Londýn a Buenos Aires se znovu přou o Falklandy. Naposledy to skončilo krveprolitím
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Napětí kolem Falkland po 44 letech opět sílí.
Argentinský prezident hrozí zrušením ropného projektu.
Britský ministr: Závazek vůči ostrovům je neotřesitelný.
Jak proběhlo potopení křižníku se 323 oběťmi?
Válka o Falklandy skončila v roce 1982 vítězstvím námořnictva Jejího Veličenstva, Argentinci ale otázku vlastnictví ostrovů v jižním Atlantiku nikdy zcela neopustili. Téma se s novou urputností objevilo v létě 2026.
Začalo to 15. července na fotbalovém mistrovství světa, kde po vítězném semifinálovém zápase v Atlantě proti Anglii rozvinuli reprezentanti Argentiny transparent s nápisem „Malvíny jsou argentinské“. Bílý dům s odkazem na svobodu slova gesto hájil, Donald Trump později uvedl, že USA neutralitu vůči Falklandám přehodnocují a otázku, zda by v případě obnovení konfliktu přišly Británii na pomoc, nechal bez odpovědi.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Krutá bitva změnila Vukovar v chorvatský Stalingrad. Zasáhly i dvouplošníky známé v Česku
Situaci přiostřil Trumpův spojenec, krajně pravicový argentinský prezident Javier Milei. „Musíme tyto ostrovy, které mají národní význam, získat zpět. Neexistuje jiná cesta vpřed. Je to nejlepší způsob, jak vzdát hold těm, kteří za tuto věc obětovali životy. Je naší povinností jako národa uctít jejich památku,“ uvedl v televizním projevu vysílaném ve čtvrtek večer a pohrozil zrušením britsko-izraelského projektu na těžbu ropy poblíž Falkland.
Londýn: Falklandy jsou britské
Ostrovy, kterým Argentinci neřeknou jinak než Malvíny, si od roku 1833 nárokuje Británie. „Falklandy jsou britské, protože si jejich obyvatelé zvolili být Brity. Náš závazek vůči Falklandám je absolutní a neotřesitelný,“ reagoval v pátek na síti X na prohlášení argentinského prezidenta britský ministr obrany Wes Streeting.
Před necelým půlstoletím v dubnu 1982 už ale slova nestačila a bylo nutné přejít k činům. Falklandy tehdy obsadily argentinské námořní síly, na což vláda konzervativní premiérky Margaret Thatcherové reagovala vysláním 127 lodí, z toho 42 válečných, s jasným rozkazem získat 13 000 kilometrů vzdálené ostrovy zpět. V oblasti navíc hlídkovaly tři jaderné ponorky.
Argentinský plán
Argentinci na ně už čekali. Na ostrovech do konce dubna rozmístili tisíce vojáků a do akce proti blížící se britské flotile, na jejíchž palubách bylo i 10 000 příslušníků námořní pěchoty, výsadkářů, skotských a velšských gardistů, Gurkhů a speciálních jednotek SAS a SBS, vyslali vlastní námořní síly. Ty byly rozděleny do tří svazů umístěných severně a jižně od ostrovů, jež měly nepřítele obklíčit a zničit.
Čtěte také
Největším trumfem Argentinců byla letadlová loď ARA Veinticinco de Mayo s americkými bombardéry Douglas Skyhawk a protiponorkovými letouny S-2E Tracker, které doplňovaly vrtulníky. Z hlediska palebné síly ale největší respekt vzbuzoval křižník ARA General Belgrano.
Nebezpečná loď
Křižník se dostal do služby už v roce 1938 původně v americkém námořnictvu jako USS Phoenix (CL-46). V den japonského náletu na Pearl Harbor 7. prosince 1941 kotvil v přístavu, neutrpěl ale žádné škody a patřil k lodím, jež se po šokujícím útoku vydaly pátrat po japonských letadlových lodích. Štěstí se USS Phoenix drželo po celou válku v Pacifiku. Účastnil se devíti bitev, utrpěl ale jen mírné poškození, když mu před přídí vybuchla mina.
V roce 1951 prodaly Spojené státy loď Argentině, kde byla zařazena do služby nejprve jako ARA Diecisiete de Octubre, od roku 1956 pak jako ARA General Belgrano. V době vypuknutí války o Falklandy křižník i přes své stáří stále disponoval impozantní palebnou silou – ze svých 15 děl ráže 152 mm umístěných v pěti tříhlavňových věžích dokázal během minuty zasypat cíl vzdálený přes 18 km až sedmi tunami munice.
Na děla Generala Belgrana neměla blížící se britská flotila patřičnou odpověď. Součástí Task Force 317, jak se svaz nazýval, byly kromě dvou letadlových lodí už jen menší torpédoborce a fregaty.
Ponorka útočí
V ambiciózním plánu argentinské vojenské junty hrál ARA General Belgrano úlohu jižní čelisti obkličovacích kleští. V doprovodu dvou torpédoborců ARA Hipólito Bouchard a ARA Piedra Buena americké třídy Allen M. Sumner se pohyboval mimo 200mílové bezpečnostní pásmo vyhlášené Brity kolem ostrovů, když ho 30. dubna sonarem zachytila ponorka HMS Conqueror pod velením 36letého komandéra Chrise Wreford-Browna.
Příkaz k útoku na potenciálně nebezpečnou loď přišel z Londýna 2. května. Wreford-Brown měl na výběr moderní samonaváděcí torpéda Tigerfish nebo konstrukčně stará, ale desítkami let prověřená torpéda Mk. 8 s dosahem 14 km. Vzhledem k tomu, že se ponorka dokázala ke křižníku nepozorovaně přiblížit na pohodlných 1200 metrů, rozhodl se pro klasiku.
Čtěte také
Útok začal 2. května ve 14:57. HMS Conqueror odpálila tři torpéda, z nichž dvě zasáhla křižník a třetí škrtlo o jeden z torpédoborců, ale neexplodovalo. Zatímco první torpédo křižníku takřka odpáralo příď, druhé vybuchlo přibližně ve třech čtvrtinách trupu, kde zničilo zadní strojovnu a způsobilo 20metrovou trhlinu v horní palubě.
323 obětí
Následky byly děsivé. Loď se začala naklánět na pravobok a nořila se přídí do vln. Zatímco první torpédo nikoho nezabilo, výbuch druhého připravil o život 272 mužů. Na lodi přestala fungovat elektřina, takže zhasla světla, nebylo možné odčerpávat vodu, a dokonce ani vyslat signál SOS. Po 20 minutách proto vydal kapitán Héctor Bonzo rozkaz k opuštění lodi.
Evakuace proběhla v klidu, námořníci spouštěli záchranné čluny a do vody shazovali prámy. Oba doprovodné torpédoborce ale útok na křižník vůbec nezaregistrovaly a pokračovaly dál v plavbě. V nastávající tmě a ledové vodě a později i kvůli obavám z dalšího útoku se tak záchrana trosečníků oddalovala. Argentinské a chilské lodě nakonec ve dnech 3.–5. května z vody vylovily 772 přeživších, celkem 323 námořníků při útoku zahynulo. Mnozí z nich podlehli podchlazení až po opuštění lodi.
Největší ztráta na straně Argentiny
Ztráta křižníku General Belgrano byla největší jednotlivou pohromou války o Falklandy, jež si celkově vyžádala životy 904 vojáků, z toho 649 na straně Argentiny. Potopení velké lodi vyvolalo silnou mezinárodní reakci, kabinet Margaret Thatcherové ale trval na tom, že šlo o válečný akt vynucený okolnostmi. To koneckonců později potvrdil i kapitán torpédovaného křižníku.
Argentinské loďstvo se po potopení ARA General Belgrano stáhlo do přístavů a tíhu bojů s blížícími se britskými silami přenechalo letectvu. Tomu se podařilo potopit dvě fregaty, dva torpédoborce, výsadkovou loď a zrekvírovanou kontejnerovou loď převážející vrtulníky a stavební stroje k vybudování letiště. Britové se přesto 21. května 1982 na ostrovech vylodili a po prudkých bojích je do 14. června obsadili.
MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: Dámy a pánové, Usáma bin Ládin je mrtev. Jak Američané před 15 lety dopadli ztělesněné zlo?
