Vémolova první slova po výhře: Něco takového už dlouho neuvidíte. S Véghem se potřebujeme

Karlos Vémola porazil v Odvetě století v Edenu svého protivníka Attilu Végha a udržel pás šampiona Oktagonu.

Rozhovor po vítězství Karlose Vémoly

Byla to historická událost. Taková, kterou už dlouho v České republice neuvidíte, vzkázal bojovník Karlos Vémola po své „Odvetě století“, v níž porazil Attilu Végha. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS hned po zápase prozradil, co pro něj sobotní oktagonový kotel znamenal. „Na to do smrti nezapomenu. Jestli jsem pro něco umíral 30 let v gymu, tak pro tento moment,“ řekl. A jak hodnotí svého protivníka Végha? „Znamená pro mě víc, než si lidi myslí. Možná se v ringu nenávidíme, ale jeden druhého potřebujeme,“ dodal Vémola a prozradil, že si pořídil nové zvíře, a to orlici.

Doručil jsi, co jsi slíbil. Co to pro tebe v tuto chvíli znamená?
Ještě úplně ne. Před šesti lety jsem řekl jednu větu – že budu prvním člověkem v historii, který porazí Attilu Végha dvakrát. Ještě se to pořád může stát. Teď už je to ale na Oktagonu a Attilovi, ještě jsem tedy nedoručil. Dnes jsem udělal ten první krok k tomu, abych splnil to, co jsem před šesti lety slíbil. Pokud se tak nestane, tak to byl opravdu můj poslední battle.

Ale strašně jsem si to užil, ani jsem se s tím nedokázal vyrovnat a mluvit na diváky. To byla taková euforie, když jsem přicházel. Všichni skandovali, fandili. Na to do smrti nezapomenu. Jestli jsem pro něco umíral 30 let v gymu, tak pro tento moment.

Nejen tím výkonem jsi lidi opravdu nadzvedl, ale také svým „nástupem s Karlem Gottem“. Jak sis to užil?
Na Karla Gotta jsem nastupoval dvakrát v životě – jenom v těch nejsilnějších momentech. Poprvé, když jsem potřeboval být šampionem a chtěl jsem se oženit. To mi vyšlo. Teď to bylo podruhé při mém posledním battlu, a to mi taky vyšlo. Pro mě je to obrovská motivace, když mě samotný Bůh provází do klece. Bylo to obrovské nakopnutí, že jsem fakt šel přes mrtvoly.

Opravdu jsem byl třikrát takhle blízko knockoutu. Ale cítil jsem, jak slábne a zpomaluje. Jak je to sice tvrdý, ale čím dál tím pomalejší. Říkal jsem si, že jestli teď padnu, tak jsem jen takový krůček od úspěchu.

Pak už mi tu submisi dal celkem lehce, už tam nechtěl být. Ale ty údery – speciálně ten úplně první, do kterého jsem naběhl – ty byly tvrdé. Bůh ví, co si zítra budu nebo nebudu pamatovat.

Kdy bude oslava a jaká bude?
Začala už dnes, když jsem se vzbudil a v půl deváté přijel na stadion. Tohle je oslava mého sportu a všeho, co dělám. Oslava pro všechny, kteří mě podporují, byl to neuvěřitelný zážitek, který budu dlouho vstřebávat. Jak říká Conor McGregor – je to moment, o kterém budou lidi dlouho po mé smrti vyprávět.

Kdybych umřel zítra, umřel bych s tím, co jsme s Oktagonem dokázali. V této republice, kdy jsme se rvali v garážích, kdy o nás nikdo nevěděl a ani nechtěl vědět, jsme to dostali na největší možný stadion. Možná jsem špatným prorokem a nerad to říkám, ale takovou událost už tu dlouho neuvidíte. Jestli si lidi myslí, že takový event bude každý rok, tak se pletou. Tohle je historická událost a bude se opakovat za pár let. Snad budu zase u toho – uvidíme, jak se Attila rozhodne.

Jak se odměníš?
Jestli mě nebude moc bolet hlava a jestli to zítra zvládnu, tak si zajdu pro naši holčičku, kterou mi už dva měsíce krmí kamarád. Pořídil jsem si orlici – jako symbol svobody a vítězství – ale nechtěl jsem ji brát domů, dokud na ni nemám čas.

Moc se na ni těším, ještě pro ni nemám jméno, kdyby mi diváci chtěli poradit. Zápasil jsem na Edenu, tak by se třeba mohla jmenovat Slavia, ale to bych svým kamarádům sparťanům nemohl udělat. Nevím, ještě to budu muset vymyslet, čeká mě náročný úkol.

Nedáš si nějaký odpočinek? Jak to vidíš s dovolenou?
Na dovolené si nedokážu odpočinout, pro mě je to za trest. Na dovolenou ale určitě vezmu manželku a děti. Zaslouží si to, protože jsem na ně neměl čas. Jenže oni dovolenou se mnou taky nemají úplně rádi, vrací se z ní utahaní a pak potřebují další dovolenou. Když jedu já, jdeme támhle na výlet, támhle na tygry, támhle na tobogán.

Manželka ráda leží u moře, tak třeba se kousnu – třeba pojedu na víkend k moři, budu jen ležet a nic nedělat. Určitě si to ale mí blízcí po těch šesti měsících zaslouží. Bylo to šest měsíců příprav bez jediné pauzy kromě neděle odpoledne, když jsem se snažil věnovat dětem tak, že jsem je vzal do zoo.

Jak vnímáš po zápase Attilu? Co pro tebe teď znamená?
Attila Végh pro mě znamená víc, než si lidé myslí. Možná se v ringu nenávidíme, ale jeden druhého potřebujeme. Vím, že speciálně po prezidentské kampani na Slovensku na něj někteří mají nějaký názor. Plno lidí má názor i na mě a nemají mě rádi. Ale nebýt mě a Attily, taková událost by tu dlouho nebyla. Neříkám, že by nebyla nikdy. Uplyne asi ještě dlouhá doba, než si UFC bude pronajímat Eden, kde bude Jirka Procházka zápasit. To se asi dlouho nestane.

Rozhovor s Karlosem Vémolou před jeho zápasem v Edenu

Attila je můj největší soupeř i moje největší motivace. Věděl jsem, že jsem lepší. Říkal jsem před šesti lety, že budu první člověk, který ho porazí dvakrát. To bude záležet na Oktagonu. Možná se to nikdy nestane – možná to dopadne jako u Apolla s Rockym, že si to rozhodneme v zavřeném gymu v Trnavě, kdo ví. Ale tu rozhodující bitvu chtít budu.

Ale abych se přiznal, už jsem ho jednou porazil v Londýně. To u mě bydlel. Říkal, že má hlad. Byl jsem hodně pohostinný, tak jsem mu na snídani umíchal deset vajíček. Snědl to, pak jsme šli na sparring a já jsem ho tam zbil. A on se dvakrát poblil. To bylo mé první vítězství nad Attilou Véghem, po deseti vejcích.

Takže to bude vlastně tetralogie.
Yes, těším se na to.

Měl bys nějaký vzkaz fanouškům? Měl jsi jich tu přece jen požehnaně.
Neuvěřitelné. Možná jsem to ani nečekal. Na to se nedá nacvičit. Jak si člověk myslí, že si na to za ty roky zvykne, tak to nejde. Když jsem přišel, tribuna řvala mé jméno. To jsem nikdy v životě – za těch 30 let v ringu – nezažil. Na to do smrti nezapomenu, ani Attila Végh, i když prohrál.

Je jedno, jak zápas dopadl, dali jsme to dohromady. Je neuvěřitelné, že se dva staří pánové během dlouhé přípravy nezranili – a Végh byl v neuvěřitelné formě. Porazil jsem ho na vrcholu, stejně jako on mě.

Co bys závěrem vzkázal divákům?
Lvi se nažrali, mou! Byl to neuvěřitelný zážitek. Kdo tady nebyl, tak mě to za něj mrzí. Něco takového už tu jen tak nebude.

Jak se na zápas Karlose Vémoly a Atilly Végha díval bojovník Jiří Procházka ještě před začátkem? Poslechněte si jeho slova v rozhovoru se CNN Prima NEWS níže.

Tagy: