Prima Mazlíček: Život s vodícím psem
Najít přechod, lavičku nebo upozornit na spadlou větev, to vše a ještě mnoho dalších věcí musejí zvládnout vodící psi, kteří nahrazují oči nevidomým a slabozrakým. Jak to zvládají, se ukázalo v Liberci, kam se sjeli se svými majiteli na celostátní soutěž. Neoficiální mistrovství republiky se konalo jako Memoriál Simony Karlovcové, dřívější několikanásobné účastnice soutěže, která nedávno po vážné nemoci náhle zemřela.
„Soutěž má dvě kategorie. Tou první je základní poslušnost, to druhou tzv. frekvence. Nevidomý se svým psem procházejí trasu ve městě, kde to neznají, a pes musí člověka navádět správným směrem podle povelů a současně ho upozorňovat na nejrůznější nebezpečí, třeba na reklamní panely,“ popisuje jeden z organizátorů soutěže Roman Vaněk. Sám už několik podobných soutěží vyhrál se svým čtyřnohým parťákem Nabuchodonzorem.
Porotci soutěží jsou přitom velmi nároční, neodpouštějí psům ani jejich majitelům žádnou chybičku. Všímají si jejich vzájemného vztahu, jak pes poslouchá, jestli nemá tendenci stavět si hlavu a vést svého pána nebo paní cestou, která se líbí více jemu. „Výcvik vlastně nikdy nekončí, pořád je potřeba to udržovat. Je to nepřetržitá práce, psi mají často tendenci lajdačit, zkracovat si cestu, jít třeba mimo přechod. To může být nebezpečné,“ popisuje Vaněk.
Závody vodících psů se obvykle konají několikrát do roka, letos v Liberci to ale kvůli situaci okolo koronaviru byly první a zdá se, že do konce roku i poslední. Trofej pro vítěze z dílny renomovaného skláře Jiřího Pačinka si nakonec domů do Semechnic odvezl nejstarší soutěžící Stanislav Poloprutský s devítiletým labradorem Jimmym.
