Pokud vlastníme psího mazlíčka, často máme pocit, že vnímá naše pocity. I vědci se domnívají, že psi jsou na člověka díky domestikaci tak navázáni, že mohou vnímat, co cítí. Proto se zaměřili na studii psího zívání. Možná vám to přijde nic neříkající, ale z nakažlivosti zívání se dá vyčíst mnohé.
Nakažlivost je pravděpodobně druhotná funkce zívání. Hraje psychosociální roli ve smečce či společnosti. Z psychologického hlediska je zívání projevem empatie, kdy se v mozku aktivují citová centra a upevňují se vazby mezi lidmi. Opakováním zívání se těm druhým lidé mentálně přizpůsobují a připojují se k převládajícímu psychickému stavu skupiny, v níž daný jedinec žije.
Vědci zjistili, že psi zívají v reakci na zívání svých pánů daleko častěji než cizích lidí. To podle vedoucí studie Teresy Romerové z Tokijské univerzity znamená, že „psi jsou citově propojeni s lidmi“.
Romero prováděla se svým týmem výzkum na 25 mazlíčcích, kdy sledovali zívání majitelů psů, cizích lidí i zívání předstírané. Aby vyloučili u psů zívání na základě stresu (což se může dít) sledovali jejich srdeční rytmus a díky tomu potvrdili, že psí zívání nemělo se stresem nic společného.
Zívání je častý projev únavy.
Výsledkem bylo, že psi reagovali velmi málo na falešná zívání od svých majitelů a cizích lidí, naopak reagovali často na to opravdové svých pánů. Nakažlivost se vyskytuje u lidí, šimpanzů, paviánů a teď, jak víme, i u psů.
V případě lidí bylo vědci v jiné studii zjištěno, že reagujeme spíš na zívání lidí, na kterých nám záleží. Nakažlivé zívání je formou empatie s lidmi, kteří zažívají pocit, což – v případě zívání – obvykle znamená stres, úzkost, nudu nebo únavu. Pro National Geographic poznamenala Elisabetta Palagi z Institutu kognitivních věd a technologií v Římě, že je to poprvé, kdy bylo zaznamenáno nakažlivé zívání mezi různými druhy. Je tedy potvrzeno, že psi jsou vůči lidem empatičtí, což je podle vědců způsobeno dlouholetou domestikací. Možná jsou psi často empatičtější k lidem než někteří lidé vůči psům.