Ilustrační fotografie Zdroj: Profimedia.cz
Ilustrační fotografie Zdroj: Profimedia.cz
Severokorejky pravidelně prchají ze své země za vidinou lepšího života. Ze severu KLDR však vede cesta přes Čínu a takzvanou „červenou zónu“. Právě v ní řádí gangy obchodníků s lidmi, které ženy zadržují a posléze prodávají Číňanům jako otrokyně. I přesto se pro spousty z nich jedná o lepší možnost než zůstat v rodné zemi.
Většina žen ze Severní Koreje o tom ví, přesto se na nebezpečnou a nepříjemnou cestu vydá. Zůstat ve své vlasti jim nedává žádnou perspektivu, muži mají státem stanovené práce a jsou sledováni. Ženy tak podle deníku The Sun často volí možnost útěku s ohledem na budoucnost své potenciální rodiny.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Medvěd si na Slovensku vyhlédl běžce a zakousl se mu do nohy. Mohl za to česnek?
Pokud se jim podaří utéct, vstupují na území Číny do tzv. „červené zóny“. Ta se rozkládá v provinciích Ti-lin, Liao-ning a Chej-lung-ťiang na severní hranici s KLDR. V této oblasti zadržují ženy organizované gangy a obchodují s nimi. Překupníci vyhledávají Severokorejky mezi 12 a 29 lety, přičemž celkový zisk z jejich prodeje se ročně vyšplhá přes 100 milionů dolarů.
Sexuální otrokyně
„Jsme zděšeni, když slyšíme, že mnoho severokorejských žen dává přednost tomu, aby byly sexuálně vykořisťovány, než aby zůstaly v Severní Koreji,“ řekla pro The Sun Sofia Evangelouová, vedoucí právní poradkyně Severní Koreje v Global Rights Compliance, mezinárodní nevládní organizaci zabývající se lidskými právy.
„Mnohé jsou nuceny k minimálně jedné formě sexuálního otroctví do jednoho roku od opuštění Severní Koreji. Nemohou se zbavit strachu z toho, že je objeví čínské úřady a deportují je zpět, aby následně čelily mučení či rovnou smrti v drsných severokorejských zajateckých táborech,“ informuje zase The Telegraph. Situace je o to svízelnější, že za nahlášení migrantů úřadům jsou vypláceny vysoké odměny.
S gangy mají navíc údajně spolupracovat i členové pohraniční stráže, která má migraci hlídat. Muži, u kterých Severokorejky skončí, s nimi ve valné většině případů zacházejí jako s opravdovými otroky. „Žili jsme spolu rok a nemohli mít dítě, tak mě bil. Kopal do mě, zejména do hlavy. Teď z toho mám deprese,“ uvedla jedna z obětí sexuálního otroctví pro britský The Sun.
Problém eskaloval zejména za koronavirové pandemie, kdy se jen velmi malému procentu uprchlic podařilo dostat za „červenou zónu“. Tehdy byl totiž pohyb mezi provinciemi střežen více než obvykle. V uplynulém týdnu však situaci řešila Organizace spojených národů, dá se tedy očekávat, že bude hledat řešení.
