Československý kosmonaut Vladimír Remek se na planetu Zemi podíval shůry před pětačtyřiceti lety. V kosmickém prostoru pobýval od 2. do 10. března 1978, po listopadové revoluci v roce 1989 ale odmítal politický kontext letu. Kreml ovšem Remkův výlet do vesmíru umožnil právě 10 let po sovětské invazi do Československa ze srpna 1968. Připomeňme si Remkův let s pomocí dobového tisku, který ideologické souvislosti zdůrazňoval v každé druhé větě.
Start rakety Sojuz 28 byl naplánován na čtvrtek 2. března 1978. „Dovolte mi, abych upřímně poděkoval komunistické straně a vládě Československa, Komunistické straně Sovětského svazu a sovětské vládě za velkou důvěru, která mi byla prokázána,“ řekl krátce před startem československý kosmonaut Vladimír Remek, jenž byl do vesmíru vyslán spolu s ruským kosmonautem Alexejem Alexandrovičem Gubarevem. Paradoxně děkoval vůdcům, nikoliv vědcům.
Ať žije socialistický internacionalismus
Vzápětí Remek oznámil: „Hlásím. Jsem připraven na kosmický let s mezinárodní posádkou v lodi Sojuz 28.“ Začalo odpočítávání: 5–4–3–2–1, start. „Nejprve krátký záblesk pod raketou, pak narůstající záření osvětlující první mraky kouře rozlévajícího se po stepi z šachty pod raketou,“ popisoval start zvláštní zpravodaj Rudého práva, deníku československých komunistů.
Netrvalo dlouho a kosmonauty pozdravili do vesmírných výšin vůdcové obou komunistických zemí, tedy Leonid Iljič Brežněv a Gustáv Husák. A kosmonauti jim odpověděli: „Ať žije socialistický internacionalismus!“ Také sovětská okupace ze srpna 1968, na které se podílely i další armády Varšavské smlouvy, byla v roce 1978 prezentována výhradně jako bratrská a internacionální pomoc. A kdo stanovisko strany a vlády zpochybňoval, ten přišel minimálně o práci, případně skončil na Borech anebo na Ruzyni.
Dobový tisk z března 1978 o plavbě Vladimíra Remka do vesmíru. Vojenský týdeník Obrana lidu i deník Rudé právo pocházejí z fondů Národního digitálního archivu Kramerius v Praze. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Dobový tisk z března 1978 o plavbě Vladimíra Remka do vesmíru. Vojenský týdeník Obrana lidu i deník Rudé právo pocházejí z fondů Národního digitálního archivu Kramerius v Praze. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Uhlí i tepláky aneb Závazky na počest letu
Tak si to tehdy žádala studená válka. Ve vesmíru se trumfovala sovětská a americká kosmická technika, ale hlavně dvě politické ideologie. „Vypuštěním kosmické lodi Sojuz 28 začíná nová etapa výzkumu a využívání kosmického prostoru pro mírové účely, jež společně provádějí socialistické země podle programu Interkosmos,“ uvedlo Rudé právo v březnu 1978. Postupně měl do kosmu vyletět i polský, východoněmecký, kubánský, maďarský, mongolský, bulharský a rumunský astronaut.
A nebyl by to správný sovětský satelit, kdyby se československé fabriky i třeba vědečtí a kulturní pracovníci nezačali trumfovat, kdo na počest Remkova letu přijme zásadnější socialistický závazek. Dnes je to úsměvná četba, před 45 lety se vedoucí pracovních kolektivů potili, jaký závazek navrhnout, aby mohl být opravdu splněn.
Josef Michal, vedoucí Brigády socialistické práce (BSP) porubu Dolu Marie Majerová, Královské Poříčí: „Na počest prvního letu čs. kosmonauta slibujeme zvýšit v průběhu roku těžbu uhlí na pracovníka a směnu o jednu tunu navíc.“
Růžena Klimešová, vedoucí dílny a BSP čs.-sovětského přátelství v gottwaldovském Svitu: „Náš 18členný kolektiv se rozhodl hned po zveřejnění zprávy o prvním československém kosmonautovi vyrobit proti původnímu závazku ke 30. výročí Vítězného února navíc dalších tisíc párů plátěné dámské obuvi, která je určena sovětským ženám.“
Josef Illík, kameraman, Filmové studio Barrandov: „Mám ohromnou radost, neboť i tato událost potvrzuje úspěchy naší vědy a celé společnosti. Umožnil ji Sovětský svaz.“
Hana Jílková, členka BSP Přátelství, Bonex, Teplice: „Jsem šťastna, že máme v Sovětském svazu přítele, který je nejen vzorem a velkou oporou v našem socialistickém úsilí, ale který nám též všestranně pomáhá. Brigáda žen, v níž pracuji, šije teplákové soupravy.“
Pod hlavněmi 75 tisíc okupantů
Soudružka Jílková z Teplic se z vděčnosti k Sovětskému svazu zavázala k osobnímu závazku, že šestou pětiletku splní již za tři a půl roku. Údernice prý plnila výkon na 200 procent, tak proč by při šití teplákovek ještě nepřidala na tempu.
Jenže vděčnost nebyla na místě, v roce 1978 v Československu pobývalo nejméně 75 tisíc sovětských vojáků a další tisíce rodinných příslušníků ruských oficírů. Sověti se v republice roztáhli do 64 vojenských posádek a například sovětské letectvo obsadilo, a až do počátku devadesátých let využívalo, letiště Hradčany u Ralska, Boží Dar u Milovic, Olomouc-Neředín a Zvolen.
Drazí soudruzi…
Vraťme se k ideologickým oslavám kosmického letu Vladimíra Remka z 2. března 1978. „Společný let je konkrétním výrazem společných zájmů a cílů obou socialistických států a bratrských stran KSSS a KSČ,“ zdůraznil komentátor Rudého práva na titulní straně deníku z 3. března. Vlastně jen opakoval, co hlásali komunističtí pohlaváři. Generální tajemník KSČ a prezident Gustáv Husák společně s předsedou federální vlády Lubomírem Štrougalem napsali sovětskému stranickému vůdci Brežněvovi a sovětskému premiérovi Kosyginovi tato slova:
„Chtěli bychom využít této příležitosti, drazí soudruzi, abychom ústřednímu výboru KSSS, vládě SSSR a všemu bratrskému sovětskému lidu vyjádřili naše nejupřímnější poděkování za nezištnou pomoc při přípravě československého kosmonauta.“ Husák se Štrougalem ocenili, že se tak stalo právě v době, kdy si země připomíná 30. výročí Vítězného února.
Remek s Gubarevem těsně po návratu z kosmu. Foto z knihy Alekseje Aleksandroviče Gubareva Splněné naděje. V Praze vyšla v roce 1979. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Remek s Gubarevem těsně po návratu z kosmu. Foto z knihy Alekseje Aleksandroviče Gubareva Splněné naděje. V Praze vyšla v roce 1979. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Narozen v roce vítězství nad reakcí
Nahlédněme ještě do Obrany lidu, týdeníku Československé lidové armády. Vladimír Remek byl vojákem z povolání, v roce 1978 už ale patřil k lidové armádě také aktuálně zvolený český prezident. Petr Pavel v té době studoval třetí ročník vojenského gymnázia v Opavě a tam měli Obranu lidu jako povinnou studijní četbu. Z týdeníku studenti vojenských škol také připravovali pravidelné aktuality, kdy zprávy četli celé třídě.
Vojenský týdeník byl ještě ideologičtější než Rudé právo. A v životopise prvního československého kosmonauta dokázal využit i Remkův rok narození 1948: „Vladimír Remek se narodil v roce, kdy československá dělnická třída dovršila vítězství nad reakcí.“
Pokud šlo o studia na vyšším leteckém učilišti v Košicích (1966 až 1970), kde Remek prožil i rok 1968 a sovětskou okupaci, tak Obrana lidu zdůraznila jeho příkladně ideové postoje: „Měl výborný prospěch v odborných předmětech i při studiu děl klasiků marxismu-leninismu. Proto se také stal členem Komunistické strany Československa.“
Náplast za okupaci? Jen spekulace
Po celém Československu se tehdy špitalo, že Remkův výlet sovětskou raketou měl být určitou náplastí právě za okupaci ze srpna 1968. A také za obrovské finanční náklady, které na pobyt invazních vojsk vydával Husákův režim. Remek po pádu komunismu tuhle teorii mnohokrát odmítl. „Slyšel jsem mnohé spekulace, k jakému výročí ten kosmický let byl. Pravdou ovšem je, že odborníci, kteří let připravovali, nikdy o žádných výročích neuvažovali,“ řekl Remek pro Českou televizi v roce 2008.
Po roce 1989 se Remek nejprve stal ředitelem Vojenského muzea letectví a kosmonautiky v Praze a po ukončení armádní kariéry působil v Moskvě jako finanční zástupce ČZ Strakonice a generální ředitel společného podniku CZ-Turbo Gaz v Nižním Novgorodu. V letech 2004 až 2013 zastupoval voliče KSČM v Evropském parlamentu a posléze do roku 2018 seděl na postu českého velvyslance v Rusku. Žije v Unhošti u Prahy, na prosbu reportéra CNN Prima NEWS k rozhovoru v předvečer 45. výročí nereagoval.
Když se Remek a Gubarev (ruský kosmonaut zemřel v roce 2015 v Moskvě) vrátili 10. března 1978 z vesmírné plavby, dostali také otázky, které se týkaly další kosmické mety. Cesty na Mars. Tehdy šlo o sen, ve 21. století je ale podle Remka cesta na Mars již proveditelná. „Jenže proč by tam člověk letěl, když by tam asi nezjistil o mnoho více než současné sondy,“ řekl Remek autorovi tohoto textu před několika lety.
Na Mars by letěl se Švejkem
Na dotaz, co by si první československý kosmonaut vzal do rakety na tříletou výpravu k Marsu, Remek v roce 1978 odpověděl, že by odletěl s Haškovým Švejkem a kreslenými sovětskými filmy Jen počkej, zajíci!, které produkoval Sojuzmultfilm v Moskvě. „Švejka bych si vzal na Mars i dnes. Kdo jednou sloužil v jakékoli armádě světa, musí Haškovo dílo považovat za geniální,“ prozradil mi Remek již v demokracii.
Ve vesmíru Vladimír Remek strávil 190 hodin a 18 minut. Kdy se do kosmického prostoru dostane další občan republiky rozložené mezi Šumavu a Beskydy, je tak trochu ve hvězdách. Do týmu astronautů Evropské kosmické agentury (ESA) už byl alespoň vybrán pilot Aleš Svoboda.
Poslechněte si rozhovor s československým kosmonautem Vladimírem Remkem jako podcast:
