Velbloudi jsou mazliví i vzpurní. Poznat je blíže můžete na farmě v jihočeských Záhosticích

Velbloudy poprvé potkala během cestování po Austrálii. Pracovala na tamní velbloudí farmě a tato zvířata ji učarovala. Od té doby ušla Žaneta Krátošková dlouhou cestu a dokonce otevřela vlastní velbloudí farmu na jihu Čech.

Umí být klidní i agresivní, oddaní i vzpurní, mazliví i absolutně nekontaktní. Každý je jiný a každý má vlastní individualitu. Kdyby ale zkušená velbloudářka Žaneta Krátošková měla dvouhrbá zvířata charakterizovat jen jediným slovem, byla by to prý jednoznačně „tvrdohlavost“.

Velbloudy není radno naštvat

„Pokaždé, když po nich chci něco nového, tak se na mě naštvou. Občas, když opravdu trvám na tom, co řeknu, svoji nelibost dávají najevo tím, že na mě vychrlí tu natráveninu, co mají v tlamě, krku a žaludcích. Skvělá pleťová maska,“ říká s humorem Žaneta.

Na velbloudí farmě v jihočeských Záhosticích v současné době lze najít stádo čítající třináct velbloudů. Vůbec prvním obyvatelem záhostické farmy byl Šajtan. On i další přibývající členové stáda prý Žanetu Krátoškovou učili trpělivosti.

„Já, jakožto horkokrevná žena, jsem se vedle velbloudů opravdu musela naučit tichosti a klidu, protože velbloudi jsou celkově docela stresová zvířata a když k nim člověk přistupuje a sám je ve stresu, tak to na ně přenese a oni potom nefungují,“ říká dnes už zkušená chovatelka v pořadu Prima Česko.

Většina samců musí být kastrovaná

Velbloudí samec může vážit i 700 kilogramů. Třeba jako Gun, který ve stádě patří k těm klidnějším samcům, je totiž kastrovaný. Chovný samec na farmě žije jen jeden. „Kdyby jich tam zůstalo víc, tak by se servali, do chovu se pouští jen nejkvalitnější jedinec. Kdyby zůstali, jak my chovatelé říkáme, v koulích, tak by museli být stranou od stáda. Byli by nuceni žít na samotce, aby nikomu neublížili,“ vysvětluje Žaneta důvod, proč je kastrace nutná.

Všichni velbloudi žijící na farmě jsou společenští a už od mláděte jsou vedeni k tomu, aby mohli mezi děti. A jejich výchova je prý u velbloudích mláďat podobná jako u lidských dětí. Ale jako každý chovatel, i Žaneta se už setkala se zvířetem, se kterým si i přes letité zkušenosti nevěděla rady: „Ano a byly to vždycky samice. Vzpurné, ovulující samice. Ty, co mám nyní ve stádě, ty jsou kontaktní. Ale mají své nálady – jako každá žena,“ říká se smíchem chovatelka, která svojí láskou k velbloudům nakazila i svého desetiletého syna, Josefa: „Já je mám rád a nikdy se na ně nezlobím.“

Ať už ve vás velbloudi vzbudí respekt nebo touhu vyzkoušet si pohled na svět ze sedla na jejich hřbetě, jedno je jisté – překvapí vás.

Velbloudí farmu v Záhosticích u Chýnova můžete navštívit po celé prázdniny od pondělí do pátka, od jedné do pěti hodin.

Tagy: