Na čtvrtek 5. června připadá světový den životního prostředí. Češi jsou národ plný milovníků přírody – zahrádkářů i turistů, v evropském srovnání ale platí za jedny z největších pochybovačů o klimatické změně. Podle Jany Stachové, socioložky z Akademie věd, která se zaměřuje na témata životního prostředí a klimatu, se postoje Čechů přece jen za poslední dekádu zlepšily. Paradoxně i díky projevům klimatické změny, které mohou lidé pozorovat přímo v krajině: vlnám sucha a veder nebo pozdním jarním mrazíkům.
Češi jsou národ milovníků přírody, vášnivých chalupářů, zahrádkářů i houbařů. Mají také jednu z nejdelších tradic turistiky a chození do přírody obecně. Na druhé straně ale patří v celoevropském srovnání k poměrně silným skeptikům, pokud jde o klimatickou politiku. Z čeho tohle dvojí vnímání vychází?
Životní prostředí, krajina nebo příroda jsou všeobecně snáze uchopitelné a srozumitelné. Lidé se s problémy životního prostředí setkávají v každodenním životě – ať už jde o znečištěnou vodu, odpadky v lese, erozi nebo usychající lesy. To jsou věci, kterým každý běžně porozumí, a pokud se o nich mluví ve veřejném prostoru, lidé obvykle nemají problém pochopit jejich podstatu.
ČTĚTE TAKÉ: Kroupy a spousty blesků: Hrozivé bouřky se hnaly Českem. Platil nejvyšší stupeň nebezpečí
Oproti tomu změna klimatu a ochrana klimatu působí pro většinu lidí jako něco vzdáleného, abstraktního a těžko uchopitelného. Často je vnímána jako problém, který se týká někoho jiného nebo leží někde v budoucnosti. Lidé mají pocit, že ho svým jednáním stejně neovlivní. A čím vzdálenější a méně konkrétní ten problém je, tím složitěji se o něm mluví, vysvětluje a tím hůř se obhajují opatření, která mají vést k jeho řešení.
Většina lidí v české společnosti už přijímá, že klimatická změna probíhá a že hlavní příčinou je lidská činnost.
V sociálních vědách můžeme uvažovat o klimatické změně jako o takzvaném hyperobjektu – tedy jevu, který svou složitostí a rozsahem přesahuje běžné lidské vnímání. Lze ho pozorovat jen skrze lokální projevy. Proto klimatická rizika zůstávají pro část veřejnosti neviditelná. A i tam, kde se nějaké projevy v krajině objevují, nebývají s klimatickou změnou automaticky spojovány.
Dopady klimatické změny se ale bezprostředně týkají i Česka, jak to v posledních letech pravidelně vídáme – extrémní sucha, rok co rok lámané teplotní rekordy… Jak výrazně se to propisuje do postojů Čechů? Mění ve vztahu k ochraně klimatu Češi své postoje?
V našem posledním výzkumu jsme zjistili, že přibližně polovina respondentů nevidí ve svém okolí žádné konkrétní projevy změny klimatu. A to i přesto, že většina lidí v české společnosti už přijímá, že klimatická změna probíhá a že hlavní příčinou je lidská činnost.
Vidíme tedy, jak náročný a neuchopitelný ten pojem ve veřejné debatě je. Vědomí klimatické změny se šíří spíše skrze jednotlivé, konkrétní jevy, které ale lidé často s klimatem nespojují.
What do Europeans think about climate change? 🇪🇺🤔
— EU Climate Action (@EUClimateAction) July 20, 2023
Over 𝟮𝟲,𝟬𝟬𝟬 EU citizens were asked about their views on climate change and what we should do to tackle it, and the results are now out! 📊
Read about them in our latest #EurobarometerEU survey ⤵️ https://t.co/JaA6q8Q8X2
Jak jste předtím zmínila, Češi podle výzkumů projevují silný emoční vztah ke krajině – oceňují její estetické, kulturní a národní hodnoty a zároveň vykazují i poměrně vysokou míru přesvědčení, že příroda má svou hodnotu sama o sobě, bez ohledu na to, jestli z ní člověk má nějaký přímý užitek. Jenže v konkrétním jednání se tyto postoje příliš neodrážejí.
A právě v tom se ukazuje určitý paradox: lidé sice deklarují silný vztah ke krajině, ale když má dojít na změny chování, které by mohly zlepšit stav přírody či životního prostředí – třeba i za cenu určitého omezení vlastního komfortu nebo životní úrovně – ochota k tomu už často chybí.
V minulosti byli lidé do určité míry ovlivněni klimaskeptickými postoji některých veřejně činných osobností, například Václava Klause nebo Miloše Zemana.
Říkáte, že polovina Čechů projevy změny klimatu nepozoruje. Co ti zbylí? Například média o nečekaných brzkých mrazech, které v posledních letech trápí zemědělce, pravidelně informují. Mění postoj Čechů ke klimatické změně?
Veřejné mínění v České republice se za poslední dekádu – nebo možná i za delší období – poměrně výrazně proměnilo. Ještě kolem roku 2015 tvořili lidé, kteří uznávali existenci klimatické změny, zhruba polovinu populace. Dnes už více než 90 procent Čechů uznává, že klimatická změna skutečně probíhá. A většina z nich je navíc přesvědčena, že za ni nese odpovědnost lidská činnost, alespoň částečně.
Stále existuje významná skupina lidí, kteří mají za to, že vliv člověka na klimatickou změnu je pouze omezený, a že podstatnou roli hrají také přírodní procesy. Ale díky veřejné debatě se vnímání tohoto tématu mezi lidmi celkově posunulo.
📌 Máme tady pro vás několik aktualit z našeho výzkumu ČESKÉ KLIMA 2024.
— Institut 2050 (@2050Institut) October 24, 2024
💬 Průběžně rozšiřujeme výzkumný report a nyní jsme doplnili stránky, které shrnují to nejdůležitější z aktuálního výzkumu. Stáhnout si ho můžete zde:https://t.co/dxABjnOF5E
1/3 pic.twitter.com/8CZ4Kb1NYY
V minulosti byli lidé do určité míry ovlivněni klimaskeptickými postoji některých veřejně činných osobností, například Václava Klause nebo Miloše Zemana, kteří zpochybňovali vědeckou shodu na existenci i příčinách klimatické změny.
To, že by lidé například popírali samotnou existenci klimatické změny, se dnes vyskytuje spíše okrajově. Mnohem častější jsou pochybnosti o tom, zda s klimatickou změnou lze vůbec něco dělat, ať už na individuální, nebo systémové úrovni.
Ve srovnání s jinými evropskými národy jsou Češi skeptičtější, pokud jde o víru, že klimatickou změnu lze efektivně řešit prostřednictvím politických nebo společenských opatření. Nejde přitom jen o adaptaci na změny klimatu, ale i o zmírnění jejich dopadů, například snižováním emisí skleníkových plynů.
Češi jsou skeptičtí vůči klimatické změně i EU
Pokud se podíváme na průzkumy porovnávající země EU, pak mezi země skeptické k řešení klimatické změny patří spolu s Českem zpravidla další státy bývalého východního bloku. Proč to tak je?
Řekla bych ale, že česká společnost je obecně poměrně skeptická, a to nejen vůči tématu klimatické změny, ale i vůči jiným celospolečenským snahám, včetně těch, které přicházejí z Evropské unie. Takovou nedůvěru lze vysvětlit i historickým kontextem a určitou opatrností vůči autoritám, která u nás přetrvává z postkomunistické minulosti.
Skeptický postoj může souviset také s tím, jakým způsobem lidé vnímají vztah ke krajině. Lidé vnímají význam péče o krajinu hlavně skrze její přínos pro ně samotné, aby ji například mohli využívat i v budoucnu. Například zástupci lokálních spolků, které se starají o konkrétní oblasti a krajinu, často jednají z ryze praktických důvodů – chtějí uchovat prostředí pro budoucí generace. I ti ale někdy vyjadřují určitou rezignaci vůči snahám o systémovou ochranu klimatu.
Když se veřejnosti položí obecná otázka na důvěru ve vědu, většina lidí odpovídá kladně – vědcům a vědeckým institucím důvěřují.
Klimatická politika, ať už se bavíme na národní nebo evropské úrovni, má stále řadu neznámých. Zejména pokud jde o dopady na životy lidí, co si budou moci dovolit nebo zda nepřijdou o práci. Souvisí podle Vás s nedůvěrou i velká míra nejistoty?
To, že je klimatická změna extrémně komplexní proces, je nepopiratelné. Zároveň čelíme překotnému technologickému i společenskému vývoji a zásadním geopolitickým změnám, což všechno dále zvyšuje celkovou nejistotu ve společnosti. Lidé se proto přirozeně zaměřují spíše na ochranu svých životních jistot než na nějaký abstraktní, vzdálený boj, kterému často nerozumí – zvlášť pokud zatím sami nepociťují konkrétní dopady klimatické změny.
⚡Vyšel nový Eurobarometer (velmi obsáhlý, základní report má tentokrát 296 stran). Zajímavých výsledků ukazujících názory české veřejnosti je tam tentokrát hned několik.
— Jan Krajhanzl (@JanKrajhanzl) February 6, 2025
☢️Začněme postojem k jádru a obnovitelným zdrojům, grafy přikládám. Potvrzuje se to, co už tolikrát: Češi a… pic.twitter.com/IJeUnweCiy
Taková skepse má důsledky. Zpochybňuje základy vědeckého poznání o klimatu i účinnost možných řešení. Vzniká tak prostor pro různé politické a společenské síly, které přicházejí s jednoduchými, často populistickými řešeními. Ty obvykle apelují na tradiční hodnoty, takzvaný „selský rozum“ a na představu, že „bychom měli věci dělat tak, jak jsme zvyklí“ – bez nutnosti měnit způsob života či přistupovat na složitá opatření na globální úrovni. Důraz je pak kladen hlavně na udržení vlastní životní úrovně.
Je zajímavé, že když se veřejnosti položí obecná otázka na důvěru ve vědu, většina lidí odpovídá kladně – vědcům a vědeckým institucím důvěřují. Nicméně konkrétní politické iniciativy, jako je například Green Deal, už tolik důvěry nevzbuzují. Důvěra v to, že Green Deal povede ke zlepšení globální situace, je spíše nízká – a v poslední době ještě klesá.
Navíc se ukazuje, že povědomí o tom, co Green Deal vlastně obsahuje, je velmi nízké. Podle průzkumu Institutu 2050 ví jenom asi pětina lidí, co přesně tato iniciativa zahrnuje.
V čem tedy podle Vás udělali politici největší chybu, pokud jde o komunikaci klimatické politiky? A jak by ji podle Vás mohli pojmout lépe?
Česká politická reprezentace – ať už vědomě, nebo nevědomě – do značné míry na toto téma rezignovala. A zejména na vysvětlování, co vlastně obsahuje Zelená dohoda pro Evropu a jaké z ní mohou plynout pro naši společnost výhody. Nejsem expert na strategickou komunikaci, ale myslím, že klíčem může být schopnost přiblížit lidem konkrétní dopady klimatických opatření v jejich bezprostředním okolí: například v krajině, ve které žijí, nebo v turistických oblastech, kam jezdí.
Mnohé problémy, které dnes v krajině pozorujeme – jako jsou povodně nebo jarní mrazy – nejsou vždy veřejně spojovány s klimatickou změnou.
Mnohé problémy, které dnes v krajině pozorujeme – jako jsou povodně nebo jarní mrazy – nejsou vždy veřejně spojovány s klimatickou změnou. Přitom třeba právě rozpad polárního víru, který může být důsledkem změn klimatu, vede k častějším průnikům studeného arktického vzduchu do střední Evropy právě na jaře. To je konkrétní jev, který by mohl lidem pomoci lépe pochopit, že klimatická změna není jen abstraktní globální problém, ale že má reálné dopady i na jejich každodenní život.
Zdá se, že pro veřejnost jsou mnohem přijatelnější adaptační opatření – třeba v krajině, kde lidé rozumějí potřebě bojovat proti erozi nebo zlepšovat schopnost krajiny zadržovat vodu. Tam panuje relativní shoda. Naproti tomu mitigační opatření, která mají za cíl snížení emisí (a snižování vlivu člověka na klimatickou změnu), společnost více rozdělují. I to přispívá k rozdílnému vnímání klimatické politiky a její přijatelnosti.
Je to ale velmi obtížné. Opatření na snižování dopadů klimatických změn přinášejí výsledky až v dlouhodobém horizontu. Člověk zpravidla nemá možnost za svého života bezprostředně pozorovat jejich efekt v podobě změn klimatu – a to samozřejmě ztěžuje jejich přijetí i pochopení.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Extrémní bouřky v Česku: Bez proudu jsou desetitisíce domácností, výstraha platí i pro čtvrtek
