Kardinál Duka byl bojovník formovaný vězením, fabrikou a hrdinským tátou, říká historik Šebek
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Dominik Duka po sobě zanechal velmi široký odkaz.
Ovlivnilo ho i věznění v komunistických kriminálech.
V posledních letech života bojoval s tím, že jeho starý svět mizel.
Z papežů měl nejvřelejší vztah k Benediktu XVI.
Kardinál Dominik Duka, jehož pohřeb se uskuteční v sobotu ve svatovítské katedrále, po sobě zanechal výrazný odkaz. Jak poznamenal polistopadovou českou společnost? Jak ho formovalo věznění za komunismu? Proč měl tak blízko k Miloši Zemanovi? Proč se ke konci života zdálo, že rád jde proti proudu? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS odpovídá církevní historik Jaroslav Šebek, který Duku poznal hodně zblízka.
V sobotu proběhne poslední rozloučení s Dominikem Dukou. Jaký odkaz tady po něm zůstane?
Myslím, že jeho odkaz je velice široký. Rozhodně jej nelze redukovat pouze na to, že s ním mnozí ke konci jeho života nesouhlasili. Kardinál Dominik Duka je reprezentant jedné velké výrazné generace kněží, kteří se velmi aktivně zapojili do protikomunistické rezistence a kteří své duchovní životy často museli žít ve stínu komunistických represí a šikany. To bychom u Dominika Duky neměli zapomínat.
Opravdu patřil k výrazným postavám protikomunistického odporu. A patřil i k zakládající generaci, která obnovovala církevní struktury po listopadu '89. Přispěl k obnově řeholního života nejen v dominikánském řádu, ale i obecně. Byl biskupem, který se snažil, aby se navázaly kontakty mezi církví a veřejnou sférou.
Čtěte také
Jak ho ovlivnilo, že byl za komunismu vězněn za údajné „maření státního dozoru nad církvemi“? Že za totality pracoval i jako řadový dělník v továrně?
Ovlivnilo ho to podle mého v tom, že se v roce 1990 snažil navázat kontakt s lidmi v občanské společnosti. Na základě své zkušenosti z věznění a práce ve Škodovce s tím začal už v 80. letech. Nelze pominout, že se právě při pobytu ve vězení setkal s Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem, řadou dalších zajímavých osobností. Třeba i s Václavem Valešem, což byl bývalý komunistický ministr z Dubčekovy éry. Ve své knize na to hodně vzpomínal. Myslím, že i tato setkání jej vedla k tomu, aby se církev po roce 1990 snažila s občanskou společností komunikovat.
Historik Jaroslav Šebek Zdroj: CNN Prima NEWS
Duka byl přesvědčen, že co dělá, je správné
Jeho otec sloužil za války u RAF, v 50. letech jej komunisté poslali na Mírov. Ovlivnilo budoucího kardinála i toto?
Jsem o tom přesvědčen. Právě od otce asi do značné míry získal své hodnotové nastavení. A otcův vliv šel ještě dál. Asi není náhoda, že Dominik Duka měl jako biskup velmi dobré vztahy s armádou. S jistou nadsázkou lze říct, že i na církev možná někdy nahlížel jako na sešikované vojsko. Na něco, co bude odvážně a nekompromisně hájit svá práva i svůj pohled na svět. Přesně to ostatně dělal i on sám. V poslední fázi života měl proti sobě početnou skupinu odpůrců, byl však přesvědčen, že co dělá, je správné. Je v pořádku. Měl v sobě odvahu bojovníka.
Čtěte také
Bojovníka?
Ano, to je podle mého vhodné pojmenování. Když sestra Dominika Bohušová popisovala jeho poslední chvíle, říkala, že měl zaťaté pěsti. A to je přece velmi vypovídající. Byl bojovníkem i ve chvíli, kdy odcházel. Současně k tomu ale dodám svůj další pohled – byl rovněž člověkem, který se vždy snažil používat argumenty. Jakmile jsme se bavili, nemuseli jsme spolu třeba souhlasit, vždycky se mi ale snažil podat širokou škálu argumentů. Vysvětloval, proč věci vidí zrovna tak a tak. Nicméně ano – také uměl bouchnout do stolu. A třeba i odejít z vysílání. I to se stalo. Říkal: „Mainstream se mnou nesouhlasí? To je mi jedno.“ Měl v sobě pocit, že když je něco pravdivé, nebude ustupovat. Hlavně v posledních letech zastával tento postoj velmi důsledně.
Dominik Duka v roce 2002 Zdroj: MAFRA, Profimedia.cz
Až to někdy vypadalo, že to dělá natruc. Jako když v Týnském chrámu sloužil zádušní mši za Charlieho Kirka.
Musíme brát v potaz, jak se v průběhu času měnil. Klíčový byl podle mého rok 2015, kdy v souvislosti s migrační krizí najednou zjistil, že se jeho starý svět hroutí. Stará Evropa, vlastně celý Západ, jak je znal a obdivoval, před jeho očima zničehonic mizela. Nenávratně se měnila. A v něm narůstal pocit, že tyhle staré hodnoty musí nějak zachovat.
Možná i proto tolik souzněl s Milošem Zemanem, ne? Ve vichřici nepochopitelných novinek pro něj mohl představovat kotvu „starého světa“.
To je nesmírně zajímavý pohled. Zeman se samozřejmě nikdy netajil tím, že je levicově orientovaný. Nakonec i v posledních volbách volil hnutí Stačilo!, jehož důležitou složkou byla komunistická strana. Duka se však se Zemanem skutečně shodoval především v tom, že přicházejícím novotám je potřeba se bránit. Snad právě díky tomu se z nich stali opravdoví přátelé.
Vždyť Duka dokonce loni udělal v Arcibiskupském paláci prezentaci Zemanovy nové knihy, což mu také mnozí vyčítali. Je tedy zřejmé, že jej se Zemanem v poslední fázi života pojilo přátelství. I intelektuálně si vyhovovali. Dominik Duka byl člověk s velkým intelektuálním rozhledem, směle jej označuji za jednoho z nejvzdělanějších českých polistopadových biskupů. To i na Zemana muselo dělat dojem. Takže ano – můžete mít pravdu. Není náhoda, že ačkoliv je Zeman po velkém operačním zákroku, stejně dal najevo, že na Dukův pohřeb určitě přijde.
Čtěte také
Neredukujme jeho odkaz na dobu, kdy mnohé popuzoval
O Dukových četných kontaktech s českými politiky se toho napovídalo hodně. Jaké ale byly jeho vztahy s důležitými postavami Vatikánu?
Asi nejvřelejší vztah měl k papeži Benediktu XVI. Konvenoval mu z hlediska intelektuálního i teologického rozhledu. Ale i díky tomu, jak byl Benedikt XVI. konzervativně orientován. I když měl Duka k papeži Františkovi velký respekt, nemusel s ním ve všem souhlasit. Také to v tomto duchu dával najevo. Velký problém měl například s tím, když se papež František snažil o určitou liberalizaci v otázkách vztahu církevního učení k manželství. Vyjadřoval i určité pochybnosti k synodální cestě, ke které se papež František hlásil. Volbu Lva XIV. Duka každopádně přivítal.
Dominik Duka během půlnoční mše v katedrále sv. Víta v Praze Zdroj: ČTK
Kdybyste měl vypíchnout jeden konkrétní důležitý čin Dominika Duky, který by to byl?
Asi právě obnovu řeholního života po roce 1990. Uvědomme si, že tuto činnost začal v okamžiku, kdy tu 40 let vůbec neexistovala. Řeholní život předpokládá působení v komunitě. A Duka mi často popisoval, že tohle bylo v českých polistopadových podmínkách velmi obtížné. Komunismus lidi naučil žít ve svých uzavřených, vnitřních světech. On se moc snažil tohle změnit. Moc se o této Dukově zásluze nemluví, mně to ale přijde velmi důležité.
Jeho odkaz se nezřídka redukuje na to, že udělal církevní restituce. Samozřejmě to bylo také důležité, byť s ním ne všichni souhlasili. Já bych ale stavěl hodně vysoko i tyhle jeho nedoceněné zásluhy. Povedlo se mu toho skutečně moc. Byl bych proto dost nerad, pokud by se jeho obraz redukoval na pár posledních let, kdy už řadu lidí vyloženě popuzoval. Za kardinálem a člověkem Dominikem Dukou je víc. Mnohem víc.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Studenti nesouhlasili s Ficem, ten je poslal válčit na Ukrajinu. Došlo i na cinkání klíči
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS. V médiích začal pracovat v roce 2000. Postupně prošel redakcemi Nedělních novin, Večerníku Praha, Zemských novin, MF Dnes a Deníku Sport. (Lukas.Hron@iprima.cz)
