Indický vůz Premier 118 NE byl mediální bublinou, která v roce 1992 splaskla až po pořádném nafouknutí. Promyšlená marketingová kampaň československé motoristy navnadila na nové vozidlo, které mělo být o desítky tisíc levnější než konkurenční modely. Až do poslední chvíle ale nikdo nevěděl, o jaký vůz ve skutečnosti půjde. Premiéra potom stála za to.
Recept na navnadění zákazníků je od úsvitu věků neměnný – nízká cena válcuje vše, tím spíš v české kotlině. Jenže, co je moc, to je příliš bez ohledu na absurdně nízkou cenovku. Písmena „NE“ v názvu automobilu Premier 118 NE až příliš výmluvně ilustrují ortel českých zákazníků, který v roce 1992 vynesli nad tolik očekávanou žhavou automobilovou novinkou za pouhých 99 000 Kčs. No, nekupte to...
O kvalitě indického výrobku lecos napovídá už výrobní štítek. Zdroj: se svolením Retroautomuzea Strnadice
Zázrak, který se nekonal
Malá liberecká firma přišla v roce 1992 s překvapivě sofistikovanou a napínavou reklamní kampaní, které se později vyrovnala snad jen známá mystifikace s obchodním domem Český sen. V tehdy ještě renomovaném časopise Svět motorů inzerent na pokračování čtenářům sliboval odhalení nejlevnějšího nového auta Československa. Čtyřkolový zázrak měl stát bezkonkurenčních 99 000 Kčs, nikdo však ani přibližně nevěděl, o jaké auto jde. Jen pro srovnání, nejlevnější Škoda Favorit byla za 136 800 Kčs.
ČTĚTE TAKÉ: Nejdřív veksl, potom zábava: Před 40 lety měl premiéru legendární Ford Sierra
Bomba ale explodovala trochu jinak, než si natěšení zájemci představovali. Na pražské výstavě Auto-show 92’ se v těsném prostoru u šaten tehdejšího Paláce kultury krčil podivný bílý automobil povědomých tvarů. Na jeho chladiči se skvělo nicneříkající označení PAL (Premier Automobiles Limited, pozn. red.), které odkazovalo na indického výrobce vozu označeného jako Premier 118 NE.
Drobní střádalové snící o zázračném lidovém voze dokonce složili kauci 51 000 Kčs dřív, než onu fatu morgánu kdy spatřili. Inu, typické devadesátky. Těžko už si dnes představit, jak muselo natěšené obecenstvo zachvátit zklamání, když na místě spatřili další z řady licenčních podob Fiatu 124, auta roku 1967.
Osvědčená licence
Ano, šlo o stejné auto, ze kterého se vylíhnul i široce známý a očividně mnohem kvalitnější „žigul“ alias VAZ/Lada 2101. Importér se vůz ani nepokusil u nás homologovat a řízení měl po indicku na pravé straně. Rychlokvašený dovozce se ale zachoval na „devadesátky“ netypicky fér a složenou zálohu všem kupujícím poctivě vrátil, ještě před tím, než definitivně zaklapl krám a s ním i tuto celou pozoruhodnou historku raného kapitalismu u nás.
Premier 118 NE měl v originále pravostranné řízení. Zdroj: se svolením Retroautomuzea Strnadice
Jak už bylo řečeno, Premier 118 NE pocházel z italského Fiatu 124. Jeho cesta do Indie však rozhodně nevedla přímo a do lidnaté asijské země se dostal s velkým zpožděním až v roce 1985. Putoval tam však nikoliv z Itálie, nýbrž ze španělského Martorellu, kde se právě rozloučili s desetiletou výrobou modelu Seat 124, což také nebylo nic jiného než původní Fiat. Už tak archaické vozidlo s klasickou koncepcí pohonu se Indům stále zdálo příliš sofistikované. Seat měl vedle základního motoru pod kapotou i dvouvačkovou jednačtyřku, která s lehkým autem uháněla jako z praku, v Indii se ale do motorového prostoru stěhovala letitá dvanáctistovka od Nissanu (odtud zkratka NE = Nissan Engine, pozn. red.) o výkonu 53 koní.
Premier 118 NE Zdroj: se svolením Retroautomuzea Strnadice
Právě japonský motor byl na autě spolu s převodovkou od téhož výrobce pohříchu tím nejkvalitnějším komponentem. Dílenské zpracování bylo totiž navzdory dovozu celé španělské výrobní linky naprostou zoufalé. Odpadávající plasty, koroze bující ihned po lakování a ostré hrany neopracovaných plechů hrozící na mnoha místech amputací lidských údů dobře ilustrovaly celkovou beznaděj tohoto modelu.
Raději do muzea
Zatímco v Indii výroba Premieru běžela až do roku 2001(!), u nás zůstal pouze onen jeden jediný dovezený kus. Jistý nadšenec se jej snažil přihlásit do provozu po přestavbě na levostranné řízení, řka, že jde o Ladu, techniky na STK však neošálil. Bílý vůz proto prodal jinému fandovi do Mostu, od kterého Indo-Ital putoval do sbírky strnadického Retroautomuzea, kde spočívá dodnes.
