Úzkosti kvůli tankování či telefonování? Generace Z je obětí pandemie, shodly se expertky
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Úzkost z tankování trápí 62 procent mladých řidičů.
Proč se mladí lidé bojí zvednout neznámý telefon?
Pandemie jako hlavní spouštěč sociálních fobií.
Jsou dnešní mladí skutečně generací sněhových vloček?
Obavy z tankování, telefonování či objednávání jídla v restauraci. To je výběr každodenních činností, během nichž podle výzkumů část generace Z pociťuje úzkost. Jejich rodiče a prarodiče nad tímto fenoménem často nechápavě kroutí hlavou. Redakce CNN Prima NEWS k tématu oslovila trojici odbornic, kterých se zeptala, zda se s podobnými problémy potýkaly i předchozí generace. Expertky také vysvětlily, jak velký podíl má na současném stavu pandemie COVID-19.
Sněhové vločky tají, i když se okolní teplota zvedne jen lehce nad nulu. Přesně tak to podle některých mají dnešní mladí – jakmile se dostanou do situace, se kterou si nevědí rady, začnou panikařit, odvolávat se na traumata a mluvit o duševním zdraví. Jsou ale dnešní mladí skutečně „generací sněhových vloček“, nebo snad jen dokáží lépe mluvit o svých emocích?
ČTĚTE TAKÉ: České děti z chudších rodin mají častěji psychické problémy, tvrdí studie. Hrozí jim i obezita
Britský prodejce automobilů Cazoo si loni nechal zpracovat průzkum, který přišel s nečekanými výsledky: celých 62 procent mladých řidičů ve věku 18–24 let vykazuje známky takzvané „tankovací úzkosti“. Jde o výrazně větší podíl, než který dle dat vykazuje celá populace (39 procent).
Mladí Britové se podle průzkumu obávají mimo jiné toho, že na čerpací stanici špatně zaparkují, strach mají také z nutnosti vybrat to správné palivo, které jejich automobil pohání. V neposlední řadě mají Gen Z respondenti obavy ze samotného ovládání tankovací pistole nebo z případného trapasu na veřejnosti.
Příčina jménem covid
Někteří mladí lidé však nemají problém jen s tankováním, ale také s telefonováním. Podle průzkumu z roku 2024 telefon v případě, že jim volá neznámé číslo, nikdy nezvedá 23 procent lidí ve věku 18 až 34 let. Více než polovina respondentů je navíc přesvědčena, že nečekaný telefonát předznamenává špatné zprávy.
Za preferovanější způsob komunikace považuje část oslovených mladých sociální média (48 procent respondentů) nebo hlasové zprávy (37 procent respondentů). K podobným závěrům došel také průzkum agentury YouGov. Podle něj je telefonování s cizí osobou nepříjemné pro 65 procent mladých ve věku 18–28 let.
Co však podobné úzkosti – vyvolané zdánlivě běžnými činnostmi – způsobuje? Aby to zjistila, obrátila se redakce na adiktoložku a terapeutku Markétu Kořínkovou, která zdůraznila, že jde o kombinaci několika faktorů, klíčovou roli však podle ní sehrála covidová pandemie. „Mladí lidé byli velmi izolováni. Ano, to i všichni ostatní, ale u mladých se očekává, že si probojují cestu v rámci kolektivu, že bude docházet k nějakému společenskému působení. U nich to bylo hodně pozastavené,“ uvedla pro CNN Prima NEWS.
Čtěte také
Pandemii vnímá jako příčinu současného stavu také dětská psycholožka Galina Jarolímková. „Nechci na to svádět všechno. Ale děti se během té izolace nenaučily některým běžným sociálním situacím. Bály se jich. Z věcí, které nám přijdou naprosto normální, mají obavy, protože se od té doby nenaučily základním sociálním dovednostem,“ uvedla pro redakci.
Následně připomněla, že tvrdá opatření nezpůsobila jen to, že děti nemohly chodit do školy. „Nezažívaly soutěžení, nemohly na plesy, s kamarády ven. Covidová izolace způsobila spoustu těchto sociálních fobií, protože se dětem nedostalo nácviku v době, kdy se jim ho dostat mělo,“ doplnila Jarolímková.
Její kolegyně Kořínková v neposlední řadě zmínila také otevírající se diskurz ohledně tématu duševního zdraví a odlišný přístup generace Z: „Dnes se o duševním zdraví mluví více. Mladší generace je na to citlivější – ve chvíli, kdy se v nějaké situaci necítí komfortně, si to dokáže pojmenovat a hledá mechanismy, kterými se tomu může spíše vyhnout, než se tomu vystavit.“
Režim nerušit a pocit kontroly
Zpět k telefonování. Podle webu Psychology Today vnímá mnoho mladých příchozí telefonát jako jisté narušení. „Ten narativ zní: ‚Jak se opovažuješ cítit se oprávněný mi bez domluvy volat, když mi tím samým zařízením můžeš napsat!‘ Náhlý telefonát je jako hazard s balíčkem, u kterého nevíte, co je uvnitř: Je nemožné odhadnout, jaké budou požadavky, jak velkou emoční investici bude interakce vyžadovat a jak dlouho bude trvat,“ poznamenává web.
Někteří příslušníci generace Z si tak raději na svém mobilním telefonu zapnou režim Nerušit, čímž ztiší veškerá příchozí upozornění (včetně těch na nové zprávy či příchozí hovory). V čem je ale podle části Gen Z pohodlnější komunikovat přes chat? Psychology Today poznamenává, že zatímco zprávy lze i po odeslání upravit nebo smazat, u telefonátů neexistuje prostor pro chyby.
„Díky asynchronní komunikaci máte pocit kontroly, čas sestavit odpověď a pohodlí multitaskingu (vykonávání vícero úkolů najednou, pozn. red.). Stejně tak lze posunout načasování komunikace, vyhnout se nátlaku a nechat obtížná témata, aby sama vyšuměla,“ poznamenává web.
Čtěte také
Vliv může mít i obecný nárůst popularity mobilních telefonů. „Používáme je v mnohem větší míře než dříve. Mladí jsou zvyklí komunikovat přes chat a občas zapomínají na osobní kontakt – jsou zvyklí spíš napsat zprávu než někomu zavolat nebo se s ním potkat, mluvit s ním tváří v tvář,“ řekla Kořínková.
Tématem internetových diskuzí se stala také takzvaná „úzkost z menu“ – tu při návštěvě restaurace vyvolává například cena jídla, nedostatečná nabídka nebo lítost nad špatně zvolenou objednávkou. Průzkum, který si nechal zpracovat britský restaurační řetězec Prezzo, ukazuje, že jí trpí 86 procent mladých. Pro srovnání: z respondentů napříč všemi věkovými kategoriemi jich stejný problém nahlásilo „jen“ 67 procent, informoval Business Insider.
Jsou však úzkosti podobného rázu skutečně fenoménem specifickým pro Gen Z, nebo s nimi mají zkušenost i starší generace? Kořínková se přiklání k druhé hypotéze. „Určitě je zažívaly i starší generace, ale tolik o tom nemluvily,“ domnívá se.
První, nebo první hlasití?
Stěžejní roli pak podle ní hraje i informovanost o tématu duševního zdraví. „Je to fenomén, který se týká spíše mladých lidí, mluvit se o tom začalo v poslední době. Mladší generace je už vychovávána k tomu, aby o tom mluvila otevřeněji, aby více popisovala své pocity, emoce,“ pokračovala. Jedním dechem však dodala, že průzkumy potvrzují, že počet dětí a dospívajících s úzkostmi i díky pandemii stoupá.
Jarolímková má na věc trochu jiný úhel pohledu. Generace Z je podle ní vůbec první velkou skupinou lidí, která podobný fenomén strachu z běžných činností v podobné míře zažívá. Velký vliv na to podle odbornice mají sociální sítě. „Před covidem nebyl jejich rozmach tak výrazný,“ připomněla.
„Lidé měli stresy i dříve, určitě, ale ne v takovém rozsahu. Nikdy se o tom tolik nehovořilo a lidé své problémy uměli nějakým způsobem řešit, měli na to nástroje. Dneska rodiče své děti strašně moc opečovávají, zařizují jim spoustu věcí, aby neprošly stresem. Pak přijde první krize a ty děti jdou do depresí, úzkostí a neumí si s těmi běžnými situacemi poradit,“ nastínila svou domněnku.
Čtěte také
Jsou tak dnešní mladí „generací sněhových vloček“, jak je někteří posměšně přezdívají? Kořínková označení považuje za stigmatizující: „Neřekla bych, že je Gen Z nějak slabší. Možná naopak. Učí se o těchto věcech mluvit, pojmenovávat je. Jsou otevřenější, více dokáží říct, co potřebují, více se soustředí na určité situace, aby jim bylo komfortněji. Do takových situací se dostávaly i starší generace, ale bylo jim říkáno, že je třeba to vydržet. Není to o slabosti, ale o tom, co zvládáme komunikovat.“
Přezdívku o vločkách odmítá i Jarolímková. „Nemyslím si, ani bych neřekla, že by byli přecitlivělí. Jenom si s tím vším neumějí poradit tak jako předchozí generace. Prošli si daleko těžším obdobím než my, museli překonat spoustu překážek – a ne vždy byla podpora ze strany rodičů, kamarádů nebo učitelů taková, jakou potřebovali,“ zdůraznila.
Odvaha říct si o pomoc
Stejnou otázku položila redakce také psycholožce Evě Kneblové. „Nejedná se o problém celé generace. Všichni mladí narození mezi roky 1995 a 2010 nejsou ‚sněhové vločky‘. Naopak se o nich mluví jako o generaci, která dokáže respektovat jinakost, je více orientovaná na sociální otázky a třeba ochranu životního prostředí, je digitálně gramotná, dokáže pracovat s informacemi. Z mé zkušenosti jsou mladí narození v tomto období sebevědomí, odvážnější, autentičtí, nepodléhají bezhlavě autoritám, umí si stát za svým názorem, argumentovat,“ zastala se Gen Z.
Kořínková na závěr rozhovoru apelovala na veřejnost, aby se nebála vyhledat odbornou pomoc: „Je těžké přijmout, že potřebuji pomoc. Ale za mě je to ta největší odvaha: Když si řeknu, že na to nestačím sám a vím, že pro mě bude jednodušší, když v tom bude někdo se mnou. I přijetí té pomoci je velmi důležitým krokem.“
Psychické potíže jsou podle průzkumu psychoterapeutické platformy Hedepy a výzkumné agentury Ipsos zkušeností většiny populace. Celkem 79 procent Čechů uvedlo, že je někdy něco trápilo natolik, že to ovlivnilo jejich práci, školu nebo péči o rodinu. U 39 procent se to stalo jednou či dvakrát v životě a 40 procent přiznává, že se do této situace dostalo opakovaně.
Průzkum pro společnost Hedepy realizovala výzkumná agentura Ipsos. Sběr dat proběhl v první polovině dubna 2026 na reprezentativním vzorku 1 021 respondentů z české populace. Výzkum zachycuje postoje a zkušenosti Čechů v oblasti duševního zdraví, způsobů zvládání psychických potíží i vztahu k odborné pomoci. U části navazujících otázek je počet respondentů nižší, protože na ně odpovídali pouze lidé, kterých se dané téma přímo týkalo.
Výrazně častěji však tuto zkušenost popisují mladí lidé ve věku 18 až 26 let, z nichž se s podobnou zátěží alespoň jednou setkalo celkem 88 procent respondentů. Rozdíl je patrný také mezi pohlavími. Zatímco víckrát v životě se v této situaci ocitlo jen 34 procent mužů, u žen je to 45 procent.
Průzkum také potvrdil, že mluvit o psychických potížích a nepohodě je ve společnosti stále stigmatem. Za mlčením stojí nejčastěji obava z reakce okolí (25 procent), ale také stud (22 procent), neschopnost své pocity přesně popsat (22 procent) nebo obava, že budou pro druhé přítěží (22 procent). Pro část lidí je překážkou i to, že nemají s kým o svých potížích mluvit (16 procent).
Jen 23 procent respondentů uvedlo, že jim v tom nebrání nic. Výsledky tak potvrzují, že vedle samotných psychických obtíží zůstávají velkou bariérou také strach, stud a obavy z nepochopení.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Pozor při sběru lesních plodů. Můžete se nakazit vážnou nemocí. Expert vidí riziko i jinde
Michael studuje obor Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních studií Univerzity Karlovy v Praze. Členem on-line redakce CNN Prima NEWS je od října 2024. Soustředí se hlavně na domácí politiku, se zájmem sleduje také dění ve Spojených státech. Ve volném čase se věnuje zejména hudbě. (Michael.Cardal@iprima.cz)
