V Česku se ročně vytřídí 100 000 tun elektra. Můžeme být lepší?

Celý rozhovor si můžete pustit i v podcastové podobě

Že mezi elektrospotřebiče patří běžní domácí pomocníci, jakými jsou pračky, myčky, sporáky či vysavače a žehličky, si většina z nás domyslí. Zdaleka ne každého ale napadne, že mezi elektroodpad patří třeba i dětské hračky. A kdokoli váhá, pro toho má Roman Tvrzník jednoduchou pomůcku – cokoli, co má kabel s přípojkou do sítě nebo funguje na baterky, je určeno k recyklaci. „Od roku 2019 tam patří například i klimatizace, tepelná čerpadla, anebo bojlery na teplou vodu. Ten seznam se v průběhu let doplňuje, v roce 2019 se velmi rozšířil sortiment spotřebičů, na které se vztahuje zákon o výrobcích s ukončenou životností, tak nabyl o nějakých 30, 40 %.“

Recyklujte staré spotřebiče, je to dobrá věc! Poradíme vám jak na to

Odpady a Česko

Dosloužila vám pračka nebo lednička a poohlížíte se po nové? Kromě zjišťování novinek na trhu elektro spotřebičů byste si také měli zjistit jak naložit s tím starým. Možností jak se ho zbavit správným způsobem je vícero. Sepsali jsme vám je. A radost budou mít především ti, kteří se potřebují zbavit staršího přístroje, ale nechtějí přitom nikam jezdit. Poradíme vám jak spotřebič gratis odevzdat z pohodlí domova. V následujícím článku se navíc dozvíte, co se se spotřebiči děje po odevzdání k recyklaci.

Máme co zlepšovat, ale nestojíme si zle

Češi ročně vytřídí zhruba sto tisíc tun elektron odpadu. „Což je docela slušný výsledek a posuzuje se to tzv. mírou sběru, které je vztažena k tomu, co se prodá v jednotlivých letech, a my se pohybujeme s mírou sběru někde na 55 %,“ uvádí předseda představenstva společnosti Elektrowin.

Evropská směrnice sice stanovuje povinnou kvótu ještě o 10 % vyšší, ale s jejím naplněním má problém většina členských zemí. Průměrná míra sběru EU dosahuje 46 %, Česko se ocitá v lepším středu.

Způsobem, jak ale v Česku zvýšit povědomí o recyklaci vyřazeného elektra, je dál šířit osvětu. A mimo jiné připomínat, kde všude lidé vysloužilé spotřebiče mohou odkládat. „Myslím si, že po 18 letech povinnosti výrobců zajistit zpětný odběr se to povědomí výrazně zlepšilo a jsem přesvědčen o tom, že dostupnost sběrných míst, kam můžou lidé odložit starý spotřebič, je velmi dobrá a koncentrovaná,“ říká Roman Tvrzník a zmiňuje jedno z nejčastějších míst – sběrné dvory. „Každý občan může přinést na sběrný dvůr své obce spotřebič a tam ho bezplatně odevzdat,“ říká s tím, že ne každá obec ovšem vlastní sběrný dvůr má. I tak ale umí pomoci.

Obec má ze zákona povinnost se o odpad svých obyvatel postarat, i když nemá sběrný dvůr. Používají se buď mobilní svozy, které obec organizuje, anebo náš projekt Recyklujte s hasiči. Hasičům mohou lidé donést elektrozařízení, pokud jsou zaregistrováni v rámci projektu. Hasiči jsou velmi aktivní a sami organizují mobilní svoz v obci. Vyvěsí informaci, že odpad mohou občané přinést do hasičárny. A velmi často stačí, když občané spotřebiče dají na ulici a hasiči pak obec objedou a spotřebiče seberou.“

Papírová brčka jsou škodlivá a zatěžují přírodu, tvrdí studie. Problém je i s jejich recyklací

Jídlo a pití

Papírová brčka jsou prý škodlivá a zatěžují přírodu. Vyplývá to z belgické studie vědců, kteří zkoumali 39 typů papírových brček. 27 z nich obsahovalo perfluorované a polyfluorované látky, které se jen tak nerozloží. Nejlépe jsou na tom brčka z nerezové oceli, ale ta zas nemají restauratéři rádi.

A Roman Tvrzník uvádí další možností, která se nabízí při nákupu nového spotřebiče. „Prodejce, který vám ho prodá, má ze zákona povinnost od vás odvézt ten starý. Funguje to tedy na principu pračka za pračku, lednička za ledničku. Navíc velcí prodejci mají ze zákona povinnost od vás bezplatně odebrat jakýkoliv malý spotřebič do 25 cm. Když vám přivezou novou lednici, odvezou starou lednici a můžete jim dát i tyhle malé spotřebiče,“ radí dále.

Co se děje na recyklační lince

Nejednoho uživatele, který vysloužilý elektrospotřebič odkládá, určitě napadlo, co se s ním děje po odevzdání. Roman Tvrzník má odpověď:

Jsou dva druhy zpracování. Jeden je ruční demontáž, kde se za pomoci šroubováků a dalších nástrojů rozebírají spotřebiče na jednotlivé komponenty, které se následně třídí dál. Druhým způsobem je strojní zpracování, které je povinné například u chladicích zařízení, kde v prvním stupni musíte odsát olej z kompresorů a ve druhém stupni se zbývající skříň rozemele a v podtlakovém režimu se z ní odsají veškeré freony a látky, které jsou v polyuretanové pěně. Následně se získávají kovy – měď, hliník, ocel – a dále se získává polyuretanová pěna a samozřejmě plasty, které u chladících zařízeních představují zhruba 30 % hmotnosti.“

Urban mining

Právě recyklace kovů hraje zásadní roli v potenciálu Evropy na soběstačnost. „Vžil se termín urban mining a jeho podstatou právě je, aby si lidé uvědomili, co je pro nás cenný zdroj surovin, které pak nemusíme dovážet. Pokud chceme získat 1 kg železa z primární železné rudy, tak té rudy potřebujeme 200 kg. Pokud ten samý kilogram chceme získat z elektrošrotu, tak nám stačí dvě kila,“ vysvětluje předseda představenstva společnosti Elektrowin a doplňuje, že roli navíc hrají další náklady, kterou jsou spojené s logistikou či zpracováním. Získání potřebného materiálu ze šrotu je tedy výrazně efektivnější.

14. října jsme si připomněli Mezinárodní den elektroodpadu. I díky němu se daří šířit osvětu o recyklaci elektroodpadu napříč celým světem. „Mezinárodní den elektroodpadu začal jako privátní iniciativa sdružení kolektivních systémů WEE forum. A postupem doby se stal natolik známým a natolik významným, že loňského ročníku se zúčastnilo 72 zemí a 194 organizací. Letošní ročník je pod mottem ,Recykluji všechno, co má šňůru nebo baterku‘, takže doufáme, že i toto k tomu přispěje,“ věří Roman Tvrzník.