Obrana, nebo Green Deal? Evropské státy jsou v situaci, kdy mají akutnější priority – například bezpečnost. To ale nutně neznamená, že musí být obětována opatření v oblasti klimatu. „Existuje mnoho způsobů, jak tyto priority mohou jít ruku v ruce,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Diana Ürge-Vorsatz, maďarská vědkyně a místopředsedkyně Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) při OSN.
Kromě ostatního za sebou máte také práci pro Evropskou komisi na politice v oblasti klimatu. Jak se vám nyní sleduje, že Komise od klimatické politiky lehce ustupuje?
No, nenazývala bych to nutně velkým krokem zpět. Myslím, že je to spíš chvíle k zamyšlení.
ČTĚTE TAKÉ: Tragický požár u českých hranic: Zemřelo pět lidí, v Pszówě se zplodinami otrávil i strážník
A není to přinejmenším z rétorického hlediska výrazný obrat?
Především to není Komise sama o sobě – jsou to skutečně voliči v celé EU, kteří dali najevo, že bychom se možná měli zastavit a přehodnotit, jak věci děláme. Komise na tento vzkaz občanů EU jednoduše reaguje.
Za druhé si myslím, že je to dobrý okamžik k zamyšlení. Po celém světě jsme svědky toho, že voliči zpochybňují spoustu věcí. A je důležité se ptát sami sebe: děláme věci správně? Existují účinnější a efektivnější způsoby, jak postupovat vpřed? Tento druh sebereflexe byl vždy součástí fungování vědy a pokroku. Děláme kroky vpřed, testujeme, učíme se a pak se přizpůsobujeme a zlepšujeme.
To zní, jako byste souhlasila se současným upřednostňováním obranné politiky na úkor politiky ochrany klimatu.
Jsme v situaci, kdy má EU bezprostřednější priority – například bezpečnost, ale to nutně neznamená, že musí být obětována opatření v oblasti klimatu. Existuje mnoho způsobů, jak tyto priority mohou jít ruku v ruce.
Vezměme si například program modernizace budov. Zvýšení energetické účinnosti evropských domů a podniků (např. zateplení) – nebo dokonce jejich energetické účinnosti, což znamená, že vyrábějí více energie, než spotřebují – by výrazně snížilo naši závislost na dovozu zemního plynu. Snížily by se také účty za energii pro domácnosti, což by pomohlo řešit inflaci.
Jsme v situaci, kdy má EU bezprostřednější priority – například bezpečnost, ale to nutně neznamená, že musí být obětována opatření v oblasti klimatu.
Doba kamenná taky neskončila kvůli nedostatku kamení
Ve veřejném prostoru se namísto toho často staví klimatická politika a bezpečnost či konkurenceschopnost do protikladu – a vzniká dojem, že neexistuje žádná střední cesta.
Přesně tak. Myslím, že je zásadní uvažovat o konkurenceschopnosti, protože každá ekonomika chce a každý volič chce, aby jeho ekonomika byla konkurenceschopná. Důležité však je, abychom se na konkurenceschopnost dívali komplexně – protože ano, je možné, že se nám nepodaří udržet konkurenceschopnost v každém jednotlivém tradičním odvětví. Na druhou stranu sama víte, že doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamenů.
Čína si již před dvaceti lety uvědomila, že elektromobilita přichází. V době, kdy byly elektromobily neuvěřitelně drahé a sotva životaschopné.
Průmyslová odvětví, která nám ve 20. století fantasticky posloužila k tomu, abychom se dostali tam, kde jsme teď, možná ve 21. století už nebudou tak důležitá. To spíše ta digitálně založená, zaměřená na umělou inteligenci, zaměřená na služby a další. Na konkurenceschopnost je třeba se dívat v tomto smyslu, jak může celá naše ekonomika konkurovat, která jsou ta nová odvětví ekonomiky a průmyslová odvětví, co Evropu opět umístit zpět na mapu světa – spíše než trvat na „starších“ a „tradičních“ odvětvích.
A je to reálné vzhledem k rostoucímu protekcionismu, který dnes ve světě vidíme? Vzdát se těch tradičních odvětví a přejít čistě na digitální ekonomiku? Samozřejmě jsme svědky toho, že Amerika do nových technologií dříve investovala a vyplácí se jí to. Ale může si to Evropa dovolit dnes, kdy sledujeme zavádění cel ze strany USA, vystupování Číny a tak dále?
Netvrdím, že by se některá odvětví měla zavřít hned teď. Ale ano, časem bude možná nutné, aby některá z nich hrála v naší ekonomice menší roli. Jednoduše proto, že už je tolik nepotřebujeme. Na USA samozřejmě záleží, ale pokud to s konkurenceschopností zaměřenou na budoucnost myslíme opravdu vážně, měli bychom sledovat, co dělá Čína – a do jisté míry i Indie.
Čína si již před dvaceti lety uvědomila, že elektromobilita přichází. V době, kdy byly elektromobily neuvěřitelně drahé a sotva životaschopné, provedla obrovské investice. Nyní ovládá většinu dodavatelských řetězců v oblasti elektromobility – a dokonce i v mnoha dalších odvětvích elektroniky – protože prozíravě a včas jednala.
V Evropě jsme se mezitím věnovali lpění na minulosti a dělali vše pro to, abychom ochránili tradiční průmysl, místo abychom vyčlenili prostor pro odvětví budoucnosti. Zářným příkladem je skladování energie: Čína se nyní podílí na skoro polovině světových vědeckých publikací v této oblasti a zažívá v budování úložných kapacit rychlý růst. Pokud to s dlouhodobou energetickou bezpečností myslíme vážně, je skladování energie nezbytné – zejména vzhledem ke zranitelnosti stárnoucí evropské infrastruktury.
Nepovedlo se nám vysvětlit klimatickou politiku
Narodila jste se v Berlíně, ale velkou část života jste strávila v Maďarsku. Jak jako člověk, který má zkušenosti ze střední a východní Evropy, rozumíte tomu výraznému odporu vůči klimatické politice?
Možná jde jen o to, že environmentální politika je často vnímana jako něco, co omezuje ekonomický rozvoj. A to částečně proto, že jsme to dostatečně dobře nekomunikovali. Nezvládli jsme občanům vysvětlit, že pokud se tyto politiky zavedou správně, mohou ve skutečnosti posílit náš průmysl, udělat naše hospodářství konkurenceschopnějším a odolnějším. Na opatření v oblasti klimatu a životního prostředí se stále pohlíží spíše jako na zátěž – jako na náklady nebo něco, co nás brzdí – místo jako na příležitost. Nedokázali jsme ukázat, jak tyto snahy mohou skutečně umožnit lepší život.
Nezvládli jsme občanům vysvětlit, že pokud se tyto politiky zavedou správně, mohou ve skutečnosti posílit náš průmysl, udělat naše hospodářství konkurenceschopnějším a odolnějším.
Málokdy například mluvíme o tom, že nejpříjemnější města k životu na světě jsou zároveň nejudržitelnější. A to je důvod, proč se v nich tak dobře žije: protože se v nich dá chodit pěšky, jezdí se v nich na kole, mají vynikající veřejnou dopravu a jsou plné zeleně. Tato souvislost mezi lepší kvalitou života a hospodářským rozvojem, který je šetrný ke klimatu, nebyla dosud dostatečně jasně a přesvědčivě vysvětlena.
V červenci 2024 jste byla zvolena místopředsedkyní Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Co to obnáší?
Snažíme se vyhodnocovat vědecké poznatky o změně klimatu a převádět je do „použitelné podoby“ pro rozhodovací orgány. Jde ale také o to, abychom tyto informace zpřístupnili veřejnosti a ukázali, jak můžeme řešit změnu klimatu a zároveň zlepšit život lidí – spravedlivým a rovnocenným způsobem. Jako místopředsedkyně Mezivládního panelu pro změnu klimatu pracuji na stavění mostů mezi vědeckou komunitou, vládami a veřejností, abych zajistila, že jejich rozhodnutí budou založena na těch nejlepších dostupných vědeckých poznatcích.
IPCC vypracovává souhrnnou zprávu o stavu klimatu, nyní je v přípravě celkem sedmá. Co od ní můžeme čekat?
Naše další zpráva se očekává přibližně za tři roky a já doufám, že bude velmi relevantní pro svět, ve kterém žijeme, a poskytne návod, jak v tomto měnícím se kontextu jednat v oblasti změny klimatu. To zahrnuje budování větší odolnosti, přizpůsobování se rostoucím rizikům spolu se snižováním emisí a snahou o dosažení nulové nebo klimaticky neutrální ekonomiky.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Šedesátiletí politici předstírají, že jim je 20. Babiš už důchodce vytěžil, říká Sochor
