Zlí jazykové tvrdí, že dnešní auta mají programovanou životnost okolo 200 tisíc kilometrů a všechno nad tuto hranici už se na servisu neúměrně prodraží. Buď jak buď, statistické údaje jasně naznačují, že ta opravdu kvalitní auta už byla dávno vyrobena a že z těch dnešních je těžko kdy některé předčí. Minimum elektroniky, bohatě dimenzovaná konstrukce nebo vysoký počet vyrobených kusů. To všechno jsou společné atributy aut, která průměrně najížděla a najíždí stovky tisíc kilometrů.
Když jsme nedávno psali o českém majiteli Volva V70, který se svým vozem najel přes milion kilometrů, šlo samozřejmě o výjimku, protože takových nájezdů dosahují i ta nejkvalitnější vozidla z různých důvodů spíš výjimečně. Na konkrétní modely, které obecně hodně vydrží, ale ukázat lze. Německý server Auto Uncle shromažďuje nabídku ojetých aut v Evropě z více než dvou tisíc portálů, díky čemuž má k dispozici data o 5,9 milionu vozů. Mohl tedy sestavit žebříček těch, která mají na počítadle průměrně největší počet ujetých kilometrů, a to bez ohledu na věk.
To je zásadní kritérium, díky kterému se do žebříčku dostaly převážně modely, které byly vyráběny už před několika desítkami let. V každém případě pořadí demonstruje, že při troše údržby mohla starší auta vydržet v provozu mnohem déle než ta nová. Důvod je zřejmý – zatímco dříve se auta vyráběla tak, aby byla po všech stránkách co nejkvalitnější, dnes je v první řadě zapotřebí vyhovět různým normám, což konstrukci zásadně komplikuje.
Nájezd přes 300 000 km bez zásadnější opravy už lze považovat za jistou známku kvality. Zdroj: Profimedia.cz
Nová auta jsou sice výkonnější, úspornější, bezpečnější a z výfuku vypouštějí méně škodlivin, jenže daní za to je množství nových komponent a elektroniky, což představuje potenciální riziko poruchy a kratší životnost. Někteří majitelé raději namísto opakovaných drahých oprav sáhnou po novém voze.
Aktuálně je proto vcelku neobvyklé najít moderní vůz, jehož majitel či majitelé by „nakroutili“ přes 400 tisíc kilometrů – první majitel si jej tak dlouho nenechá a ti další jej obvykle využívají méně intenzivně. Výčet těch v průměru „nejjetějších“ ojetin tedy ani není moc překvapivý.
10. Volvo 940 – 401 867 km
Poslední Volvo se zadním pohonem platí za nezničitelné i díky velmi dobré antikorozní ochraně. Mechanika je extrémně robustní a je jedno, jestli má sedan či kombík pod kapotou benzinový nebo naftový motor. Velké nájezdy nad 400 tisíc km jsou běžné také u pozdějších řad 850 a C/V70.
9. Toyota Land Cruiser J60 – 404 471 km
Obrovský japonský offroad z 80. let je terénnější a hlavně odolnější alternativou k Range Roveru. První vůz s označením Land Cruiser se objevil už v roce 1951 a jejich kvalita je od té doby natolik proslulá, že se vůz stal vyhledávaným různými vojenskými organizacemi bojujícími v nedostupných regionech, ať už jde o armádu, nebo teroristické skupiny. Model J60 se vyráběl s velkými naftovými a benzinovými šestiválci.
8. Mercedes-Benz 230 (W123) – 406 611 km
Jak už jsme zmínili v úvodu, mercedesovská řada W123 neboli „piano“ je vysokými nájezdy proslulá, což je z významné části zásluha taxikářů, v jejichž službách tyto klasické vozy sloužily doslova do roztrhání těla. Kromě sedanů se vyráběly i verze kombi (označení T) a kupé (CE). V žebříčku Auto Uncle figuruje níže než nafta verze s benzinovým čtyřválcem.
7. Mercedes-Benz 300 D (W123) – 417 781 km
U typu W123 ještě chvíli zůstaneme, jen se přesuneme od benzinové verze k dieselovému provedení 300 D. To bylo osazeno třílitrovým pětiválcem, který bez turba dával pouze 80 koní, s přeplňováním pak výkon vyšplhal na 125 koní. Zajímavé je, že značka tímto motorem osazovala hlavně kombíky, v USA však i sedan či kupé. Nemenšími maratonci jsou ale i slabší dieselové verze 200 a 240 D.
6. Mercedes-Benz B 180 – 429 430 km
Toto je ten pravý lídr celého žebříčku nebo chcete-li černý kůň. Jde totiž o jediné opravdu moderní auto v celém přehledu, které je na silnicích stále hojně k vidění. Kříženec mezi malým MPV a klasickým hatchbackem v nabídce Mercedesu figuruje již třináct let. Za tu dobu jsme tu měli dvě generace, v obou se přitom za číslicí 180 skrývala benzinová i dieselová verze. Němci mají konkrétně na mysli dvoulitrový čtyřválec CDI, jehož 109 koní bylo k dispozici do roku 2011, a to vždy jen s manuálem.
5. Volkswagen Golf II – 434 424 km
I u nás po revoluci velice oblíbený model sice nevynikal jízdními výkony, mechanika však byla velice bytelná. Mnoho aut jezdí dodnes a například v Bosně a Hercegovině, kde se Golf II rovněž licenčně vyráběl, jde stále o nejrozšířenější auto na silnicích. Vůči předchůdci se tento Golf dočkal větších rozměrů i vyšší hmotnosti. Podstatné ovšem bylo zlepšení antikorozní ochrany, která s sebou nesla i větší spolehlivost.
4. Mercedes-Benz C 220 – 463 249 km
A aby toho nebylo málo, ještě jeden Mercedes, tentokrát z devadesátých let. Nástupce legendárního modelu 190 se zpočátku setkal s vlažným přijetím, kvalita byla ale stále neprůstřelná. S označením 220 se pojil buď 2,2litrový benzinový čtyřválec nebo turbodiesel stejného objemu. Oba motory výkon posílaly dozadu, a to v případě sedanu i kombíku.
3. VW Transporter T3 – 507 829 km
Donedávna trochu přehlížená třetí generace Volkswagenu Transporter se od roku 1979 vyráběla plných dvanáct let. Vůz měl stejně jako jeho předchůdci ještě motor nad zadní poháněnou nápravou, existovala ale i zvýšená verze s pohonem všech kol. K dispozici byla v průběhu času široká škála motorů od slaboučkého dieselu (1,6 litru) po pětiválec od Audi. Obvykle se setkáte s minibusem či kempingovým vozem, k mání ale byly i valníčky.
3. Ford Fiesta Mk.1 – 534 730 km
Malý hatchback od fordu byl a je klasickou tuctovkou, kterých továrny během let vychrlily tuny. Existovalo sice pár výjimečných verzí, typicky třeba XR2, nejčastěji jste se ale setkali s benzinovou jedna jedničkou. Právě odolné motory, menší množství elektrických systémů a levné náhradní díly nakonec vedly k neskutečné oblibě u širokých mas. Ty Fiestu kupují již od roku 1976 a jak vidno, nešetří ji.
1. Volkswagen Brouk (Käfer) – 897 859 km
Prvenství nejpočetnějšího auta na světě se nelze divit. V Německu se vyráběl do roku 1974, v Mexiku až do roku 2003. Mnozí veteránisté, ve Střední a Jižní Americe však i běžní uživatelé, stále provozují vozy klidně 50 až 60 let staré. Pokud brouka nenecháte lehnout korozí, což není úplně jednoduché, na primitivní mechaniku se můžete spolehnout i po desetiletích.