vodící pes

Otevřená část věznice v Jiřici na Nymbursku je sama o sobě unikátním projektem. Málokdo však ví, že zde vězni vychovávají vodicí psy. Jako odměnu nyní dostali nový pár štěňat, který u nich projde základním výcvikem. Jak však připouštějí, loučení se čtyřnohými přáteli je těžké.

Neměla ponětí, jak vypadá její dospělá dcera a většinou vnoučata vůbec neviděla. Jenže po 15 letech slepoty přišel pro Američanku Connie Parkeovou šokující zlom. Při vyšetření sítnice zjistila, že jí lékaři původně oznámili zřejmě špatnou a zejména závažnější diagnózu. Nyní po operaci opět vidí a s manželem se chystá na speciální dovolenou.

Když mu bylo jedenáct let, přišel Yang Kang o zrak kvůli vzácnému typu rakoviny očí. Považuje se však za jednoho z mála šťastlivců mezi osmi miliony nevidomých v Číně. Má totiž vodicího psa. V celé Číně je totiž těchto čtyřnohých pomocníků pouze kolem 200.

Speciálně vycvičení vodící psi doprovázejí nevidomé už nejméně dva tisíce let. Důkazem může být nástěnná malba z antického Herculanea. V novodobé historii se psi náhradníma očima nevidomých začali větší míře stávat především od konce první světové války, která po sobě zanechala obrovské množství válečných invalidů, včetně těch, kteří v boji přišli o zrak.

Tao je jedenáctiletý zlatý retrívr, který kvůli nemoci postupně přišel o obě oči. I když je slepý, je stále vitální a hravý a na život rozhodně nezanevřel. Jeho páníčci ze Somerset na jihozápadě Anglie se mu rozhodli pořídit kamaráda a hlavně budoucího ochránce. Ve zkratce – vodicího psa pro psa.

Najít přechod, lavičku nebo upozornit na spadlou větev, to vše a ještě mnoho dalších věcí musejí zvládnout vodící psi, kteří nahrazují oči nevidomým a slabozrakým. Jak to zvládají, se ukázalo v Liberci, kam se sjeli se svými majiteli na celostátní soutěž. Neoficiální mistrovství republiky se konalo jako Memoriál Simony Karlovcové, dřívější několikanásobné účastnice soutěže, která nedávno po vážné nemoci náhle zemřela.

Nevidomou ženu, která chtěla cestovat s asistenčním psem, nepustil do autobusu, a to i přesto, že měla platný cestovní doklad. Stevard argumentoval tím, že pes do autobusu nesmí a bylo mu prý jedno, že se jedná o vodicího psa. Nepomohly ani přímluvy ostatních a autobus nakonec odjel bez ní.