Vláda schválila novou definici znásilnění
Vláda ve středu odsouhlasila změnu definice znásilnění. Trestní předpisy by měly opustit koncept znásilnění jako silou vynuceného pohlavního styku a naradit ho konceptem pohlavního styku nesouhlasného. Novela trestního zákoníku má změnit i pohled soudů na sexuální praktiky s dětmi do 12 let.
Novela je založena na zásadě „ne znamená ne“. Nesouhlas lze projevit nejen slovně, ale také gestem, pláčem nebo zaujetím obranné pozice. Počítá se i s bezbranností oběti, kdy oběť není schopná projevit nebo utvářet svou vůli z určitého objektivního důvodu – kvůli nemoci, spánku, duševní poruše, silné opilosti, spoutání či zdravotnímu handicapu.
ČTĚTE TAKÉ: Děsivé případy znásilnění na západě Čech. Ani jedna z obětí nebyla plnoletá
„Tento koncept se z pohledu trestního práva jeví být přiléhavější, protože nezakotvuje trestní postih toho, kdo si aktivně nezjišťoval postoj oběti k sexuálnímu jednání,“ uvedlo ministerstvo k tomu, proč nezvolilo přísnější zásadu „ano znamená ano“.
Pokud norma projde beze změny celým legislativním procesem, na sexuální praktiky s dětmi do 12 let budou soudy vždy pokládat za znásilnění či sexuální útok, nikoliv za mírněji trestné pohlavní zneužití.
„Jde o krok, nikoli zbrklý skok, správným směrem. Děkuji zástupcům koalice i opozice a mnoha dalším, že jsme si vzájemně naslouchali a shodli se na předloženém návrhu. Má tak šanci na velkou podporu ve Sněmovně. Snad to přispěje k širšímu pochopení, že když se s trpělivostí chce, mohou se dobré věci dohodnout i v jinak rozklížené Sněmovně," uvedl na síti X ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
Trestný čin znásilnění bude nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky ministerstvo vyčlenilo do samostatného nového trestného činu sexuální útok.
„Změna pomůže jak k tomu, aby policie mohla sexuální násilí lépe stíhat a soudy postihovat, tak hlavně obětem takového násilí, a o ty jde především,“ uvedl na síti X ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).
V připomínkovém řízení ministerstva i zmocněnkyně pro lidská práva nesouhlasili s navrženou definicí bezbrannosti. U případů takzvaného zamrznutí oběti tak spravedlnost změnila původní termín „disociativní porucha" na „silný ochromující stres“. Kritici totiž poukazovali na nevhodnost úvahy, že oběť znásilnění ztuhla v důsledku nějaké poruchy. „Takové uvažování vede pouze k další viktimizaci obětí a tzv. victim blamingu – obviňování oběti. Paralyzované oběti netrpěly v době útoku poruchou. Na extrémně ohrožující situaci reagovaly zcela přirozeně,“ konstatovali.
Ministerstvo doplnilo definici bezbrannosti také o neschopnost utvářet svou vůli a o podstatné snížení schopnosti svou vůli utvářet nebo projevit. Ustoupilo také v tom, že použití zbraně nakonec povede jak u sexuálního útoku, tak i u znásilnění k použití vyšší trestní sazby. Sexuální nátlak byl navíc zařazen mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšířila o zneužití něčí tísně.
Ke změně definice znásilnění v posledních letech přistoupilo 16 evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u definice znásilnění založené na násilí či pohrůžce.
