Profil ministra Blatného
Uplynulo přesně čtvrt roku, co na ministerstvo zdravotnictví za hnutí ANO nastoupil dětský hematolog a pediatr Jan Blatný. Co mu jeho oponenti i premiér Andrej Babiš vyčítají, za co ho naopak chválí a kdo za působení Blatného na resortu skončil?
Blatný se funkce ujal přesně před třemi měsíci, 29. října 2020. Když ho prezident Miloš Zeman jmenoval, radil mu, ať nechodí na Vyšehrad. Narážel tak na Blatného předchůdce, epidemiologa Romana Prymulu, kterého odstřelila schůzka v restauraci s šéfem poslanců ANO Jaroslavem Faltýnkem. Jenže restaurace v té době byly pod zámkem. Prymula kázal vodu, ale pil víno.
Nový ministr se Babišovi nehledal snadno. Vyhlédl si šéfa brněnské fakultní nemocnice, onkologa a profesora Jaroslava Štěrbu. Jenže ten dal premiérovi košem. I když ne tak úplně. Na post ministra zdravotnictví Babišovi doporučil svého kolegu a náměstka brněnské nemocnice Jana Blatného.
Babiš sice Blatného osobně neznal, ale dal na radu ředitele nemocnice. Když premiér nového ministra představoval, řekl o něm, že se jedná o uznávaného dětského hematologa, pediatra a zkušeného lékaře s mezinárodními zkušenostmi. Blatný pracoval například dva roky v Irsku.
„Můžu vám slíbit, že rozhodování bude založené na datech, která budou sdílená a musí být všem srozumitelná,“ říkal Blatný při uvedení do funkce. Ještě během dne, kdy se stal členem kabinetu, ale musel vysvětlovat svůj podpis pod petici Milionu chvilek pro demokracii, která kritizovala premiéra Babiše. Blatný původně svůj podpis zpochybnil, den poté se ale přiznal. Řekl, že do Babišovy vlády vstoupil, protože možnost pomoci pro něj byla důležitější.
Svůj twitterový účet nechce
Blatný nebyl od začátku svého působení zase tolik vidět. Zatímco Prymula si založil twitterový účet, na který dával krátká videa se svými reakcemi a informacemi o covidu, Blatný svůj Twitter nechce. Komunikuje výhradně přes oficiální účet ministerstva zdravotnictví – s mnohem nižší intenzitou než Prymula. Sehnat ministra zdravotnictví na rozhovor je mnohem složitější, než to bývalo s jeho předchůdcem.
Špatnou komunikaci Blatnému vyčítá opozice i premiér Andrej Babiš. Například po středeční tiskové konferenci předseda vlády prohlásil, že některá Blatného prohlášení nebyla namístě a ministr je podle něj mediálně nezkušený.
Měl tím na mysli Blatného vyjádření, že jen asi 30 procent z vykazovaných úmrtí s covidem je skutečně jednoznačně s koronavirem spojených. Narážel i na chaos ohledně nedostatku vakcín. Ministerstvo zdravotnictví nejdříve uvedlo, že doporučuje nemocnicím stopnout očkování proti covidu prvními dávkami, aby bylo dost vakcín na druhé dávky očkování. Blatný později řekl, že žádná stopka není, jen by se mělo s očkováním zpomalit.
PES slavil úspěch
Během tříměsíční ministerské mise Blatný představil systém PES. Za něj naopak sklidil pochvalu i od opozice, která hřímala, že podobně předvídatelný systém měl fungovat už dávno. Blatný se svým „PSEM“ slavil úspěch jen do té doby, než se jím vláda přestala řídit. Což bylo už po několika týdnech.
S úspěchem se nesetkala ani první vlaštovka kampaně na očkování. Ministerstvo v prosinci v některých novinách zveřejnilo inzerát s obrázkem obrovské injekční stříkačky. Kampaň působila spíš jako odstrašení od očkování a kritizovali ji odborníci na design a PR i opozice. Babiš tento pokus označil za katastrofální a Blatnému vzkázal, že by si měl sehnat lepší marketéry.
Kvůli inzerátu nakonec na ministerstvu padaly hlavy, skončil ředitel komunikace Jan Brodský. A tím se nastartovala vlna odchodů z ministerstva. Blatný odvolal svoji náměstkyni Alenu Šteflovou, protože se nechala se svým manželem přednostně očkovat.
Ke konci ledna se vzdal své funkce národní koordinátor vakcinační strategie Zdeněk Blahuta. Příčinu sdělit nechtěl. Podle Blatného to učinil ze zdravotních důvodů. „Neřeknu vám o tom nic, jsem ale strašně rád, že je to za mnou. Z venku neodhadnete, jak to bude fungovat. Volali mi a chtěli pomoc, ale je to marné, je to marné, je to marné,“ stěžoval si později Radiožurnálu Blahuta na poměry na resortu.
Ještě v prosinci rezignoval na svoji funkci národní koordinátor testování na covid a vedoucí laboratorní skupiny Marián Hajdúch. Deníku N řekl, že nechce poskytovat odborné krytí pro politická rozhodnutí, se kterými nesouhlasí. Uvedl také, že se plány dozvídal z médií.
Z ministerstva odešel i náměstek pro zdravotní péči Aleksi Šedo. Blatný to vysvětlil se slovy, že se nesetkaly jejich představy o fungování sekce zdravotní péče. Šedo v rozhovoru pro MF DNES řekl, že se s Blatným nedalo pracovat. „Za celou dobu jsme spolu mluvili asi 15 minut a myslím si, že takto se pracovat v nejužším týmu nedá,“ řekl.
V polovině ledna rezignoval také ředitel Státního zdravotního ústavu Pavel Březovský. Ústav dostal před koncem roku téměř tisíc dávek vakcíny, kterou tam byli kromě asi 450 zaměstnanců očkovaní také jejich příbuzní a další lidé nespadající do prioritních skupin. Ještě předtím z ministerstva odešel náměstek a bývalý prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba, který na resort přišel spolu s Prymulou.
Odborník nemusí být manažer
Opozice kritizuje jak čistky na ministerstvu, tak komunikaci Blatného. Šéf ODS Petr Fiala například podle svých slov věřil, že Blatný zavede lépe fungující systém a odbornost. „Bohužel jsem se mýlil. Ministr Blatný svou funkci nezvládá, není krizovým manažerem, ministerstvo opouští odborníci. A to je velký problém,“ uvedl.
„Opět se potvrdilo, že sebelepší odborník není zárukou dobrého řízení klíčového resortu. Za celou situaci ale rozhodně není zodpovědný jen pan ministr Blatný, ale hlavní odpovědnost za svou vládu nese premiér,“ uvedla předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.
Po čtvrt roce ve funkci stojí před Blatným další výzva. Nemocnice jsou na pokraji kolapsu a před námi je agresivní britská forma mutace koronaviru. Lidé navíc už nemají chuť dodržovat striktní opatření, když je sami vysoce postavení politici a manažeři nedodržují.
Blatný navíc nemá plnou důvěru a podporu premiéra. V kuloárech se dokonce spekuluje, že by Blatný mohl skončit. Pokud by k tomu opravdu došlo, Česká republika by měla během půl roku jedné z největších krizí už čtvrtého ministra.
