Astronomové zpětně zjistili, že Hubbleův vesmírný dalekohled zachytil v kosmu děj, kterému se v médiích s nadsázkou říká „vesmírný kanibalismus“. Jedná se o proces, kdy bílý trpaslík – tedy vyhasínající a hroutící se hvězda – v kosmické agónii nasává okolní tělesa ve své vlastní atmosféře i z dalekého okolí.
Zřejmě nikdo na Zemi by se nechtěl dožít momentu, kdy vyhasne Slunce. V dalekém vesmíru ale existují mnohé vyhaslé hvězdy – takzvaní bílí trpaslíci – na kterých mohou vědci pozorovat, jak by takový proces vypadal.
Odborníci analyzovali data z Hubbleova vesmírného teleskopu a přišli na to, že atmosféra bílého trpaslíka G238-44, který je od nás vzdálený mnoho desítek světelných let, nasává okolní materiály a „požírá“ tělesa i ze vzdálených koutů galaxie.
Strach o Webbův teleskop. Jedno z jeho pozlacených zrcadel zasáhlo vesmírné smetí
Horké chvilky zažili pracovníci NASA, kteří zaznamenali kolizi moderního vesmírného teleskopu pojmenovaného po někdejším šéfovi americké vesmírné agentury Jamesi E. Webbovi. Jeden z pozlacených plátů, který slouží jako zrcadlo, dostal zásah mikrometeoroidem. Podle vědců však dalekohled funguje dál.
Život mimo Zemi?
Na bílého trpaslíka tak dopadají úlomky hornin dokonce i led. Právě led, respektive voda v jakémkoli skupenství, vždy u vědců rozbíhá debaty o možnosti mimozemského života. A jelikož G238-44 nasává i velmi vzdálená tělesa, vědci předpokládají, že se voda může nacházet i v odlehlých částech naší galaxie.
Vlivem aktivity vyhasínající hvězdy vědci zaznamenali v jejím okolí řadu prvků včetně dusíku, kyslíku, hořčíku, křemíku a železa. „Kanibalismus bílého trpaslíka dává vědcům jedinečnou příležitost vidět dekonstrukci planet a zjistit tak, z čeho jsou tvořené,“ komentuje úspěch NASA list Daily Mail.
Zatímco G238-44 už vesmír nikdy neprozáří, životnost našeho Slunce je podle vědců ještě zhruba pět miliard let.
