Velikán česko-slovenského MMA. Toto označení je v případě Attily Végha jednoznačně na místě. V roce 2019 fascinoval obě země, když jako vůbec první bojovník – a zatím jediný – dokázal knockoutovat Karlose Vémolu. S ním půjde možná již letos do odvety. Výzvy ostatních už ale bude vždy odmítat. I třeba proto, že priority už vidí jinde. „Člověk chce trávit víc času s rodinou. Neumím si představit, že bych teď odjel na měsíc někam na přípravný kemp. To by mi utrhlo srdce,“ říká dvojnásobný otec pro CNN Prima NEWS.
Za svou kariéru nastoupil ve více než čtyřiceti zápasech, 33 vyhrál. Stal se šampionem americké organizace Bellator a později zápasil také o titul KSW. Teď už ale Attila Végh bere svou kariéru vlastně za uzavřenou. A rekordů chce dosahovat leda v rybaření.
Občas teď dáváte na sociální sítě video z tréninků. Jedná už se o přípravu na odvetu s Karlosem Vémolou?
Trénuji už od ledna, měl už jsem přece jen boxerský zápas (13. května, výhra na body nad Ericem Spicelym, pozn. red.). A mám to vždy rozdělené na dvě fáze, abych připravil tělo na samotnou přípravu. Abych se nezranil a byl v kondici na tu tvrdou dřinu, která mě čeká. Takže hlavní příprava mi začíná asi od září, do té doby dám do kupy tělo.
ČTĚTE TAKÉ: Brutální Oktagon. Krvavá bitva i McGregorovo zranění, Vémola zhodnotil nového rivala
Co říkáte zpětně na výzvu od Patrika Kincla, kterou k vám směroval hned po vítězství nad Karlosem Vémolou 20. května? Reagoval jste v daném okamžiku rozpačitě.
Patrik to řekl v nějakých emocích, a proto jsem šel hned do klece, že nevím, co ode mě chce. Abychom zápasili v sedmdesát sedmičce, nebo osmdesát čtyřce? (váhové kategorie, pozn. red.) Hned po zápase jsem řekl, že nevyhledávám žádné výzvy. Už předem jsem prohlásil, že jestli budu mít MMA souboj, tak jedině s Karlosem. Toho se držím. A tím, že nevyhledávám žádné výzvy, tak je mi Patrik k ničemu. Ale pro něj jsem samozřejmě vzácný, protože jít s Attilou Véghem je, jako by chtěl jít někdo s Karlosem. Daný zápasník z toho totiž něco získá. Ale z mé strany – co já získám, kdybych s ním vzal souboj? Jsem na konci kariéry, on má ještě nějaký čas, aby něco dokázal. On by měl teď řešit adekvátní zápasy. Například Robert Bryczek se v tomto směru velmi dobře vyjádřil. Myslím, že právě on by byl vhodným soupeřem. Ten teď bude zápasit s Pirátem (Samuel Krištofič), v tomto souboji jsou vhodní soupeři pro Patrika. Sebe už vnímám jako veterána v našem sportu a Karlose vnímám jako sobě rovného.
Chápu.
Nejde vůbec o to, že bych měl strach, nebo něco takového. Kdo dělá tento sport, strach nemá. Ale říkám, že to nevyhledávám.
Tím pádem je rozhodnuto, že vám zápas s Kinclem nedává smysl ani někdy v budoucnu, třeba po odvetě s Vémolou?
Nedává, vůbec. Mám podepsaný zápas s Karlosem. Říkám, čeho jsem dosáhl, to mi stačí. Boxerské zápasy dělám proto, abych měl nějakou motivaci trénovat a někde se trochu ukázat. I tam nastupuji s adekvátními soupeři, nehraju si na to, že jsem bůhvíjaký boxer. Nastupuju proto s MMA zápasníky a podobně. To je opravdu jen pro můj dobrý pocit, že mám nějaký cíl, dám se do formy. Nevím, do kdy mi to bude takhle fungovat, ale potřebuju zkrátka pro trénink nějakou motivaci, abych netrénoval jen tak do prázdna. A boxerské souboje mi k tomu plně vyhovují. Do klece půjdu ještě jednou a dám do toho, co v roce 2019. Vím, co na mě čeká, velmi drsná cesta. A udělám vše proto, aby to byl zápas jako předtím.
Můžete prozradit, jak jste sám Vémolovu prohru vnímal, jak na vás zapůsobila? Sice je to váš rival, ale mám pocit, že se i dost respektujete. Jak jste jeho zápas tedy celkově prožíval?
Extrémně jsem mu fandil, což jsem říkal mnohokrát. Opravdu jsem jeho veliký fanoušek, byl jsem totiž dlouho jediný, kdo ho tady porazil. Když vyhrával on, vyhrával jsem s ním. Stejně tak jsem mu držel palce i teď. Nicméně po jejich souboji vyšlo mnoho článků o bodování, nebodování, kdo měl a neměl vyhrát… Hned po zápase jsem se vyjádřil, že vyhrál Patrik. Ale Ondra Novotný (promotér Oktagonu, pozn. red.) se velmi dobře vyjádřil, když řekl, že Karlos zápas prohrál, i když celou dobu tlačil, a Patrik obhájil titul obranou. Ale nikdo nemůže říct ani na jednoho nic špatného, protože oba v souboji vynaložili takovou energii, že si to umí představit málokdo. Dvacet pět minut v takovém tlaku! Nebylo to divácky atraktivní, ale zápasník si dokáže představit, jakou sílu do toho museli oba dát. To není o tom, že by Patrik jen stál a pracoval. Tohle ustát je velice náročné. A ustál to. No a Karlos byl jako tank. Šel pořád dopředu, což je jeho nejsilnější zbraň, a nedokázal s ním nic udělat. Takže bych ohodnotil Patrikovu obranu stejně jako Karlosův tlak. Ale plus pro Patrika je, že udělal damage (poškození soupeře, pozn. red.). Viděli jsme po zápase, že Patrik neměl ani škrábanec, zatímco Karlos byl rozbitý. Takže byl souboj reálně dobře rozhodnutý. Čím by měl Karlos vyhrát? Že Patrika párkrát hodil na zem a on se hned zvedl?
Rozumím.
Kdyby ho udržel alespoň minutu dvě, to se však ani jednou nestalo. I přesto, že vyvíjel velký tlak. Karlos neměl reálně s čím ten duel vyhrát.
Můžete přiblížit, jak Vémolu vlastně vnímáte třeba po lidské stránce?
Beru ho tak, že je to člověk, který udělal velmi mnoho pro MMA. Myslím, že jsme oba v tom udělali v rámci Česko-Slovenska hodně. Karlos je člověk, který musí do soupeřů rýpat, kdyby to nedělal, nebyl by tam, kde je. On není tolik atraktivním zápasníkem stylem boje, nemá brutální MMA. Proto je jeho silná stránka trash talk (slovní přestřelky, pozn. red.) a zem, tedy strh soupeře a udržení ho na zemi. Mimochodem, když mu tato taktika ve třetím kole s Patrikem nevycházela, měl ji změnit, ale to Karlos neumí. Zná jen to jedno a nic jiného. Nehrozí, že začne boxovat nebo kopat. Je to jednostranný zápasník, což jsem říkal vždy. Každopádně v běžném životě je to normální chlápek, s nímž se pozdravím, podám mu ruku, pokecáme a tak. Jsem opravdu nekonfliktní typ a neznám svých nepřátel. Možná nějaké mám, ale nevím o tom. Když je ale nějaký zápas, dokážu se proměnit tak, že soupeře budu nesnášet, abych se namotivoval k výhře.
Co říkáte na reakce lidí po zápase Kincl vs. Vémola?
Lidi jen vnímají, co bojovníci mají, co získají, ale nevnímají, co proto dělají. Když přišel Karlos do Čech, tak ho nenáviděli, protože měl silné řeči. Nicméně porážel každého. Začali ho tedy vnímat a věřit mu. Potom měl se mnou zápas, porazil jsem ho, a on začal schytávat hejty. Potom měl sedm výher a zase byl největší král, že všechny pozabíjí. Teď ho porazil Patrik, a zase je největší ubožák. Lidská mentalita. Viděl jsem pak spoustu fotek a obrázků, kdy si z něj dělali po prohře srandu. A to je strašné. Lidi si myslí, že si z bojovníků můžou dělat normálně srandu, ale nevnímají, co ten člověk dělá pro ně. Děláme to totiž pro ně, nejen pro sebe. Aby fanoušci měli na co koukat a jíst u toho chipsy. Aby u toho mohli pít pivo, zatímco my se tam pereme do krve. Což vlastně milujeme, žijeme tím, ale děláme to i pro lidi. Neděláme to jen pro sebe. Děláme to i pro ty kolem klece. Proto by fanoušci měli být uvědomělejší a sportovce trochu podporovat, i když se mu zrovna nedaří. Raději nic neříkat, když dotyčného nemají rádi, ale neurážet. Urážení nesnáším. Když někdo někoho haní, i když ho nezná. Ale tváří v tvář se na něj usmívají a chtějí se s ním fotit, zákeřně. Sám jsem to zažil, proto mám v tomhle jasný názor.
Všechno je minulost. Ve své době jsem byl dobrý, ale teď už půjdu zápasit jen se sobě rovným soupeřem, který má tolik let, co já.
Myslíte to, co následovalo po vaší prohře s Američanem Virgilem Zwickerem před duelem s Vémolou?
Zažil jsem to víckrát. Proto se k lidem chovám, jak se chovám, protože vím, jací jsou. Když jdete nahoru, jste největší král, všichni s vámi chtějí být kamarádi, ale když se vám nedaří, odhodí vás jako hadr. A přesně tak odhodili teď Karlose, jak hadr, jako nic. Že prý je starý, lvi dožrali a podobné hovadiny. Ale musím se ho v tomhle trochu zastat, protože jsme sportovci a kolegové, všichni my MMA bojovníci. Co je v kleci, to je v kleci. Tam se pobijeme a vyhraje ten lepší. Ale po lidské stránce se ho musím zastat, protože lidé jsou opravdu zákeřní. Kdyby každý z nich došel na jeden trénink, věděl by, že to není tak, jak vykládá.
Co říkáte na Vémolova slova o tom, že po souboji s vámi ukončí kariéru?
Nedivím se mu. Říkal jsem, že je blázen (pousměje se). Reálně to cítím tak, že jsem dokázal, co jsem chtěl. A člověk musí vyhodnotit, že to není sport, který by se dal dělat do konce života. Je to sport, v němž si člověk musí jednou říct stop a předat štafetu mladým. Ti ať se perou a ničí. Když jsem byl mladý, díval jsem se na svět úplně jinak. Nebyla doba, kdy bych si mohl vybírat, kam půjdu, s kým budu zápasit… Šel jsem bojovat, protože jsem to miloval a měl jsem to jako prioritu. Ale jak jsem starší, mám rodinu, dvě zdravé děti, tak je priorita úplně někde jinde. Karlos měl už taky různá zranění a pořád vlastně riskuje život shazováním váhy a dalšími věcmi. Proto se jeho myšlenkám na konec nedivím. Ale asi musel teď takhle dostat, aby si uvědomil, kdy má přijít stop. Člověk může zápasit až do padesátky, ale bude pak jen takový panáček, na kterém si ostatní budou dělat jméno. Když si to člověk včas uvědomí, správně to vyhodnotí, dopadne dobře.
A když ne?
Tak dopadne třeba jako Antonio „Bigfoot“ Silva, který byl legendou, pak si neřekl včas stop a začínali ho vypínat. Nejde soutěžit s mladými namotivovanými býky, jako jsme byli my zamlada. Jiná generace, jiné tréninkové metody. Ani já se nesrovnávám s nějakým mladým nabouchaným týpkem, co by chtěl být nej šampion. Všechno je minulost. Ve své době jsem byl dobrý, ale teď už půjdu zápasit jen se sobě rovným soupeřem, který má tolik let, co já. Ale nešel bych už s nějakým mladým nabouchaným býkem. Co bych z toho měl? Nepotřebuju, abych někomu sehrál panáčka a dělal si na mně jméno. Ať si tu cestu vybuduje sám, tak, jako jsem si ji vybudoval já nebo Karlos.
Vémola také v žertu zmínil, že jediné, kvůli čemu by se pak mohl k zápasení vrátit, by byl třeba třetí duel s vámi na fotbalovém hřišti. Byl byste pro?
Tak dopředu se nedívám. Vůbec. Jako prioritu mám nadcházející zápas, odvetu. Abych dokázal sobě i vlastně jemu, že jsem lepší zápasník než on. A to bude můj cíl. Jestli bude trilogie, nebo ne, to uvidíme. Velké stadiony mě samozřejmě strašně lákají, to ano. Tak můžeme dát s Karlosem i deset zápasů (směje se). Ale beru to pořád tak, že jdu s někým, kdo je na tom stejně jako já. Pro nás by to určitě byla motivace a není to vyloučené. Každopádně bych už opravdu nešel do MMA zápasu s nikým jiným, než je Karlos. Myslím v MMA, ne v boxu. Karlos ale nastoupí teď na Štvanici, pak někdy na podzim, nevím tedy jistě, jestli je on tím, kdo bez toho sportu dokáže žít. Ale znám sám sebe a vím, jaký jsem.
Když zmiňujete, jak se člověku časem mění priority, jak si užíváte otcovství?
Ohromně, protože mi něco nového vešlo do života. Mám dvě milované děti. S ohledem na to bude moje příprava do odvety s Karlosem složitější. Když jsme měli první zápas, děti jsem ještě neměl. Proto to tehdy bylo trochu jednodušší. Šel jsem na trénink, kdy jsem chtěl, a šel jsem spát, kdy jsem chtěl. Teď už mám ale nějaké povinnosti. A je to o něčem jiném.
Změnila vás nějak role otce?
Myslím, že když se člověku narodí dítě, tak se nezmění. Kdyby se změnil, nebylo by něco v pořádku. Ale změní se priority. Člověk chce trávit víc času s rodinou. Neumím si představit, že bych teď odjel na měsíc někam na přípravný kemp. To by mi utrhlo srdce. V tom je to jiné, že jsem víc zavázaný, než kdybych byl jen s manželkou, protože ta mě vždy podporovala a vše akceptovala. Sám se necítím na to, že bych je tu měsíc nechal. Beru to tak, že jsem zodpovědný otec, je to naše rodina a potřebuje nás oba, abychom dětem dali co nejvíc. U mě to není tak, že bych si myslel, že je žena od toho, aby se starala doma o děti, a muž od toho, aby vydělával peníze a byl kdekoliv. Tak to vůbec nemám. U nás musíme být oba rovnocenně s dětmi. To pro mě znamená silnou rodinu.
Závěrem zmíním, že jsme před časem na CNN Prima NEWS psali o rekordním úlovku sumce…
... měl 285 centimetrů. A chytili ho den po mně v Itálii.
A to jsem chtěl právě říct, že jste nedávno také ulovil velkého sumce. Jak vás baví „zápasení“ s rybami?
To byl velký zážitek. Mám v Čechách kamaráda, Martina Mráze, má dokonce jezero Sumčák. Pořádá i rybaření ve Francii a zavolal mi, abych dorazil, že si zalovíme. Pro mě je rybaření největší relax, naprosté vypnutí hlavy. Jen sedím a čekám, jestli připluje, nebo ne. A podařilo se mi chytit 255 centimetrů dlouhého sumce, což je obrovská ryba, jakou jsem do té doby naživo neviděl. Byl to s ním velký boj a Martinovi moc děkuju, že mi umožnil tohle zažít, chytit takovou rybu, přitom rekord byl jen o třicet centimetrů větší. Nicméně v té vodě takové ryby jsou. Tak je možné, že jednou světový rekord překonám.
