V každé zemi se slaví Vánoce trochu odlišně. Jak vůbec svátek vznikl?

Do Vánoc zbývají zhruba dva týdny. Lidé je mají v současnosti spojené především s rozdáváním dárků. Jak ale tento oblíbený svátek vznikl? A slaví se všude stejně?

Vánoce jsou křesťanským svátkem, kterým si lidé připomínající narození Ježíše Krista. Hlavní svátek známý jako Narození Páně nebo Boží hod vánoční připadá na 25. prosince. Oslavě narození předchází čtyřtýdenní období očekávání a půstu zvané jako advent. Posledním dnem adventu je Štědrý den.

K Vánocům se pojí množství lidových zvyků, v současnosti především rozdávání dárků, které podle české tradice nosí 24. prosince Ježíšek. Od 20. století jsou Vánoce v mnoha zemích chápány především jako svátky pokoje, rodiny a lásky. Lidé je většinou slaví bez ohledu na náboženské vyznání.

Na Štědrý den se tradičně strojí vánoční stromek a lidé usedají k štědrovečerní večeři. Ta se v Česku obvykle skládá z rybí polévky a smaženého kapra s bramborovým salátem. Po večeři si rodiny nadělují dárky.

Den ale z náboženského pohledu vrcholí až v noci, když se při půlnoční bohoslužbě předčítá evangelijní oddíl z Bible o narození Ježíše a zpívají se koledy o narození Božího syna. V Česku je nejznámější koledou Narodil se Kristus Pán. Její text pochází ze začátku 16. století.

Mnoho zemí inspiroval Mikuláš

Ohledně toho, kdo nosí na Vánoce lidem dárky, je i Evropa velice různorodá. Kromě Čechů preferují Ježíška ještě Slováci, Maďaři, Rakušané a obyvatelé východního Švýcarska či jižního Německa. Zbytek Němců uznává takzvaného Weihnachtsmanna.

Zkomolením svatého Mikuláše vznikl holandský Sinterclaas, britský Father Christmas, americký Santa Claus i ruský Děda Mráz. Ve Francii nosí dárky Père Noël, vánoční svátky pro Francouze ale nemají takovou váhu jako třeba pro obyvatele střední Evropy.

Řecké děti dostávají dárky od svatého Basila až na Silvestra. V severských zemích pak dárky nadělují skřítkové – ve Finsku Joulupukki, ve Švédsku Jultomten a v Norsku Julenissen.