Další cesta v pořadu Prima Česko vedla do Pekla, ale netřeba se bát, byla to spíš procházka rájem. Romantické údolí mezi obcí Zahrádky a Českou Lípou bývá na jaře poseté bledulemi, ale spoustu krásy tu najdete, i když odkvetou. Návštěvníky fascinují zdejší skály, do nichž si předci vytesali součásti svých obydlí, které sloužily především k hospodářským účelům.
Zhruba tři kilometry dlouhý pískovcový kaňon je starý asi devadesát milionů let. Ještě v devatenáctém století zde nebyly žádné stromy, nyní se už do některých míst sluneční paprsky dostávají jen stěží. Peklo je vyhlášené bledulemi, které tu hlavně v dubnu kvetou takřka v kobercích. Právě tehdy údolí ožívá návštěvníky.
„Když si s sebou přinesete dobré počasí, je to dokonalé. Ideál je od dubna až do září. Je to pěkné místo. Díky lokalitě a mikroklimatu, kdy je vlaho, příjemně. To je velká výhoda i třeba pro rodiny s dětmi,“ vykládá Pavel Žižka, obyvatel osady Karba.
Výletníci nádherné údolí objevili už v devatenáctém století. Už tehdy tam bývalo pořádně rušno. V hostinci v tkalcovské osadě Karba byl dokonce taneční sál a hudba vyhrávala ze skalní vyhlídky.
Místo, které si oblíbil i sám císař
Robečský potok, který se vine celým údolím, byl kdysi dokonce splavný. Před více než sto lety se tam jezdilo na lodičkách, byla to oblíbená kratochvíle šlechty ze zdejšího zámku. A traduje se, že se po vodě projel i rakousko-uherský císař, když přijel na prohlídku nové železnice.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Tajná zákoutí Českého ráje: Ve skalním městě Kalich se dříve ukrývali zdejší protestanti
Památkou na císařskou návštěvu je i vyhlídkový altán na skále, z něhož si mohl panovník prohlédnout celé údolí. Tehdy to ještě šlo, stromy ve výhledu nebránily. Dnes je to trochu džungle plná vzácných živočichů. „Kdo má štěstí, je pozorovatel a je v klidu, může vidět třeba ledňáčka, jak letí těsně nad hladinou. To je opravdu mimořádný zážitek. Je to nádherný barevný ptáček. V zimním období uprostřed noci je možnost slyšet výra velkého, to je zážitek, který je taky hodně specifický,“ zmiňuje Pavel Žižka.
Osada Karba, která je u vstupu do údolí, měla kdysi mnohem více obyvatel než dnes. Velká část roubených domů úplně zmizela a zbyly po nich jen prostory vytesané do skal, které sloužily především jako chlévy nebo spíže.
„Vždycky platí, že těsně u skály byla přilepená chalupa nebo hospodářství. Ve většině případů je využitý třeba nějaký převis, ale je to vytesáno, opravdu poctivě uděláno. Dělali to takzvanými špicemi. Je to nástroj připomínající menší krumpáč, zaostřený na obou stranách. Na zásecích je vidět, že to bylo opravdu velmi fortelně uděláno,“ popisuje zdejší průvodce.
