Uzavření stovek pošt si vyžádá rozšíření mobilních služeb. Automobilová pobočka už tu byla

Konec některých kamenných poboček České pošty bude pro mnoho zákazníků znamenat návrat do minulosti. Pojízdné poštovní úřady u nás fungovaly od roku 1958 skoro čtyřicet let a dokázaly zprostředkovat běžnou doručovací agendu i v nejzapadlejších končinách bývalého Československa. Současná situace nahrává renesanci této služby.

Dnešní čtyřicátníci si ještě pamatují doby, kdy do vesnic nevybavených příslušnými službami běžně zajížděly pojízdné prodejny masa a potravin, zubní ordinace, knihovny nebo právě poštovní vozy. Obvykle šlo o provozovny upravené na základě existujících typů nákladních vozidel nebo později hlavně autobusů domácí výroby. Automobilová pošta zvládala na místě odbavit většinu potřeb od zasílání běžných zásilek a balíků po vyplácení důchodů.

Kde nepřijde zákazník k poště, přijde pošta k zákazníkovi

Koncept automobilové ambulantní pošty, tedy takové, kde posádka vozidla obsloužila klienta na místě – ambulantně, se v Československu rozvinul ve druhé polovině 50. let minulého století. Pošta byla sice autobusy spolu s cestujícími přepravována už za Rakousko-Uherska, pro neefektivitu tohoto řešení od ní však bylo ve třicátých letech upuštěno. Ve světě se jako první prosadila tzv. „dálniční pošta“, tj. mobilní poštovní úřadovny zřizované od roku 1941 v USA.

ČTĚTE TAKÉ: Stovky propuštěných a zrušené pobočky České pošty. Podívejte se, kterých se to týká

Myšlenka vybudovat mobilní poštovní síť se u nás znovu objevila po druhé světové válce, přičemž impulzem ke zkvalitnění poštovních i jiných dopravních služeb byl stranický příkaz samotného Klementa Gottwalda. Podle časopisu Československá vlaková pošta 2/18 to znamenalo například splnění požadavku doručení zásilky na trati Aš–Michalovce na východním Slovensku do druhého dne, což bylo prakticky nereálné.

Přepravu pošty na delší vzdálenosti dosud zajišťovala tradičně především železnice a už od roku 1952 též letecká pošta. Té se sice dařilo zásadním způsobem zkracovat dlouhé vzdálenosti, problémem byl ovšem se zpracováním zásilek vzhledem k omezenému času a především jejich další distribuce k adresátům. Ke slovu tedy musel přijít nejflexibilnější způsob dopravy na střední a malé vzdálenosti – doprava automobilová, resp. autobusová.

Stranický tisk především

Definitivním krokem podněcujícím zavedení automobilové verze tzv. ambulantní pošty bylo vládní pověření tehdejšího monopolního distributora veškerého tisku, podniku PNS (Poštovní novinová služba, pozn. red.), dodávat denně všechna tištěná periodika i do těch nejzapadlejších končin republiky.

Podle časopisu Československá vlaková pošta byla první automobilová pošta v Československu ostře nasazena v březnu 1958. „Princip práce ve speciálně upraveném linkovém autobuse Škoda 706 RO byl stejný jako v poštovních vagónech nebo letadlech, možnosti pro rychlou přepravu obrovské,“ píše odborné periodikum. Podle něj vznikl v návaznosti na síť letadlových pošt velmi sofistikovaný systém, díky němuž bylo skutečně možné během jednoho dne doručit zásilku mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším cípem země. „O to ale až tak nešlo, důležitější byla včasná přeprava komunistického denního tisku,“ píše v článku Petr Študent.

Automobilové pošty jezdily podobně jako běžná autobusová doprava osob podle předem daných jízdních řádů po promyšleně zvolených trasách. S rozšířením flexibilnějších automobilových pošt šlo ruku v ruce také rušení pošt vlakových na lokálních tratích. Jak už bylo řečeno, automobilové pošty vykonávaly funkci tzv. ambulantní pošty. Ke styku s veřejností docházelo zásadně na pravidelných zastávkách.

Přestavěné autobusy

První poštovní autobusy Škoda 706 RO upravil podnik SVA v jihomoravském Rousínově, přičemž smyslem bylo zajistit posádce vozu relativně pohodlné podmínky pro práci. Podle časopisu Filatelie byl celý vnitřní prostor primárně rozdělen na dva díly: nákladní prostor pro balíkové zásilky vzadu a pracovní prostor pro zpracování listovních zásilek v přední části. Původní rozmístění dveří autobusu bylo nevyhovující, nově byl tedy vytvořen vstup zhruba ve střední části pravé strany vozu, kterým se vstupovalo do malé chodbičky, z níž se následně po stranách vstupovalo do obou oddílů. Vedle vstupních dveří býval také umístěn otvor pro vhoz pošty zvenku čili klasická poštovní schránka.

V obdobném duchu byly koncipovány všechny následné autopošty využívající jako základ celou plejádu nákladních aut a autobusů od Prahy V3S, přes Škodu 706 RTO, Š 11, Avie až po hranaté Karosy C734 z 80. a 90. let. Podle Wikipedie bylo v roce 1983 v Československu provozováno 57 párů automobilových pošt a šest automobilových pošt jednosměrných. Prvenství v počtu automobilových pošt měl Středoslovenský kraj.

Nový začátek?

Poslední pravidelné linky původní automobilové pošty byly zrušeny v roce 1997. Nepřímo na ně navázala menší vozidla tzv. pojízdné pošty, od roku 2020 známé jako „mobilní pošty“. Podle informací České pošty současná mobilní pošta „zprostředkuje poslání listovních i balíkových zásilek, platby i výplaty poukázek a zajistí také výběry hotovosti jako na standardní poště. Občané také díky mobilní poště nezmeškají výplaty sociálních dávek.“

Zásadním rozdílem mobilní pošty oproti někdejší automobilové poště je fakt, že ke zpracování zásilek dochází v kmenové kamenné poště, zatímco v autopoště byla tato agenda zpracovávána přímo za jízdy. Paradoxem dnešní situace nicméně je, že rušené poštovní úřady se vyskytují především ve velkých městech, zatímco na venkově zůstává stávající síť vesměs zachována. Mobilní pošta přitom nachází nejčastěji uplatnění právě tam.

Tagy:
Slovensko autobus Česká pošta Československo časopis pošta Rakousko-Uhersko USA nákladní automobil Druhá světová válka Karosa Avia Motors rušení poboček České pošty automobilová pošta mobilní pošta Škoda 706 RO ambulantní pošta