V Bruselu se uvažuje o zavedení povinné výroby elektroaut. Chybí infrastruktura

Nejnovější iniciativa vlivné asociace Eurelectric, sdružující výrobce energie a provozovatele distribučních sítí, chce automobilkám nařídit povinnou výrobu elektromobilů. Že zákazníci o drahá, případně draze dotovaná auta moc nestojí a že ani automobilky z toho nejásají, ji přitom příliš netrápí. V Evropské unii chce auta čistě na elektrický pohon posunout na další level.

Asociace Eurelectric, jejíž členem je za Českou republiku ČSZE (Český svaz zaměstnavatelů v energetice), už přímo vyzvala Evropskou unii, aby stanovila povinné kvóty pro výrobce automobilů na prodej vozidel s nulovými emisemi.

Tlak se stupňuje

Ve snaze přinutit výrobce vyrábět a zákazníky kupovat elektromobily se EU uchyluje k různým nástrojům, které vytváří tlak na obě skupiny. Je přitom celkem jedno, jestli jde o emisní pokuty a zákazy spalovacích aut (které připravují již téměř tři desítky zemí) nebo přímo o přípravu nové emisní normy, kterou auta se spalovacími motory nemají šanci splnit.

Evropská unie si stanovila velmi ambiciózní cíl, aby na konci roku 2030 jezdilo po jejích silnicích alespoň 30 milionů elektromobilů. V roce 2018 byl tento cíl splněn přibližně na 10 procent, o rok později jejich počet dosáhl 550 tisíc. Pokud by EU svou vizi chtěla naplnit, musela by v nejbližší dekádě prodávat v průměru 2,4 milionu elektrických aut ročně.

Bez dotací to nepůjde

Když vezmeme v úvahu prodej v posledním nekrizovém roce 2019, podíl elektromobilů na prodejích nových aut by se každoročně až do roku 2030 musel pohybovat na úrovni 15 procent. V roce 2020 dosáhl jejich podíl na trhu s auty v EU necelých pěti procent, pokud přičteme i diskutabilní plug-in hybridy, dostal se na hranici 10 procent.

Bez státních dotací jde o těžko splnitelné cíle. Stačí se podívat na průměrné ceny elektromobilů a jejich nabídku v Číně, která je lídrem na trhu s elektrickými auty a porovnat ji se situací v Evropě. V Číně si dnes zákazníci mohou vybírat z téměř 140 čistých elektromobilů, v Evropě ze 60 a v USA je jich v prodeji pouze 17.

Pokud si odmyslíme dotace a podíváme se na oficiální ceníky a prodeje, průměrná cena elektromobilu, který se v prvním pololetí 2020 prodal v Evropě, byla 41 300 eur (necelých 1,1 milionu korun), ale v Číně stálo čistě elektrické auto průměrně jen 25 700 eur (asi 660 tisíc korun). A když si „čínskou cenu“ spojíte navíc s dotacemi, už to začíná konečně trochu dostávat smysl.

Kde není infrastruktura, ani elektromobil nejede

Výroba a prodej zelených aut je jedna věc, druhá že potřebují také na něco jezdit. Aby mohli majitelé elektromobilů bez problémů existovat, potřebují nutně rozvinutou a spolehlivou síť dobíjecích stanic. Ty ale v kontrastu s mocnou snahou EU a další elekrolobby za masivní rozšíření elektromobilů žalostně chybí.

Toto rozšíření nabíjecí infrastruktury bude vyžadovat investice ve výši 20 miliard eur (asi 513 miliard korun) do veřejných nabíjecích stanic a 60 miliard eur (přibližně 1,5 bilionu korun) do soukromých. S tím ale souvisí další problém. Rychlý nástup elektromobilů vyvolává obavy ohledně stability rozvodné soustavy. Pokud nemá dojít ke kolapsu, musí „zkrotit“ nároky majitelů elektrických aut.

Upozornili na to nedávno britští i francouzští výrobci a distributoři elektrické energie. Současné rozvodné sítě nejsou schopné dodávat dostatek energie pro elektromobily, zejména pokud se jich velké množství nabíjí ve stejnou dobu. Britové se domáhají práva od tamního regulátora odpojovat na dálku elektrická auta od sítí a Francie, které hrozil nedávno dokonce blackout, vyzvala obyvatele, aby šetřili elektřinou. Na dálku chtějí mít možnost vypínat zejména ultrarychlé nabíječky také Němci.