Úsek z procesu s Adolfem Eichmannem
Únos, který v historii špionážních akcí nemá obdoby. Před 65 lety komando izraelského Mosadu vypátralo a zadrželo nacistického pohlavára Adolfa Eichmanna v Argentině. Klíčový „architekt holokaustu“, při němž Němci zavraždili na šest milionů evropských Židů, se dlouhá léta ukrýval v Buenos Aires. Mosadu se za obrovského rizika povedlo Eichmanna unést a přes Atlantik dopravit do 15 tisíc kilometrů vzdáleného Izraele. Válečný zločinec byl v prosinci 1961 v Jeruzalémě odsouzen k trestu smrti, o půl roku později byl popraven.
Eichmann byl za druhé světové války vysoce postaveným nacistickým funkcionářem, kterého Reinhard Heydrich pověřil organizováním deportací Židů do vyhlazovacích táborů. Tento zvrácený úkol plnil s obrovským nasazením, a to prakticky do poslední chvíle, i když už bylo jasné, že Německo válku prohraje.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Eichmann byl sebestředný vrah milionů i nýmand, řekl publicista Roman Cílek
Zatímco Berlín čím dál více svíraly kleště, které ze západu tvořil postup spojenců a z východu tlak Sovětů, Eichmann bez ohledu na to plnil Hitlerovy rozkazy – neustále navyšoval německé vražedné tempo a vypravoval další a další židovské transporty do vyhlazovacích táborů. Mezi velmi známé případy patří deportace 440 tisíc maďarských Židů do Osvětimi v roce 1944.
Na rozdíl od dalších nacistických es nezvolil Eichmann na jaře roku 1945 sebevraždu. Rozhodl se, že před spravedlností bude utíkat stůj co stůj. Nejdříve i se svou rodinou uprchl na rakouský venkov. V roce 1950 se mu s pomocí nacistických kumpánů podařilo odplout lodí do Argentiny, z níž se stala oblíbená destinace tehdejších německých válečných zločinců. Rodina za ním dorazila v roce 1952. Manželka o Eichmannovi oficiálně tvrdila, že zemřel v roce 1945 v Praze.
„Je vlastně až neuvěřitelné, že nikoho nenapadlo Eichmannovu rodinu při cestě do Argentiny sledovat. Známý lovec nacistů Simon Wiesenthal se mohl zbláznit, když se dozvěděl, že ji Rakousko pustilo a nikdo se o ni nezajímal. Stačil by jediný agentíček,“ konstatoval v rozhovoru pro CNN Prima NEWS publicista Roman Cílek, který o strůjci holokaustu napsal dvě knihy.
Meirová: Najděte ho, postavíme Eichmanna před soud
K izraelskému dopadení Eichmanna došlo zhruba o deset let později. Mosadu velmi pomohla neopatrnost Eichmannova syna, který v Argentině otevřeně zmiňoval svou lítost nad tím, že plán na vyhlazení evropských Židů nevyšel. Rovněž se chlubil, že jeho otec byl německým důstojníkem.
VIDEO: Děsivá zpověď ďábla Eichmanna. Našla se ztracená nahrávka s hlasem nacistické zrůdy
Když si Izraelci definitivně ověřili, že se Eichmann skutečně ukrývá v Buenos Aires pod falešným jménem Ricardo Klement, tajná operace Mosadu se mohla rozjet na plné obrátky. Cíl akce byl velmi ambiciózní. Místo pouhého vypátrání a likvidace Izraelci zvolili složitější cestu, která znamenala únos a následný soud v Jeruzalémě.
Operaci od počátku komplikoval fakt, že Argentina nevydávala nacistické zločince. Izrael také s touto zemí neměl zrovna nejlepší diplomatické vztahy.
Klíčový byl postoj izraelské vlády. „Izrael nemůže klidně spát, dokud je tento muž, prosáklý izraelskou krví, na svobodě. Najděte ho. Postavíme Eichmanna před soud,“ vyzvala Mosad tehdejší ministryně zahraničí a budoucí premiérka Golda Meirová.
První agenti Mosadu a Šin Betu přicestovali do Argentiny v dubnu 1960, poté co akci schválil premiér David Ben Gurion i izraelští právníci. Pro naplánování celé operace Jeruzalému nahrály oslavy výročí argentinské nezávislosti, na něž se sjížděly delegace z celého světa.
Na okamžik, pane?
Členové komanda nejdříve studovali Eichmannovy denní zvyky, přičemž sledovali prakticky každý jeho krok. Jednotka se na akci připravovala s chirurgickou pečlivostí. K samotnému únosu došlo 11. května 1960.
Izraelci si na Eichmanna počíhali na odlehlé silnici kousek od jeho bydliště během pozdních hodin, když se vracel domů ze zaměstnání. Jeden z agentů jej oslovil s prosbou o pomoc. „Na okamžik, pane?“ použil muž jediná tři slova, která údajně ve španělštině znal. Poté se s dalšími kolegy na Eichmanna vrhl a nacpal jej do auta.
Vozidlo následně zamířilo do konspirační vily, kde Izraelci nacistu drželi dalších deset dní. Bylo totiž třeba vyčkat na vhodnou chvíli evakuace. I když se Eichmann zpočátku pokoušel svou pravou identitu utajit, nakonec netrvalo dlouho a šel s pravdou ven – tedy že je skutečně tou osobou, kterou izraelské komando hledalo.
„Štítili se ho. Tenhle člověk jim povraždil rodiny. A teď mu museli pomáhat na záchod a asistovat u jeho holení nebo mytí. Dnes už si neumíme představit, co jim běželo hlavou. Eichmann přitom ničím nepřipomínal monstrum, bestii či válečného zločince. Členové komanda z toho dozajista měli všelijaké pocity. Na druhé straně to ale byli mazaní profíci, kteří nezapomínali, co je jejich úkolem,“ komentoval publicista Cílek.
Mengele spravedlnosti unikl
Agenti se obávali rizika odhalení. Správně však předpokládali, že se Eichmannova rodina neobrátí na tamní policii. Mnozí bývalí nacističtí pohlaváři v reakci na únos uprchli z Argentiny, a to včetně Josefa Mengeleho. I tento válečný zločinec, který si kvůli svým krutým a sadistickým experimentům na vězních v Osvětimi vysloužil přezdívku „Anděl smrti“, pobýval začátkem 60. let v Buenos Aires.
Představitelé Mosadu o tom věděli, přičemž zvažovali, že do evakuačního letadla propašují i Mengeleho. Na přípravu a realizaci takto riskantní akce však bylo málo času. Když se po několika týdnech Izraelci do Argentiny vrátili, Mengeleho stopa vychladla. Později po něm bezvýsledně pátrali v Paraguayi a Brazílii. Tam nakonec v roce 1979 zemřel.
Evakuaci Eichmanna měli Izraelci perfektně promyšlenou. Nejdříve mu podali sedativa, poté jej převlékli do uniformy stevarda izraelské letecké společnosti a propašovali na palubu letadla. To ráno 22. května 1960 přistálo v Tel Avivu.
O den později premiér Ben Gurion oznámil členům izraelského parlamentu senzační a jen těžko uvěřitelnou zprávu: „Adolf Eichmann je ve vazbě v Izraeli a zanedlouho stane před soudem!“ Argentina podala u OSN oficiální protest proti narušení své územní integrity. Izrael se za utajovanou akci omluvil.
Lítost nad svými zločiny Eichmann neprojevil
Ostře sledovaný soud s Eichmannem odstartoval v dubnu 1961 v Jeruzalémě. Součástí procesu byla vystoupení 112 svědků (převážně židovského původu), kteří přežili holokaust. Tito lidé velmi otevřeně mluvili o rozsahu naprosto šílených nacistických zvěrstev během druhé světové války. Slyšení, která sledovala média z celého světa, posloužila běžným lidem pro představu, co holokaust doopravdy znamenal. Eichmannův soud se tak dá nazvat jako proces, který změnil pohled na dějiny.
Samotný Eichmann během procesu působil nezúčastněně, až bezemočně. Lítost nad svými zločiny neprojevil ani jednou. Ve své obhajobě neustále opakoval, že se cítí být nevinný, jelikož prý pouze plnil rozkazy. „Neviděl jsem žádné mučení a vraždy. O ničem takovém jsem vůbec nevěděl,“ mlžil Eichmann. Před soudem dokonce tvrdil, že není antisemita a že je přítelem Židů.
Veškerá tato tvrzení však byla v totálním rozporu s dostupnými fakty. Mezi nezpochybnitelné důkazy patřily Eichmannovy paměti, které ještě za svého působení v Argentině sepsal s nizozemským nacistickým novinářem Willemem Sassenem. Velmi otevřená zpověď o holokaustu se k Eichmannově smůle dostala do rukou izraelského soudu.
Jediný trest smrti vykonaný civilním soudem
„Kdybychom zabili deset milionů Židů, byl bych spokojený. Přiznat, že jsme udělali něco špatného, by odporovalo mému nejniternějšímu přesvědčení,“ prohlásil Eichmann na dosud dochované nahrávce z roku 1957. Zároveň nešlo popřít, že hrál zcela klíčovou roli při průběhu konference ve Wannsee z ledna 1942, jejímž hlavním cílem byla koordinace „konečného řešení židovské otázky“.
Izraelský soud vynesl rozsudek v prosinci 1961. Eichmanna odsoudil k trestu smrti, mimo jiné za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Dodnes jde o jediný trest smrti vykonaný civilním soudem v dějinách Izraele. Dokonce byla v tomto ohledu nutná úprava tamní legislativy.
Eichmann se proti rozhodnutí odvolal, rovněž požádal o milost. Nic platné mu to ovšem nebylo. Dne 1. června 1962 byl popraven ve věznici ve městě Ramla. Izraelci pak jeho tělo zpopelnili, přičemž popel vysypali do mezinárodních vod. Panovala totiž shoda na tom, že ani popel tohoto masového vraha nesmí znesvětit izraelskou zemi.
ČTĚTE TAKÉ: Fronta na maso, která vyhnala Slavii. Stalin byl na Letné sedm let, pak ho Pražané odpálili
