Z dějin obstrukcí: Kloset za řečnickým pultem, projev na 11 hodin a rvačky poslanců

Obstrukce mají v české politice dlouhou tradici. Třeba v lednu 1903 devět českých poslanců protáhlo schůzi sněmovny na maraton trvající 54 hodin. V roce 1897 zazněl rekordní projev jediného řečníka v délce 11 hodin, dobový humoristický tisk proto už tehdy navrhoval poslancům, aby si k řečnickému pultu nosili i přenosný kloset. Některé politiky obstrukce uspávaly, jiným ale cuchaly nervy, takže v parlamentu docházelo i k fyzickým potyčkám.

Všechno už tu bylo. Obstrukčník Tomio Okamura v Parlamentu pouze opakuje, co tuzemští politikové mnohokrát vyzkoušeli. Dokonce již za Rakouska-Uherska, kdy v rakouském parlamentu ve Vídni (Říšské radě) zasedala i stovka českých poslanců. Například obstrukce zahájené v lednu 1903 prakticky ochromily činnost sněmovny až do konce roku 1904. Čeští agrárníci a národní sociálové tehdy nesouhlasili s vládním návrhem jazykového zákona, který upravoval používání češtiny a němčiny. Bojkot začal 15. ledna 1903, kdy se poslancům podařilo natáhnout schůzi sněmovny na obstrukční maraton dlouhý 54 hodin.

Parlamentní nuda spláchnutá pivem

Politik České strany národně sociální Václav Fresl na této schůzi mluvil v jednom zátahu téměř pět hodin. „V 8 hodin večer počal poslanec Fresl mluviti. Ve sněmovně zůstalo jen málo poslanců. Naproti tomu však naplnila se restaurace, která pro takový nával nebyla připravena. Byl tam citelný nedostatek jídel,“ líčil schůzi parlamentní zpravodaj pražských Národních listů. Ve fejetonu, který deník otiskl na jiném místě, bylo škodolibě řečeno, že jeden politik tu noc vypil ve sněmovně 17 půllitrů piva.

Poslanec Fresl musel snést řadu nadávek, k řečnickému pultu se nesly výroky typu „chásko“ či „vrchní všiváku“. Před půlnocí pak v parlamentu zaznělo: „Vyhoďme tu pakáž.“ Fresl pokračoval, což vyvolalo ještě větší odpor. Mnozí poslanci začali bušit do lavic, na což byl řečník předem připraven a projev začal zvukově podbarvovat. „Fresl měl podnos na sklenice, kterým začal bušit na pult, levou rukou. Kromě toho měl píšťalku, na kterou hvízdal,“ popisoval vřavu tisk.

Souboj podnosy i smetáky

Na místopředsedu sněmovny Kaisra, který chtěl povyk zastavit, pak Fresl zakřičel: „Ven s Vámi, vy bídný padouchu!“ Na podporu českého poslance mlátil do parlamentních lavic i poslanec Václav Klofáč, který Českou stranu národně sociální založil. A po vzniku Československa v roce 1918 to dokonce dotáhl až na ministra národní obrany.

Spory o používání češtiny a němčiny v úředním styku vyústily v rozsáhlou českou obstrukci už v roce 1900. Když se předseda Poslanecké sněmovny Říšské rady Fuchs pokusil 8. září tohoto roku prolomit české obstrukce jistým „lstivým krokem“, zástupci mladočechů spustili vřavu. „Poslanec Doležal vytrhl prkno z psacího stolu a na tříšť jím mlátí. Jsou to rány jako na kovadlinu. Budova se třese. Z prkna lítají třísky,“ popisovaly výjev Národní listy. Doležal rovněž třískal podnosem na nápoje.

Za chvíli bylo ještě hůře: „Došlo k brachiálnímu násilí. Poslanec Kletzenbauer se strany antisemitů vrhl se na poslance Doležala, vzal mu podnos a běžel s ním vlevo. Doležal, nemeškaje hodil po něm smetákem. Kletzenbauer se obrátil a popadl Doležala za hrdlo. Ale již tu byli Čechové, kteří přiběhli svému druhu na pomoc.“ Hromadné rvačce se ale podařilo zabránit a čeští obstrukčníci se uspokojili výrobou pekelného kraválu.

Čeští poslanci mlátili do tam-tamu

„Senzací večera byl velký turecký plechový tam-tam, přinesl jej poslanec Sehnal. Tam-tam pověšen byl na hůl a pak se na něm bubnovalo palicí. Vystřídali se u něho poslanci Sehnal, Konig, Holanský, Blažek a Janda. Tento by byl sám stačil přerušiti ve sněmovně všecko. Však se také přišli četní poslanci naň podívat. Též pan profesor Pommer, který vydal Rukověť ku provozováni obstrukce. Chtěl patrně obohatiti své vědomosti. Měl k tomu ostatně dnes příležitosti dost,“ popisovaly sněmovní bouři Národní listy.

Humoristický časopis Rašple vzápětí přinesl i karikaturu sněmovního běsnění, kterou nazval: „Plodná práce mladočechů v parlamentu.“ Rozvášnění poslanci na obrázku mlátí do hrnců a činelů, karikaturista zachytil i smeták, kterým měl podle tisku házet poslanec Doležal. V čísle se objevila i další karikatura, na které mladočeský poslanec drží v ruce kyj s nápisem „obstrukce“, kterým útočí na vládu v podobě staré báby. Vymlácená okna v domech pak jeho řádění výmluvně dosvědčují.

Mluvka z Brna řečnil 11 hodin

Jeden z nejdelších obstrukčních projevů v rakouském parlamentu zazněl 29. října 1897. Tehdy jednání sněmovny bojkotovali německy mluvící poslanci a opět šlo o jazykové spory. „Hrdinou“ dne byl nacionální poslanec a zároveň tajemník brněnské obchodní a živnostenské komory Otto Lecher. „Lecher mluvil celou noc. Od půl desáté z večera do půl deváté do rána. Výkon to obrovský. Ústy konečně dobrý mluvka by takovýto rekord a velikým namáháním docílil, ale čemu se diviti, že vydržel Lecher jedenáct hodin stát. Je ovšem otužilým lezcem po horách a tím vysvětluje se jeho fysická síla,“ ironicky výstup komentovaly Národní listy.

Poslanci projev moravského Němce z Brna přetrpěli různými způsoby: „Krátili si noc, jak mohli. Bylo to zajímavé podívání. Budova sněmovní vypadala jako vojenský tábor v noci. Kam jste vkročili, tam nějaký poslanec. Leželi všude. Chodec labyrintem uliček, jež na všechny strany v budově parlamentu se rozbíhají, byl by přes ně klopýtal. Jiní bavili se mezitím kartami. A hrálo se všemi možnými způsoby. V jednom oddělení Němci hráli onu lehkou hru na sklonku dne, při niž dvě esa všechno berou, ve druhém přineseny nekonečné oběti naší vlastenecké bulce, v jiném holdováno tarokům.“

Chrápání ve všech koutech sněmovny

Tolik pražské Národní listy, pro srovnání jsme popis zřejmě nejdelšího parlamentního projevu v českých dějinách vyhledali i v konkurenční Národní politice. „Velmi zajímavé jest podívání na noclehy v kuloárech, v čítárně a v různých hovornách. Nejpodivnější lůžka sestrojena tu z polštářů, knih, různého nábytku a židlí. V čítárně obleženy jsou veškeré lenošky a ze všech koutů ozývá se chrápání,“ popisoval noc z 28. na 29. října 1897 pražský deník Národní politika. V Říšské radě bychom tehdy našli asi stovku českých poslanců, z nichž mnozí se měli v dějinách teprve proslavit. Jako například místopředsedu sněmovny Karla Kramáře, který se po vzniku republiky v roce 1918 stal prvním československým premiérem.

Jak už bylo řečeno, obstrukce v roce 1897 spustili němečtí nacionalističtí poslanci. Ti se snažili sněmovně zabránit, aby začala projednávat takzvané Badeniho jazykové zákony, které měly značně posílit postavení češtiny v úředním styku. Poslance v projevech nikdo nelimitoval, mohli žvanit hodiny. O půl druhé v noci, když už Otto Lechner kázal u řečnického pultu třetí hodinu, dokonce suše oznámil, že je teprve „se čtvrtinou své řeči hotov“. Zdrcení poslanci, kteří zrovna nespali, v tu chvíli začali mlátit do sněmovních lavic a žádali zrušení schůze. Místopředseda sněmovny Karel Kramář vytrvale opakoval, že podle jednacího řádu má poslanec Lecher právo pokračovat ve své řeči.

Ve čtvrt na sedm ráno poslanec Lecher stále mluvil a parlament neměl daleko ke srocení bláznů. Tak alespoň atmosféru popisovala Národní politika: „Dr. Lemisch, dr. Peszler a Wolf sedí pohromadě a tlukou s ohromnou silou do pultů. Poslanec Türk počíná si jak šílenec, oběma rukama tříská v nejzuřivějším tempu do pultu. Poslanec Kaiser a Hoffmann pokoušejí se poslance Lemische přiměti k tomu, aby ustál od svého šílení. Lemisch však řve: Ne!“

Místopředseda Kramář prohlašuje, že nenalézá žádný dosti ostrý výraz pro toto počínání. Poslanec Kindermann vyzývá Kramáře: „Okřikněte tam ty lidi!“ Kramář: „To nejsou žádní lidé, to jsou poslanci!“ Mladočeští poslanci hrají karty. „Poslanec Hořica, pořídiv si lůžko z tepichu, na tvář rozprostřel si kus novin,“ informovala Národní politika. Poslanec Pfersche pak učinil návrh na přerušení schůze „vzhledem k nesnesitelnému puchu ve sněmovně a nepěknému vzezření poslanců“. Budoucí rektor německé univerzity v Praze Emil Pfersche ovšem s tímto hygienickým návrhem neuspěl.

„Ostatní poslanci uchylují se do bufetu, který těší se hojnému odbytu,“ uvedla také Národní politika.

Došlo i na nože

Němečtí nacionalisté jednání parlamentu bojkotovali až do konce listopadu 1897, aby nakonec vyprovokovali hromadnou rvačku přímo na půdě říšské rady. „Poslanci se rvali hůře nežli neuvědomělá venkovská chasa při muzice,“ napsal dobový tisk. Politikové se vzájemně škrtili, mezi čtyřmi sty dvaceti pěti poslanci se zableskly i čepele nožů. „Tak daleko to došlo, hrozná podívaná. Jako by to ani nebyli lidé, ale zvířata. Celá řada poslanců byla poraněna a poškrábána.“

Určitý pokrok po více než 120 letech tak nakonec politikové přece udělali. V Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky sice občas dojde na strkanice a vyhrožuje se „flákanci“, čepele nožů se tam ale už naštěstí nelesknou.