak po staru dobře.

Design jako takový se dočkal jen minimálních změn, a pokud vedle sebe budete mít omlazenou verzi s tou starší, jen těžko budete rozlišovat, která je která. Buď jak buď, typ i20 má stejně jako třeba konkurenční Škoda Fabia stále dostatečný šmrnc a kouzlo. Prostředky, kterými toho dosahuje, přitom nejsou žádnou raketovou vědou. Stačí jednoduchý nadčasový design, hezká barva a zajímavá kola.

Ať žijí tlačítka!

V poslední době na tomto místě často žehráme na překomplikované multimediální systémy nových aut, které je nutné ovládat takřka výhradně prostřednictvím dotykových obrazovek. Ne tak u malého Hyundai, který je učiněným rájem pro lidi žádající jistotu, že správný knoflík nahmatají i poslepu.

Architektura interiéru je opticky moderní, ale současně jednoduchá, účelná a plně funkční. Nic nechybí, nic nepřebývá a člověk je za volantem hned doma. Jako kdybyste vzpomínali na příjemnou dovolenou před deseti lety.

Dominantu palubní desky představuje povinný dotykový displej, na kterém běží infotainment, který svojí rychlostí ani intuitivností zrovna nekraluje, ale je to spíš o zvyku. Apple CarPlay ale funguje pouze přes kabel, jinak jste odkázáni na prostý Bluetooth.

Pokud jde o hlavní displej, je ovládání dotykové, jinak je tu ale pořád spousta důležitých čudlíků na nastavování všeho podstatného. Ergonomie ovládání je tak více méně bez výtky. Chválu zaslouží dílenské zpracování a prostornost kabiny, která je v rámci dané třídy nadprůměrná. Naopak kufr se základním objemem 262 litrů příliš neoslní, na druhou stranu zájemce o stěhováka si asi bude vybírat v jiné třídě.

Normální pohon

Svěřena nám byla špičková verze s mild-hybridním litrovým motorem o výkonu 120 koní. S tunovým autíčkem nemá motor sebemenší problém, a když přišlápnete plyn k podlaze, patříte rázem k nejrychlejším na silnici. Tříválec je až nečekaně kultivovaný a charakteristické chrčení servíruje jen v záblescích při vyšších otáčkách. Takto vybavená „dvacítka“ byla při týdenním testu příjemným parťákem i díky sedmistupňovému dvouspojkovému automatu - protože, kdo by chtěl dneska ve městě řadit, že? Pravda, 40 tisíc za tohle zpříjemnění navíc není úplně málo.

U malých hatchbacků vždy platilo, že dokázaly bavit i ve chvíli, kdy nešlo o vyloženě ostré verze. Kombinace malých rozměrů, nízké váhy a přiměřeně silného motoru vždy byla skvělým receptem na okreskové dovádění a Hyundai i20 se tohoto receptu drží. Podvozek je naladěný tak akorát, a byť je malinko tužší, než by si leckdo u městské nákupní tašky přál, na okreskách se vám odmění. Auto je přesné, poslušné, do zatáček se skládá ochotně a díky lehce rozevláté zadní nápravě se při odlehčení plynu krásně stáčí.

Kabina je slušně odhlučněná, směrová stabilita je příkladná i ve vysokých rychlostech a záplavu výbavy by pár let zpět záviděla i o kategorii větší auta.

Závěr

Hyundai i20 by bylo vlastně dokonalým autem pro předpokládaný účel. Je tak akorát velké, výborně jezdí a ve městě a blízkém okolí se cítí jako ryba ve vodě. Má to ale dvě celkem citelná „ale“. Tím méně zásadním je nechutná hyperaktivita všech možných asistenčních systémů. Fakt mě nebavilo je po každém nastartování vypínat. U konkurence je to ale podobné. Horší je to s cenovkou. Základní provedení stojí 360 000 Kč, což je v pořádku, 640 000 za testovanou verzi už je ale na můj vkus trochu „zu viel“. A pak se divte, že lidi kupují stejně drahá SUV. Kompletní ceník Hyundai i20 najdete každopádně pod tímto odkazem.

Tagy: