Botanická zahrada v Malešicích: Tropy i architektura první republiky vedle sebe

Botanická zahrada v pražských Malešicích

Botanická zahrada v Malešicích

Malebný rybník, zámeček, tropický skleník i palma stará více než sto let. To všechno můžete vidět na jednom místě –⁠ v Botanické zahradě v pražských Malešicích, která je přístupná veřejnosti. Nejčastějšími návštěvníky jsou ovšem studenti, kteří se tu díky zážitkům naučí víc než při hodinách v lavicích.

Park v Malešicích v jeho současné podobě navrhl zahradní architekt František Thomayer. Přestože neexistuje důkaz o jeho autorství, z konceptu založení zahrady odborníci předpokládají, že tak významnou zakázku řešil právě on. „Někdy ve 20. letech 20. století majitel areálu pan Jirásek přizval ke spolupráci Františka Thomayera, což byl významný zahradní architekt nejenom České republiky, ale i Evropy. Bratr slavného Thomayera, doktora, který zakládal nemocnici v Krči,“ vypráví Eduard Chvosta, zástupce ředitele Střední školy Jarov pro praxi zahradnických oborů.

Siluetu malešické botanické zahrady postavil architekt na listnatých stromech. Jak připomíná Eduard Chvosta, některé z nich dnes už pamatují více než jedno století. „Kostra je postavena především na jírovcích. Jsou tady krásné mléče, které raší červeně a potom během léta zezelenají. To jsou všechno principy estetiky kontrastu, který zahradní architekt umí používat tak, aby udělal dojem.“

ČTĚTE TAKÉ: Unikátní větrný mlýn v Třebíči: Turisté dychtiví historie míří i za sladkou pochoutkou

Botanická zahrada v Malešicích je jediným místem v Praze, kde je otevřený tok Malé Rokytky. Pro park je přítok takzvaně výhrou v loterii. Zahrada má díky němu přirozenou závlahu –⁠ rybník plný vody –⁠ a i v parném létě zde panují příjemné teploty. „V botanické zahradě se na povrch dostává zatrubněná Malá Rokytka, která pramení nedaleko malešické teplárny. Jak zde vyvěrá, ještě není znečištěná pohybem skrz industriální zónu Malešic,“ vypráví v pořadu Prima Česko zástupce ředitele.

Zkušenosti z praxe k nezaplacení

Nedaleko zahrady se nachází Střední odborná škola Jarov. Její studenti využívají areál pro odbornou praxi. Zkušenosti z terénu tady získávají třeba zahradníci, truhláři anebo zedníci. Využívají i jeden ze dvou místních skleníků. „Zahradníci se musí naučit i pokojové rostliny a právě zde ve sklenících máme obrovskou sbírku, kde se můžou žáci úplně krásně naživo seznámit s rostlinou. Mají možnost sáhnout si na listy, pozorovat květy,“ říká Eduard Chvosta.

A vzápětí nás upozorňuje na zdejší unikát –⁠ exotickou palmu. Ta má za sebou první zimu strávenou venku. K přežití jí pomohl skleník. „Jde o obrovsky vzácný exemplář pro celou republiku. Je to pravděpodobně nejstarší a největší exemplář palmy druhu Washingtonia robusta. Už se nám nepodařilo ji na zimu schovat do skleníku, museli jsme ji vysadit do volné přírody, do volné půdy v našem parku. A aby nám přes zimu nezmrzla, tak na ni v zimě musíme postavit skleník. V sousedním Německu něco podobného dělají na jejich dvě stě padesát let starou kamélii.“

Posezení jako za první republiky

Areál je vzpomínkou na architekturu první republiky. Zdejší dominantou je určitě novorenesanční zámeček zakladatele parku, obchodníka Jiráska. A nechybí mostky, altánky anebo budova lázní, kterou čeká v příštím roce rekonstrukce. „Je to budova, kterou původní majitelé Jiráskovi používali jako převlékárnu, solárium, protože v blízkosti byl velký koupací bazén. Je to krásná novorenesanční budova, úplně láká k posezení a odpočinku u kávičky, u zákusku. Takže máme takovou vizi udělat z toho příjemnou kavárničku pro pár lidí v té krásné romantické zahradě,“ mluví o plánech do budoucna Eduard Chvosta.

Zahrada je sympatická svým nekomerčním přístupem. Mimochodem i proto, že park je přístupný veřejnosti zatím zcela zdarma, a to včetně návštěvy tropického skleníku.

Tagy: