Klenot funkcionalismu. Za ten je považován Veletržní palác v Praze. Budova byla otevřena v roce 1928. Tehdy sloužila jako multifunkční centrum. Významným mezníkem v historii paláce byl pak rozsáhlý požár v 70. letech, který objekt prakticky celý zničil.
1925 až 1928. V těchto letech vznikal v pražských Holešovicích Veletržní palác. Původně se tady opravdu konaly veletrhy. Od roku 1995 jsou jeho prostory sídlem Národní galerie.
Dalo by se říct, že Veletržní palác vznikl jako „prodloužená ruka“ vedlejšího Výstaviště. Tenkrát ho provozovala společnost Pražské vzorkové veletrhy, která chtěla vytvořit přidružené „veletržní city“. „Ve Velké dvoraně se vystavovaly stroje, Malá dvorana působila celoročně jako obchodní centrum. Veletržní palác fungoval jako multifunkční centrum. Bylo tady kino, biliár, pošta, hovorna včetně bytů pro ředitele Pražských vzorkových veletrhů anebo francouzská restaurace, kde se uzavíraly obchody,“ vypráví Helena Doudová, kurátorka Sbírky architektury Národní galerie Prahy s tím, že kromě veletrhů se tu konaly také výstavy umění. V roce 1928 to byla Slovanská epopej. V roce 1930 pak sbírka starého čínského umění.
Práce českých architektů sklízela obdiv po celém světě
Veletržní palác navrhli architekti Oldřich Tyl a Josef Fuchs. Jejich práci obdivoval významný francouzský architekt Le Corbusier, který palác krátce po jeho dokončení navštívil. „Záviděl architektům možnost vyprojektovat tak obrovský palác. Le Corbusier na stavbě Veletržního paláce pochopil, co znamená velké funkcionalistické měřítko a gratuloval českým architektům, že se jim podařilo zrealizovat v té době největší budovu funkcionalistického stylu,“ vykládá dál Helena Doudová v pořadu Prima Česko.
Za zdmi areálu valdické věznice: Na výstavu mohou jen odsouzení nebo dozorci
Většinou vám v Prima Česku ukazujeme místa, která stojí za to navštívit. Teď vás ale zavedeme někam, kam se za běžných okolností nedostanete. A kam se především nejspíš ani dostat nechcete. Jde o Kartuziánský klášter a kostel v nejpřísněji střežené věznici, kde je mimochodem i hrobka Albrechta z Valdštejna. Nahlédneme totiž za zdi areálu valdické věznice.
Budova sloužila intenzívnímu veletržnímu provozu až do konce druhé světové války. A právě během té se začala psát ne právě šťastná část její historie. Nacházel se v ní například sklad židovského majetku. „Veletržní palác má opravdu pohnutou historii. Vedlejší prostor Radio palace byl používán jako centrální registrace pro židovské spoluobčany, kteří čekali ve Velké dvoraně a odtud odcházeli na nádraží Bubny, pak transportem do Terezína. Po roce 1945 došlo k výraznému přehodnocení účelu Veletržního paláce,“ povídá Helena Musilová, vedoucí sbírek Galerie hl. města Prahy. A pokračuje: „Z něčeho, co bylo určeno k vystavování, se stala administrativní budova. Byly sem nastěhovány zejména podniky zahraničního obchodu. Všechny prostory byly přepaženy do kanceláří, byly odděleny dřevotřískovými deskami. Všude byly pořadače na papíry.“
Zkázu přinesla chyba lakýrníků
A tak vznikly ideální podmínky pro oheň. Do historie budovy se tak výrazně zapisuje rok 1974, kdy Veletržní palác v letních měsících zachvátil rozsáhlý požár. „Už v roce 1972 tady vypukl malý požár výtahové šachty. Tehdy konstatovala revizní technička, že požární ochrana Veletržního paláce je velmi slabá. Další požár vypukl v březnu 1974. Až pak vypukla ta skutečná katastrofa, v letních měsících byl nahlášen požár na ústřednu,“ říká Helena Musilová.
K TÉMATU: Záchrana vitráží Průmyslového paláce: Pod prsty mistrů projde přes sto tisíc sklíček
Za požár mohla údajně chyba lakýrníků, kteří pracovali na údržbě domu. Nechali bez dozoru těkavou látku poblíž elektrického vařiče a došlo ke zkratu. Všechno, co mohlo, začalo okamžitě hořet. V momentě, kdy spadnul strop ve Velké dvoraně, se z objektu stal komín. Klíčovým úkolem bylo, aby se požár nerozšířil na zbytek Holešovic, a tak se ochlazovaly okolní budovy.
Požár byl oficiálně uhašen prakticky až po týdnu a díky obrovskému nasazení hasičů při něm nikdo nezemřel. Z budovy však zbyla jen železobetonová konstrukce. Veletržní palác byl zcela zničen. „Nebylo dlouho jasné, co s ním bude. Jestli se strhne, nebo se najde jiné využití. Iniciativy se chopil ateliér Sial. V jednom momentu se byli schopni propojit s Národní galerií a tehdejší ředitel Jiří Kotalík to pojal za dobrý nápad, že by tady sídlilo moderní a současné umění,“ připomíná zásadní okamžiky Helena Doudová.
Veletržní palác č. 2
Obrovským úspěchem tedy bylo, že se palác nezboural, i když i tato varianta byla údajně dlouho ve hře. A tak má Helena Doudová i dále co vyprávět: „Od roku 1980 začala rekonstrukce, která byla dokončena v roce 1995. Slavnostního otevření se tenkrát zúčastnil i prezident Václav Havel.“
A jak připomíná Helena Musilová, moderní i současné umění sídlí ve Veletržním paláci dodnes. „Když vidíme ty staré fotky, tak to místo žilo, včetně piazzetty plné lidí. Národní galerie k tomu směřuje a myslím si, že se jí to docela daří.“
